Dej mi svou duši [LGBT+]

7.

Probudil mě tlak na hrudi, byl to Shane, který měl na mně položenou hlavu. Bylo ráno a my jsme pořád leželi v trávě uprostřed ničeho. Bylo tu tak moc nádherně.

Po pár vteřinách se můj mozek probudil a já začal tiše panikařit. Po uvědomění, že je sobota, ze mě část stresu opadla, zbývala tu ta horší věc. Jak sakra vysvětlím rodičům, kde jsem byl?

Jemným pohybem jsem ze své kapsy u kalhot vytáhl mobil. Dvanáct zmeškaných hovorů. Neváhal jsem a vytočil jsem mamčino číslo. Ač bylo pouhých 6 hodin, mamka to zvedla okamžitě. Co nejopatrněji jsem ze sebe sundal Shanovu hlavu a popošel jsem o značný kus dál, abych ho neprobudil možnou hádkou.

,,Ahoj, mami,'' Započal jsem.

,,Kelly, nemáš ani tušení, jak moc jsme se o tebe báli! Kde jsi?! Proč jsi nedal vědět?''

,,Nebudete mít radost, když vám to řeknu.''

,,Kelly, mluv, všechno se dá řešit!''

,,Máš na mysli řešit třeba nápravným zařízením?!'' Zvýšil jsem vytočeně hlas.

,,Zase jsi byl s klukem? Zase tě Ďábel stáhl na jeho cestu?!'' V jejím hlase byl slyšet pláč.

,,Nebyl jsem s žádným klukem, omylem jsem usnul v domě své přítelkyně, věř mi, Ďábel mě nikam netahal.''

,,Nelíbí se mi tvůj tón hlasu, ty máš přítelkyni?''

,,Jo, Lanie Seanová, chodí se mnou do třídy.''

,,Takže jaký je tvůj názor na homosexualitu?''

,,Dobře, po miliónté, mami, homosexualita je hřích. Jediná správná varianta je žena a muž.''

,,Slib mi, že děláš správnou věc.''

,,Dělám správnou věc, Lanie je pro mě ta pravá. Mami, už budu muset končit, nechci ji probudit.''

,,Dobře, ahoj.'' Zavěsila. Bez jakýchkoli zbytečných pohybů jsem se posadil do trávy zmáčené rosou, sluneční paprsky mě hladily po obličeji. Cítil jsem se tak strašně moc nefér. Rodiče by byli radši, kdybych měl nemanželský sex s holkou než cokoli jiného s klukem.

,,Nápravné zařízení?'' Ozvalo se za mnou, neodhodlal jsem se otočit.

,,Pojď na všechno zapomenout.'' Zavřel jsem oči a nechal své tělo bezvládně dopadnout na vlhkou zem.

,,Zní to velmi lákavě, ale budu muset domů, zítra odjíždím na pár dní do Moskvy, za babičkou.''

,,Aha.'' Zamrkal jsem rozpačitě. On odjíždí.

,,Snad to tu beze mě zvládneš.'' Zasmál se.

,,Jasně, zvládl jsem to sedmnáct let, tak to snad pár dalších dnů přežiju.'' Přežiju? 

Sebral jsem své tělo a oba jsme se vydali zpět do víru města. Trvalo to chvilku a už jsme stáli před domem Shanova táty.

,,Tak to je asi sbohem, že?'' Přitáhl si mě za rameno blíž k sobě.

,,Hm.''Přikývl jsem.

,,Netvař se tak nadšeně.'' Prohodil ironicky a poplácal mě po tváři.

,,Jdi někam.'' Otočil jsem se na odchod.

,,Chceš jet s námi?!'' Zakřičel za mnou.

,,Cože?'' Otočil jsem se nevěřícně.

,,Jestli chceš jet, nebo spíš letět, s námi? Jedu já a sestra s Rayem, taťka nejede, zjistil, že musí zůstat v práci. Máme lístek navíc.''

,,Tak to asi budu muset, aby vám ten lístek zbytečně nepropadl, to by byla ztráta peněz.''

,,No, ztráta peněz je hrozná věc!'' Zasmál se a rozešel se domů.

Otočil jsem se a až ve chvíli, kdy jsem si byl jistý, že mě nevidí, jsem vyskočil radostí alespoň metr do vzduchu. Pojedeme spolu do Moskvy!!