|| STRÝC ||

3.4K 163 23
                                    

Usínala jsem a v pozadí jsem slyšela slabý hlas, který křičel mé jméno.
Usnula jsem.

(Z pohledu Taehyung)
Odnesl jsem jí v náruči do nemocnice a modlil se, aby byla v pořádku.
Doktor mi řekl, že ztratila spoustu krve, a že potřebují dárce, naštěstí jsem jim mohl být já.
Po transfuzi krve se zjistilo, že měla otřes mozku, naražené žebra a další vážnější zranění.
"Pan Kim Taehyung?" přišla ke mně lékařka.
"Slečna y/n je po operaci, je v pořádku, ale potřebuje pár dní klid. Máte kontakt na její příbuzné? Máme někoho zkontaktovat?" usmála se.
"Ne, jsem jediný známý." řekl jsem a poděkoval jí.
"Mohl by jí vidět?"
"Jistě." zavedla mě do pokoje.
Znervózněl jsem z přístrojích, nikdy jsem nemocnice neměl rád, obzvláště po smrti mých rodičů.
Ležela tam tak klidně, spala.
"Nechám Vás tu." řekla tiše a odešla.
Sedl jsem si vedle ní, políbil jí na čelo a vzal jí ruku.
"Hej malá, omlouvám se... za všechno můžu já-já..."
řekl jsem a v tu chvíli se začala probouzet.
Pomalu otevřela oči a snažila se posadit.
"Počkej... pomůžu ti." pomohl jsem jí se sednout a posadil se na proti ní.
"Jak ti je?" pohladil jsem jí po vlasech.

"Trochu mě bolí hlava

Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.

"Trochu mě bolí hlava..." zamračila se.
"Musíš odpočívat."
"Co se stalo?"
"Ztratila si spoustu krve, neboj... už se ti nic nestane. Slibuji."
"Kdo jsi...?"
"Cože-e?"
"No, kdo jsi?"
"Ty mě nepoznáváš?"
"Měla bych snad?" koukala se na mě divně
"Panebože..." opřel jsem si čelo o ruce a nemohl tomu uvěřit.
"Takže... kdo jsi? A co tu chceš?" řekla vážně a trochu se odsunula.
"Já... jsem Taehyung, znali jsme se.
No..." nedořekl jsem a skočila mi do řeči.
"Ty jsi můj přítel? Chodili jsme spolu?" zeptala se.
"No... ne tak úplně, ale myslím, že mezi námi něco bylo... myslím, že si mě měla ráda." usmál jsem se, ale trochu znervózněl.
"Aha... a ty jsi mě měl taky rád?"
"Ne... teda ano, ano měl, teda... mám? Mám hodně." zakoktal jsem a otočil se, cítil jsem se tak trapně, bože.
Bylo dlouhé ticho.
"No... nikdy jsem neviděla, že by se mafián tolik styděl před holkou jako jsem já."
"Jo... já se nestydím... počkat, jak víš... kdo jsem?" koukl jsem se na ní.
Začala se smát.
"Co..."
"Jen jsem chtěla slyšet, jak mi řekneš svoje pravé jméno, nevěděla jsem, že mi tu budeš vyznávat lásku." smála se a lehla jsi.
Začal jsem se taky smát, chytl jsem jí za ruku.

"Měl jsem strach

Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.

"Měl jsem strach." políbil jsem jí ruku.
"Jak by mohl někdo zapomenout na tebe." usmála se.
"Je mi to líto." opřel jsem si čelo postel.
"Co?" usmála se, pohladila mě po hlavě.
"Tvé matky."
Jen se usmála a chytla mě za ruku.
"To nevadí, je na lepším místě." řekla klidně se slzami v očích.
Sedl jsem si k ní a objal jí.

Chvíli jsem jí objímal, pak mi usnula v náručí.
Opatrně jsem se zvedl a šel si do automatu pro kávu, už bylo po deváté večer.
Když jsem se vracel, viděl jsem svého zakrváceného bodyguardy.
"Co to sakra..." udělal jsem krok a viděl jsem ho tam.
"Kde je Taehyung ptám se po třetí..." řekl.
"Jestli se k němu chcete dostat, musíte přes mě." řekl můj bodyguard.

"Díky Cheongu

Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.

"Díky Cheongu... " dal jsem mu znamení, aby šel dovnitř za y/n a ochránil jí.
"Co tu chceš?" řekl jsem mu.
"Takhle vítáš svého strýce, který se o tebe staral celé dětství?"
"Ty nejsi žádný můj strýc, jsi zrůda... jediný o co ti šlo bylo vycvičit mě a mít mě pod kontrolou, abych dál vedl tvojí špinavou práci."
"A jak tak vidím, tak jsem selhal, a to poprvé a naposledy." vytáhl zbraň a vystřelil.

POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ 💋

××

BTS - 50 SHADES OF TAEHYUNG (CZ)Kde žijí příběhy. Začni objevovat