Dej mi svou duši [LGBT+]

8.

Bylo to sice dlouhé přesvědčování a vymýšlení historek o tom, jak s Lainou jedeme do Paříže, ale rodiče to povolili.

Všechna zavazadla už jsem měl zabalená a taťka už seděl v autě před domem, aby mě odvezl na letiště.

,,Tak si to s Lainou užijte a chovej se slušně! Mysli na to, že Bůh je s námi všude.'' Objala mě a já konečně vyrazil.

Podle plánů jsem se s nimi měl sejít na letišti.

,,Jak ta tvoje Laina vypadá?'' Prolomil taťka ticho v autě.

,,Je to normální holka. Má modrý oči, hnědý vlasy,''

,,Je pěkná?'' Přerušil mě.

,,Je.'' Pokrčil jsem rameny.

,,Tohle není odpověď, co chci slyšet.'' Pohlédl mi, po nějaké chvíli, ostře do očí.

,,Co?'' Vykulil jsem oči a on si mě místo odpovědi podezíravě přeměřil.

,,Jsme tady.''

,,Dovnitř s tebou asi chodit nemám, co?''

,,Ne, to vážně nemusíš.'' Vylezl jsem z auta a se svými věcmi jsem se vydal do haly. To byl opravdu hodně divný rozhovor. Určitě to o nás tuší. Jestli je tedy, co tušit.

Shane, Torres a Ray už stáli v hale. Alespoň doufám, že se jmenuje Ray. Nejvíce mě ale zarazilo, že vedle nich se o kufr opíral muž ve věku mého otce.

,,Ahoj.'' Pozdravil jsem Shana, Torres a Raye, onen starší pán k nám přistoupil a věnoval Shanovi nevěřící pohled.

,,Ty jsi teplej?'' Zamračil se muž a můj pohled přeskočil na Shana, Shane zmateně ukazoval na mě a na svůj obličej. Proč si o mně sakra každej myslí, že jsem teplej? To je skvělá otázka.

,,Ne.''

,,Tak proč tvůj obličej vypadá jako nepovedená omalovánka?'' Pohlédl ztrápeně na Shana.

,,To je na dlouho.'' Odvětil jsem. Snad si toho nevšimla má mamka!

,,Dobře, jdeme.'' Rozešel se pryč a Shane ke mně nenápadně přiběhnul.

,,Nakonec jede s námi, lístek jsem ti koupil, snad ti to nevadí.''

,,To jsi nemohl napsat, ať nejezdím?!'' Zvýšil jsem hlas a na vteřinu jsem v Shanových očích zahlédl strach.

,,Už mě nebaví pořád něco předstírat.'' Vzpažil jsem rukama. Něco ve mě se zlomilo, ani nevím proč.

,,Celý svůj život něco předstírám!'' Popadl jsem své věci a vydal se na odchod. Nechtěl jsem se bát, že o nás něco zjistí Shanův otec. Nejspíše jsem dost přeháněl. To, že jsme spolu strávili dva dny ještě nic nemusí znamenat.

,,Stene, Stene zastav!'' Zakřičel odhodlaně a mé nohy ho uposlechly.

,,Nech mě ti pomoct.'' Položil mi ruku na rameno a hleděl mi do očí.

,,Jak?'' Špitl jsem se slzami na krajíčku.

,,Pojeď se mnou do Moskvy a nech to všechno za námi.''

,,A co tvůj taťka?''

,,Sice neví, že jsem gay a asi to vědět ani nechce, ale já mu to s hrdostí řeknu za nás oba.'' Přitáhl si mě do objetí.

,,Seber se chlape!'' Poplácal mě se smíchem po zádech a oba jsme se vrátili do haly. Netrvalo dlouho a všech pět členů naší skupinky sedělo v letadle a čekalo na vzlétnutí. Nevím proč, ale překvapilo mě, že mu na mě záleží až tak, že je ochotný to říct svému taťkovi. Známe se tak krátce.

,,Nemusíš mu to říkat.'' Prohodil jsem náhle.

,,Já chci, každý rodič by měl vědět, co má doma.''

,,Takhle jsem to nemyslel.'' Zareagoval na můj ztrápený pohled.

,,Chápu, že asi máte doma nějaké problémy, nemyslel jsem to tak, jak to vyznělo.''

,,Mám na to stejný názor. Každý rodič by to měl vědět, ale ne každý to pochopí. A ti, co to nepochopí si budou stále namlouvat, že to tak není.'' Zahleděl jsem se z okýnka letadla.

,,To máš recht.''