BTS - 50 SHADES OF TAEHYUNG (CZ)

|| ÚTĚK Z DOMOVA ||

Je mi zima, sedím uprostřed obrovského obývacího pokoje a ohřívám se u krbu.
Jsem na neznámém místě a jediné, co vím je, že mě zachránil muž... má ostré rysy, jemné vlasy, hluboký hlas, drsný výraz a mužný postoj.
Nevím, jak mám teď popsat svůj pocit, ale měla bych začít od začátku.

Jmenuji se y/n, je mi 18 let a bydlím se svojí matkou, která je stále pod vlivem alkoholu a je týraná svým přítelem pod vlastní střechou. Už několikrát jsem jí říkala, že jsem si něco našetřila a že můžeme utéct, postarala bych se o ní, ale ona ho miluje, nechápu jak může milovat někoho, kdo se k ní chová jak kus hadru.
Jmenuje se Sunnha, ten chlap... je to drogový dealer. Je mi jí líto, ale ona nikdy nebyla dobrá matka. Když mi byl 1 rok otec odešel, protože ho matka podvedla.
Já jsem byla jeho krev, ale on tomu nevěřil a odešel aniž by se na mě koukl, teda tak mi to aspoň řekla matka. Pak jenom kouřila, chlastala, vedla si domu x chlapů a nikdy se o mně nedokázala postarat, starala se o mně babička, která před 3 měsíci zemřela a já to tady s ní už nevydržela.
Rozhodla jsem se opustit dům.
Sbalila jsem si svoje věci a šla k ní a řekla, že jestli se nezačne chovat jako matka, tak odejdu...
...nijak nereagovala, tvářila se ublíženě, pak se koukla na Sunnha a on mi vrazil facku.
"Takhle s matkou nemluv ty malá k*rvo." kymácel se ze strany na stranu.
Začaly mi slzet oči a koukala jsem se jenom jí do očí.
"Opravdu tu budeš držet tady toho? Vyber si já nebo on." zakřičela jsem na ní.
Ona nic, nereagovala, tvářila se jako kdyby nic.
Pochopila jsem to, vzala jsem si věci a šla jsem ke dveřím, ale pak jsem se vrátila. Věděla jsem, že Sunnha si šetřil peníze stranou, aby měl na fet, měl krabičku v troubě, tak jsem jí vzala a měl tam 1.000.000 KRW (v přepočtu je to 20.000 CZK.)
Vzala jsem všechno a běžela jsem pryč.
Moje vlastní matka mě nechce.
Říkala jsem si to v hlavě pořád dokola.
Busem jsem odjela do Tegu, vždycky mě to město dostávalo a chtěla jsem tam jednou jet.
Byla už noc a já neměla, kde přespat, tak jsem přespala na autobusové zastávce, v tu chvíli jsem uslyšela kroky, které se ke mně blížily, když jsem otevřela oči byly tam 4 odporní chlapy, kteří stáli nade mnou, jeden už si otevíral poklopec a já jsem začala křičet, bouchala jsem kolem sebe a oni si mě přidrželi, začali mě osahávat a já jsem se snažila vykopnout se z jejich sevření, jeden se dotkl mé intimní partie a já jsem se cítila už jako mrtvá, najednou z ničeho nic mě někdo zachránil, viděla jsem matně jenom rvačku, protože když mě ten chlap pustil, aby se bránil, spadla jsem a hlavou se praštila o sloup a upadla do bezvědomí.
Probudila jsem se v domě, v teplém a velkém domě.
Je mi zima, sedím uprostřed obrovského obývacího pokoje a ohřívám se u krbu.
Jsem na neznámém místě a jediné, co vím je, že mě zachránil muž... má ostré rysy, jemné vlasy, hluboký hlas, drsný výraz a mužný postoj.
"Už ses probudila?" ozval se hluboký hlas neznámého muže.
Jak jsem byla tak vyčerpaná neměla jsem sílu se otočit, jenom jsem se koukala do krbu, fascinovaly mě ty horké plameny.
"Máš hlad?" ozvalo se znovu stejný hlas.
Najednou jsem ucítila teplo za mnou, stál přímo za mnou a podal mi misku horké polévky.
Sedla jsem si, a vzala si to.
"Děkuji." koukla jsem se na něho.
"Kdo jsi?"
"Ten, co ti zachránil život, ale nezvykej si, nejsem žádný princ. Když už tu pobíháš sama, měla by ses taky umět bránit." pozvedl obočí a chtěl mě přikrýt.
Cukla jsem sebou, protože jsem se lekla jeho dotyku.
"Klid." přikryl mě pomalu.
"Jak se jmenuješ?" řekl a sedl si na křeslo vedle pohovky.
"y/n" řekla jsem potichu a koukla se na zem.
"Hezký... ale budu ti říkat Malá" mrkl na mě.
"Máš kde bydlet? Odkud jsi? Nemáš rodiče?" zakousl se do jablka.
"Já-já jsem ute... jsem sirotek, odešla jsem z domova pro mládež a teprve se rozhlížím." položila jsem prázdnou misku na stůl.
"Nejsem žádná charita, ale můžeš tu zůstat dokud si něco nenajdeš..." zakousl se do rtu "...ale samozřejmě to bude něco stát."šibalsky se usmál.
"Nevím ani kdo jste." odvrátila jsem.
"Zachránil jsem ti život a věř nebo ne, ale jsi mladá, krásná, bezbranná a hlavně sama... to, co se stalo včera by se ti stávalo dost často, dokud by tě neunesli a prodali tě jako prostitutku." opřel se.
"Dobře, ehm... mám něco málo našetřeno." sáhla jsem si do tašky.
"Koukni se okolo, myslíš, že chci peníze?" přiblížil se ke mně a já jsem ucukla.
"Co chcete tedy?" přiblížila jsem se já k němu, i když jsem měla strach chtěla jsem ukázat svojí nebojácnou stranu.
"Tebe." místo toho, aby uhnul on se ke mně naklonil ještě víc, byl tak 3 cm od mých úst a koukal mi přímo do očí.
"Cože?" rychle jsem vstala.
"Pane, je tu Django." přišel muž v černém a ohlásil to.
"Příště zaklepej. Za chvíli tam budu." řekl hluboce a otráveně a vstal.
"Pokoj máš nahoře, po schodech nahoru, rovně doprava, poslední dveře." upravil si sako a odešel jako by nic.
Chvíli jsem tam stála a v hlavě mi šrotovalo, co to mělo být... to budu jeho hračka? Nebo co?
Vzala jsem si tašku a chtěla jsem odejít, ale pak jsem se zastavila a koukala se ve dveřích na něho... stál tam upravený, vedle sebe měl 4 bodyguardy a byl velice elegantní a přesto sprostý. Byl... sexy.
Bože ne! Říkala jsem si, ale můžu se aspoň kouknout na ten pokoj.
Běžela jsem po schodech nahoru a byl tam obrovský pokoj, jeho stěny byly vymalované královskou modrou, jedna stěna měla nádherné plakáty se zlatými ornamenty, postel byla obrovská, byl to jako královský pokoj.
Stála jsem u dveří a koukala, když v tom mě někdo chytil za pas a prudce otočil.

POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ 💋

××