Dej mi svou duši [LGBT+]

14.

Otevřel jsem oči. Žiju. Jsem ve svém pokoji?! Byl to sen? Všechno se mi to jenom zdálo.

S výkřikem jsem se přetočil na bok. Tohle se mi nezdálo.

Uvnitř břicha jsem ucítil ostrou bolest. Opatrně jsem si vytáhl tričko tak, abych na to viděl. Polovinu břicha jsem měl zalepenou.

,,Nechápeš, co všechno víra představuje.'' Vkročil do mého pokoje táta.

,,Proč jsem tady? Měl bych být v nemocnici!''

,,Každý z nás je pouhou figurkou. Jestli se máš uzdravit, uzdravíš se.''

,,Kde je?'' Sledoval jsem jeho napjatou tvář.

,,Kde je Shane?!''zopakoval jsem rozčíleně.

,,S tím klukem už se nikdy neuvidíš.'' Posadil se na mou postel.

,,V tom mi nemůžeš zabránit.'' Uchechtl jsem se ironicky.

,,Můžu. A zabráním, jestli bude potřeba. Buď se s ním přestaneš scházet ty, nebo to s maminkou zařídíme jinak.''

,,Tomuhle říkáš víra? Chováš se jako kretén!''

,,Takhle se k nám s maminkou chovat nebudeš.''

,,Copak má vyhrožování a odsuzování něco společného s náboženstvím?!''

,,Vyber si. Sestry už se na tebe těší.''

,,Ne! Tam už se nikdy nevrátím!''

,,V tom případě se začni chovat ukázkově. A s Shanem to skončíš. Máš jeden poslední pokus. Po městě máme spoustu známých. Jestli vás někdo uvidí spolu, jedeš k sestrám. Věřili jsme, že tě z toho vyléčili, ale asi tam musíš strávit trochu více času.'' Odkráčel klidným krokem. Neubránil jsem se několika neposedným slzám. Jenom při představě dalšího pobytu tam se mi sevřel hrudník.

***

,,Chlapče, není to tvá vina, neplač. My z tebe to satanovo dílo vyženeme!'' Před obličejem mi jedna ze sester držela obrázek mě držícího se s Jamesem, přičemž mi další ze sester pouštěla elektrické šoky do těla. Byla to tak neuvěřitelná bolest. Mé tělo reagovalo a před každou další ránou se začalo třást. Vší silou jsem se snažil vymanit z kožených držadel na křesle, zavřel jsem oči.

Ubližovalo mi spojovat si Jamese s bolestí. Mezi námi bylo něco neuvěřitelného. Vždy věděl, co potřebuju, co mám rád a co mě trápí. Byli jsme jako dva dílky puzzle, dokonale zapadající k sobě. Byla to víc než láska. To pouto bylo neuvěřitelně silné a o to víc bolí vzpomínat.

Ucítil jsem prsty na svém obličeji. Některá z žen mi silou rozevřela víčka a nutila mě pozorovat další z fotografií. Konkrétně tahle byla vyfocená před půl rokem. Já a James jsme byli poprvé spolu na pouti. Byli jsme na jedné z atrakcí a já myslel, že umřu. Objímal jsem ho kolem krku a on mě políbil na tvář. James měl vždycky potřebu zaznamenávat okamžiky fotografiemi. Neměl jsem to rád, ale moc dobře věděl, jak šťastný jsem byl při prohlížení alb.

  ,,Bolí to?'' Dotázala se mě jedna ze sester. Nejsem slaboch.

,,Ne.''

***