Dej mi svou duši [LGBT+]

11.

Byl večer, od chvíle, kdy nás Shanova prababička nachytala jsme se s Shanem vzájemně ani nedotkli.

,,Myslím si, že bys to svému tátovi říkat neměl.'' Prohodil jsem ležíc na zemi.

,,Okamžitě se zvedni a pojď do postele.'' Promluvil ostrým tónem. Asi už jsem ho trochu štval.

,,Fajn, už jdu.'' Zvedl jsem se a hodil sebou vedle něj. Měl jsem na sobě jenom boxerky s tričkem, tudíž jsem si rychle zalezl pod vyhřátou peřinu.

,,Proč bych mu to neměl říkat?'' Hleděl upřeně do stropu.

,,Nejsi na to připravený. Ještě by sis měl svou orientaci promyslet. Je zbytečné ho zatěžovat něčím, co ještě nepotřebuje vědět.''

,,Já si jsem jistý tím, že jsem gay. A jsem si jistý, že s tebou chci být na veřejnosti.'' Nespouštěl oči ze stropu.

,,Shane, jestli to veřejnosti oznámíš, už se toho nezbavíš. A pokud za 5 let zjistíš, že to bylo jenom experimentování, bude pozdě.''

,,Stejně mu to řeknu.'' Nedbal na nic, co jsem řekl.

,,Udělej to pro mě a neříkej mu to. Alespoň do prázdnin.''

,,Řeknu mu to dneska.''

,,Copak mě neposloucháš?!'' Posadil jsem se prudce.

,,Poslouchám, ale není to tvoje věc.''

,,Není to moje věc? Vždyť to chceš udělat kvůli mně!'' Zamračil jsem se. Konečně přestal s pozorováním stropu, vyhoupl se do sedu a upřel oči na mě.

,,Jenom proto, že ty nemáš koule na to, abys to řekl svým rodičům, to neznamená, že já jsem stejný!'' Zakřičel na mě.

,,Nemáš ani tušení, co jsi právě řekl.'' Zvedl jsem se klidně z postele a odešel jsem do obýváku.

***
,,Mami, tati, rád bych vám řekl, že James není jenom můj kamarád. Já ho miluju a on mě. Chtěl jsem abyste to věděli.''

,,Co to říkáš, Kelly?'' Přivřela mamka oči.

,,Jsem gay. Prosím pochopte to.''

,,Pochopte to?!'' Rozplakala se a vběhla mému tátovi do objetí.

,,Mami, prosím. Kdybys věděla, jak moc ho miluju...'' Přistoupil jsem k ní a pohladil jsem ji po rameni.

,,Kelly, neboj se. My tě z toho vyléčíme. Že Gregore?''
***

,,Promiň, Stene. Jsem hlupák. Vůbec nevím, proč jsem něco takového řekl.'' Posadil se tiše vedle mě a pohovka zavrzala.

,,Já jim to řekl.''

,,Neříkej mi to.'' Položil si hlavu na moje rameno.

,,Proč?''

,,Přijde den, kdy mi to budeš chtít říct z vlastní vůle a ne kvůli situaci. A v tu chvíli to skutečně budu chtít vědět.''

,,Děkuju.''Objal jsem ho rukou kolem ramen.

,,Rozhodl jsem se mu to neříct. Ne kvůli tomu, že bych si tím nebyl jistý, ale kvůli tobě. Měl jsi pravdu, týká se tě to a jestli si to tak přeješ, budu to respektovat. Zasloužíš si to.'' Položil si hlavu na můj klín. Byl jsem tak moc rád, že mě chápe.

,,Já si tu tvou duši ani nezasloužím.'' Prohodil jsem a jemně se dotkl svými rty těch jeho. Tato intimní chvilka se přehoupla do vášnivé líbačky.

,,Nesahej na mého syna!'' Zařval Tom ze schodů a rozběhl se k nám.

,,Tati, není to tak, jak si myslíš!''Snažil se mu to Shane vymluvit. Tom na nic nečekal, popadl mě za tričko a hodil se mnou o skříň, co stála poblíž. Celý jsem se sesypal na zem a věci ze skříně mi vypadaly přímo na hlavu.

,,Nech ho!'' Křičel Shane a hned mu od Toma přiletěla facka.

,,Ty hajzle, ještě jednou se ho dotkni!'' Rozkřikl jsem se a jednu mu vrazil přímo do obličeje. Ani ne o vteřinu déle mě pěstí srazil k zemi. Z nosu se mi spustila řeka krve. Bez váhání do mě začal kopat.

,,Nech ho! Prosím, nech ho!!'' Skočil mu Shane na záda. Tom s ním plnou silou nacouval do další skříně plné věcí. Shane ležel na zemi zasypaný věcmi.

,,Rád si dovoluješ na mladší?!'' Vstal jsem a nestabilně jsem se na něho vrhl. Opět to dopadlo tak, že do mě bez zábran kopal. Dýchání se mi zrychlilo a hruď mi svíral tlak.

,,Co se to tady děje?!'' Vběhli do pokoje další obyvatelé domu. Zrak se mi rozostřil a tělo si žádalo o přísun vzduchu. Bylo to tady.

,,Vždyť má záchvat!!'' Někdo křičel a já se snažil nadechnout. Jediné, co ze mě vycházelo bylo neustávající sýpání.

,,Musí se uklidnit!'' Byl to pláč. Shanuvů pláč.

,,Shane, krvácíš!'' To byl vystrašený hlas Torres.

,,Otevři oči a koukej na mě!'' Přikázal mi roztřeseně. Tlak na hrudi se zvětšoval.

,,Prosím!'' Žadonil. Cítil jsem dotyky na tvářích, ale nadechnout jsem se stále nemohl.

,,Mysli na to, co bys teď chtěl dělat!'' Mluvil na mě dál.

,,Ne.'' Vyšlo z mých úst. Nevím, co bych chtěl dělat.

,,Mysli na mě. Na to, co bys chtěl dělat se mnou.'' Vypadlo z něj a celý pokoj byl náhle zaplněn tichem. Špendlík dopadající na zem by byl slyšet. A záchvat byl pryč.