Dej mi svou duši [LGBT+]

17.

Celou noc jsem strávil zíráním do stropu. Snažil jsem se vymyslet, co si jen počnu. Nevěděl jsem, co mám dělat s rodiči, nevěděl jsem, co si o mně myslí celá škola a nevěděl jsem, co udělám, až se ve škole setkám s Shanem. Neměl jsem absolutně žádný plán.

,,Synu, je čas. Obleč se, máš půl hodiny.'' Otevřel mi otec dveře. Bezmyšlenkovitě jsem se oblékl, otec trval na tom, že mě do školy sám odveze. Chtěl si na mě dohlídnout.

Do začátku vyučování zbývalo necelých 10 minut, ale stejně byla velká část studentů ještě na dvoře před budovou. Projel jsem dav a hledal Jerryho. Většina studentů na mě s tázavým pohledem pokukovala a já se cítil tak moc nesvůj. Jestli mě něco znervózňovalo, byly to pohledy lidí. Po tom rozhlase si o mně musí všichni myslet kdo ví co.

,,Jsi v pořádku, Stene?'' Přistoupila ke mně opatrně Lanie. Ta si toho o mně taky musí celkem dost myslet. Choval jsem se k ní úplně příšerně, jen jse ji využil a ona je na mě stejně hodná.

,,Lanie, já jsem tak hrozně zmatenej!'' Vrhl jsem se jí do objetí.

,,To je teď asi každej.'' Kývla směrem k ostatním.

,,Lanie, omlouvám se za to, jak jsem se k tobě choval. Vím, že to nebylo vůbec fér.'' Sklopil jsem zahanbeně pohled k zemi.

,,To nic.'' Věnovala mi vřelý úsměv.

,,Asi bych měl vysvětlit ten včerejší rozhlas." Přivřel jsem oči.

,,Je to jenom tvoje věc, Stene. Klidně to nikomu neříkej.'' Odtáhla se z objetí.

,,Proč jsi tak skvělá?'' Snažil jsem se ignorovat všechny pohledy a soustředit se na ní. Něco mi však nedalo, cítil jsem jak se někdo vpíjel do mých zad. Ani jsem se nemusel otáčet, bylo mi jasné, kdo to je. Shane. Musel jsem ho svým chováním strašně moc mást, určitě si myslí, že to na Lanie zase zkouším.

,,Já, že jsem skvělá?! To těžko.'' Koukala mi do očí. Všichni na dvoře čekali, jak se budu dnes chovat.

,,Měli bychom jít." Zatáhl jsem ji do školy.

Zazvonilo na první hodinu. Tělesná výchova. Naštěstí jsme byli všichni stejně opoždění. Sešli jsme se v malé šatně, místnost byla rozdělena velkou železnou děrovanou stěnou, kterou z obou stran provázely lavičky. Byla naprosto průhledná, takže se jednalo o čistě symbolickou stěnu. Když jsem zvedl pohled od svých věcí položených na zemi, stál přímo přede mnou. Na druhé straně zdi. 

Měl rudé, ubrečené oči a vypadal, jakoby celou noc nespal. Bylo mi ho tak moc líto. Nejspíš jsem vypadal dost podobně.

,,Na co čekáš, Stene? Na povolení se převlíknout?'' Zasmál se Jerry a hodil si tašku s věcmi vedle těch mých.

Většina spolužáků již odešla. Byl jsem tu já, Shane, Jerry a pár kluků. Shane se ještě pořád nesvlékl. Jakoby čekal, až odejdu. Nebudu lhát, já čekal na to samé. Nechtěl jsem nic udělat špatně. Věděl jsem, že já jsem ten, kdo může za to, jak teď vypadal.

,,Kámo. Dvě hodiny na tebe čekat nebudu. Sejdeme se v tělocvičně.'' Vstal Jerry a společně se zbytkem kluků opustil šatnu. Zůstal jsem tam sám. Jenom já a Shane, sami v místnosti. Sami dva.