Dej mi svou duši [LGBT+]

18.

Věděl jsem, že se tomu nevyhnu a přetáhl jsem si tričko přes hlavu. Pokračoval jsem i se svými džíny. Nejspíše si myslel, že jsem tím dostatečně zaměstnaný a nebudu mu věnovat pozornost, ale to se pletl, momentálně jsem nevěnoval žádnou pozornost ničemu jinému než jemu. Ve chvíli, kdy jsem ho uviděl svlečeného, srdce mi poskočilo. Nevěřil jsem svým očím.

,,To ti udělal tvůj otec?'' Uniklo mi roztřeseně z úst a pozoroval jsem dál jeho zmodralé tělo s četnými šrámy.

Neodvážil se na mě podívat.

,,Mluv se mnou.'' Zadržoval jsem slzy.

,,Udělal ti to on?'' Přistoupil jsem k němu.

,,A najednou se spolu bavit můžeme? Musí mi někdo ubližovat, abychom se směli bavit?'' Křičel na mě.

,,Myslíš si, že tohle je snad něco, co chci?!" Vykřikl jsem.

,,Je mi úplně jedno, co chceš. Já to očividně nejsem."

,,Nechováš se vůbec férově!" Strčil jsem do něj. Zakopl o něčí tašku, upadl a praštil se hlavou o lavičku.

Nestačil jsem v údivu ani otevřít pusu, hned už zase stál přede mnou a vracel mi to ránou do obličeje. Strhlo se to v rvačku. Jenom v kalhotách jsme se spolu váleli po zemi a rvali jsme se jako zvířata. 

Dostal jsem se nad něj a při pohledu do jeho zuřivých očí jsem se palcem dotkl jeho rtů. Napjatý pohled se mu uvolnil, mírně pokrčil obočí a vzápětí vzal můj palec do pusy. Zanedlouho už jsem ho líbal na krku a on mi rukama přejížděl po zádech. Polibky jsem se dostal zpátky k jeho rtům a rukou jsem směřoval do kalhot. Na nic jsem nečekal a dával jsem mu požadovanou rozkoš.

,,Musíme přestat.'' Uniklo mi z úst.

,,Co?''Zastavil se a jeho obličej nabyl bílé barvy.

,,Co?''Vykulil jsem oči.

,,Tak proč tohle děláme, když to nic neznamená?'' Odskočil ode mě.

,,O čem to mluvíš?'' Probral jsem se.

,,Cítím se jako úplnej hlupák.'' Se slzami v očích popadl své věci a začal se znovu oblékat.

,,Já jsem debil.'' Praštil jsem se dlaní do čela.

,,Neskutečnej.'' Pokýval hlavou a já se musel usmát.

Mlčky jsme stáli několik metrů od sebe a nespouštěli jsme ze sebe zrak.

,,Milý Stene, ty nechápeš vůbec nic.'' Vykřikl z ničeho nic.

,,Co?'' Zamračil jsem se.

,,Půjdeš domů. Vezmeš si všechny věci, na kterých ti alespoň trochu záleží a dáš si je do kufru. Co nejdříve se setkáme na letišti.''

,,Co to povídáš?"

,,Kašli na vzdělání, kašli na rodiče, život je moc krátkej na to, abychom žili podle druhých. Možná toho budeme litovat, ale není snad lepší být nešťastný spolu, než být nešťastný bez sebe?" Políbil mě na tvář, přehodil si tašku s tělocvikem přes rameno a opřel se o rám dveří.

,,Jestli mě máš aspoň trochu rád, budeš na tom letišti." Přejel si mě výhružně pohledem.

,,Pojedu klidně i bez tebe." Ušklíbl se.

,,Co mi tím říkáš?'' Neubránil jsem se úsměvu.

,,Ty a já, Stene Lensone, utíkáme.''

,,Co?''

,,Třeba hned na Island.'' Poslal mi vzdušný polibek a zmizel ve dveřích.