BTS - 50 SHADES OF TAEHYUNG (CZ)

|| ZAVŘENÁ ||

"Do města, měla by sis nakoupit oblečení, když jsem ti většinu oblečení roztrhal." mrkl na mě.

Přijeli jsme do centra a vzal mě do nákupního centra, šli jsme do obchodu a on stál a koukal na mě, tak jsem si řekla, proč ne...
Začala jsem si prohlížet věci a vybírat si je do zkušební kabinky.
Šla jsem do kabiny a vyzkoušela si džíny a černou košili, seděli mi akorát, tak jsem si je svlékla a chtěla jsem se obléknout zpátky do svého.
V tu chvíli přišel do kabinky Tae.
"Vypadáš nádherně." stál těsně za mnou a koukal se do zrcadla.
Stála jsem tam jenom ve spodním prádle a rukama jsem si zakryla hrudník.
"Můžeš odejít prosím?" slušně jsem požádala.
"Vždyť jsem tě už viděl, čeho se bojíš?" stáhl mi ruce k těle a pak mi prstem sjel po ruce dolů.
"Pospěš si, už mám hlad..." usmál se.
Jenom jsem se naštvaně koukla a vzal si košili, co ležela vedle něho.
"...na tebe." dodal s šepotem.
Odešel z kabiny. Snažila jsem se rozdýchat jeho dech.
Pak jsem vyšla a šli jsme se najíst.
Vzal mě do sushi baru.
Usadili jsme se a on nám objednal, měla jsem výhled přímo naproti ulici, kde byl obrovský zábavní park.
"Takže za týden nebudu doma, potřebuju aby si nevycházela z domu ano?" koukal se na mě, ale já jsem věnovala pozornost parku, co byl naproti.
Byli tam děti s rodiči, jejich úsměvy na tvářích, vzpomněla jsem si na svojí rodinu a vhnaly se mi slzy do očí.
"Malá... slyšíš?" zavolal a zamával rukou přede mnou.
"Hej, co je?" všiml si toho a zvedl mi lehce bradu.
"Nic, promiň zadívala jsem se, nevěděla jsem, že je tu obrovský zábavní park." usmála jsem se.
"Ano... postavili to tu nově." nereagoval dál na moje pocity a opět prohlásil chladně.
"Takže příští týden nebudu doma. Nechci, aby si chodila dál než dosahuje můj dvůr. Chlapy tě budou mít na očích 24/7 a pokud budeš něco potřebovat řekni si Hiro." už mi nevěnoval ani pohled, něco dělal na mobilu.
"To mám být zavřená jako pes?" naštvala jsem se.
"Když si to myslíš takhle..." ani po tomhle mi nevěnoval pohled.
"Fajn." řekla jsem chladně.

Když jsme přijeli domu Tae někam zmizel, šla jsem si uklidit věci a umýt se.
Večeřela jsem sama, Tae zmizel a nevrátil se.
Vlastně mi i chyběl, ale to ne, nesnáším ho. Vždyť jsem jak hadr.

Druhé ráno jsem přišla dolů a seděl tam, snídal a četl si noviny.
"Dobré ráno přeji." řekl.
"Dobré." odpověděla jsem a sedla si a nevěnovala se mu.
"Jak ses vyspala?" řekl.
"Nijak." opět jsem ho ignorovala.
Vstal a šel za mě... sehnul se, ruce si opřel o stůl a hlavu měl hned vedle mé...
"Takhle se mluví se svým pánem?" zašeptal drsně, ani ne tak svůdně jako hrozivě.
Nic jsem neřekla a pocítila jsem strach.
"Už jsme to řešili, budeš slušná a budeš odměněna, budeš drzá a budeš toho jenom litovat." vstal a vrátil se pomalu ke svému místu.
"Já nemusím nic! Odcházím, děkuji za všechno, ale už musím jít." zakřičela jsem na něho a šla si sbalit věci.
Sbalila jsem si jenom svoje věci a šla po schodech dolů...
"Kam si myslíš, že jdeš?" zastavil mě u dveří.
"Jdu pryč, uhni mi z cesty." strčila jsem do něho.
On se jen šibalsky usmál a zakýval na bodyguarda.
Ten mě chytl a odvedl po schodech nahoru, křičela jsem a snažila se vytrhnout z jeho sevření, ale marně, hodil mě do pokoje a zamkl.
Začala jsem klepat a bouchat do dveří.
"Lásko..." uslyšela jsem jeho hlas.
"Ihned mě pusť, na to nemáš právo." nepřestala jsem bouchat.
"Ale ano, jsi moje, můžu si s tebou dělat, co chci." řekl klidně.
"Nee!" zakřičela jsem.
"Uklidni se lásko, za týden se vrátím a za tohle chování tě potrestám." pak už jsem jenom uslyšela kroky, jak jdou dolů po schodech.
Běžela jsem k oknu a viděla, jak nasedá do auta s kufrem, naposledy se koukl nahoru, na mě, a mrkl.
Byl to psychopat nebo co? Proč mě drží...

POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ 💋

××