Dej mi svou duši [LGBT+]

9.

Už to bylo pár hodin od příletu. Abych pravdu řekl, byla to dlouhá cesta. Nejen ta letadlem, ale i ta do vesničky jménem Valja.

Za nějakou chvíli už jsme stáli před dveřmi krásného, oranžového domečku a Shanův táta zběsile ťukal na dveře.

,,Tome!'' Otevřela dveře postarší žena, která ho vtáhla do svého objetí.

,,Tak moc jste mi chyběli.''Přejela nás pohledem a zastavila se až u mě.

,,Že by záhadně nalezený syn?'' Přeskočila zrakem na Shanova otce, teď už Toma.

,,Ne, to je jeho kamarád.'' Pohlédl na mě I přes to, že jsem si svůj obličej v letadle pečlivě umyl a Torres mi pomohla to znovu zakrýt, pořád na mě hleděl s jakýmsi odporem, když se pokusím to vidět z jeho pohledu, asi bych taky neměl rád cizího kluka, co je 30 minut zamčený na záchodě s mou zadanou dcerou.

,,Tak to tu vítej,...''

,,Stene.'' Doplnil jsem jméno.

,,No nic, tak pojďte všichni dovnitř.'' Naskládala nás všechny do malého obýváčku s dvěma pohovkami a televizí. Celý dům byl od prvního pohledu plný věci jako jsou matrjošky, různé figurky, porcelánu a spoustou hodin. Ať už hodin s hlavou myši, tak i hodin za víc jak 50 000 dolarů.

,,Jste tu!'' Vykřikla menší osoba sedící na jedné z pohovek a do očí se jí hrnuly slzy. Snažila se, co nejrychleji zvednout a obejmout každou osobu v pokoji. Skončilo to opět tak, že se zastavila u mě.

,,Tohle je Sten.'' Minimálně minutu přeskakovala pohledem ze mě na Shana. Alespoň, že nemluví rusky. Mám nepříjemný pocit, že mě někdo pomlouvá, když mluví jinou řečí než já.

,,Tvůj...'' Zasmála se a vykulila oči. Tak jo, bojím se jí.

,,Kamarád, jsme spolužáci a já si říkal, že by bylo fajn ho sem vzít, aby poznal taky něco z mé rodné země.''

,,Dobře.'' Zasmála se znovu a objala i mě.

,,Tak si pojďte vybalit věci. Když o tom tak přemýšlím, tvůj kamarád Sten asi bude muset spát s tebou, víc pokojů tu nemáme a ty máš manželskou postel.'' Otočila se na Shana a její obličej zářil jako hvězda. Tohle začíná být podezřelé.

,,Já proti tomu nic nemám.'' Zvedl jsem ruce v bezbranném gestu.

,,Jo, to je v pohodě, my to nějak zvládneme.'' Pokrčil Shane rameny a všichni se rozešli po schodech do pokojů. Shane mě zavedl hned do prvního, celý pokoj byl vymalován bílou barvou, uvnitř se nacházela manželská postel, psací stůl a koberec. Byla to výrazná změna oproti přeplněnému obýváku.

,,Tak si vyber.'' Odložil kufr na zem.

,,Co?''

,,Polovinu postele.'' Rozzářil se mu na obličeji velký úsměv.

,,Klidně půjdu na zem, bylo by divný spát spolu v jedné posteli, když se známe asi pět dní.'' Uhnul jsem pohledem pryč.

,,Asi zapomínáš na fakt, že už jsme spolu spali a neřekl bych, že to bylo divný, vlastně to bylo hezký.'' Nespouštel ze mě pohled a přemístil se o značný kus blíž. Mezi námi byl prostor velký asi 30 centimetrů.

,,Bylo to pěkný.'' Vzal jsem jeho tvář do dlaně a chystal jsem se ho políbit.

,,Ja...ha há.'' Ozvala se napodobenina čehosi, co možná zdaleka připomínalo smích. Oba jsme od sebe odskočili a já se pro odlehčení situace rozkašlal.

,,Prababičko, co tu děláš?'' Přistoupil k ní Shane a ona zničeho nic s úsměvem odešla.

,,Sakra, neříkej, že to nebylo divný.'' Hodil jsem sebou do postele.

,,Mohli bychom si jít později zaplavat.'' Navrhl Shane s vyzívavým pohledem.

,,Neměla by tu být zima?'' Napadlo mě po chvíli. Už od narození mi všichni vtloukají do hlavy, že v Rusku se lidé pohybují v -20°C.

,,Je červen. Co bys čekal, že tu bude sněžit? V červnu je tu teplo. Proč se ptáš?''

,,Takže svůj kufr asi nebudu potřebovat.'' Přikryl jsem si zoufale hlavu polštářem.

,,Tady stejně plavky nepotřebuješ.'' Odvětil.

,,Jak to myslíš?''

,,Tak, jak to říkám.'' Vyplázl na mě jazyk.