BTS × Reader
Příběh, ve kterém potkáte leadera obávaného gangu.
Ale, co když se do něho zakoukáte a on si všímá jen vašeho vnějšku nebo ne?
Love story, 18+ sex scenes.
"Já... já... prosím nech mě jít." "Teď už nemůžu."
Začal se přibližovat a já couvat, chce mi ublížit? Přiblížil se víc a pak si sedl na postel. Tvářil sklonil do dlaní a nic neříkál. "Zabil si ho ty? Toho muže, který tu byl před pár dny?" řekla jsem vyděšeně.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
"Já nejsem vrah, já... já... nenávidím to, když muž mlátí ženu... můj strýc to dělal neustále, dokud jí nezlomil nohy, mlátil jí a já nic dělat nemohl, protože byl schopen jí i zabít..." se slzami v očích se koukl na mě. "Nenávidím i sebe za to, co jsem ti udělal tenkrát, nevím, co to se mnou nebylo, nechtěl jsem ti ublížit." mluvil onehdá, kdy mě svým způsobem znásilnil i když já jsem to tak ani nebrala, měla jsem i pocit, že ho miluju. Byl to snad stockholmský syndrom? Co to melu, vždyť on je jiný než vypadá. "Hej malá... já nejsem pro tebe dobrý ano?" klekl si přede mnou. "Máš pravdu, měla by jsi odejít, tedy jestli chceš." "Hej..." klekla jsem si k němu a položila mi ruku na tvář "...ty jsi dobrý člověk." "Nejsem." otočil se ode mě pryč a položil mojí roku zpět na moje stehna. "Ptala ses na tenhle obrovský dům, ptala ses na mě, ptala se na moje bodyguardy, ptala ses na mojí práci..." udiveně jsem se na něho koukla, co to povídá. "Já mohu za to, jak je tvé matce." řekl.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
"Nechápu o čem to mluvíš." řekla jsem stále zmateně. "Pracuju pro muže, jehož jsem nikdy nevidel, vedu gang, který po městech dováží drogy a prodávají je. Obchodují s drogami, a jeden z mých lidí je tvůj otčíma Sunnha. Nikdy jsem to nechtěl dělat, přinutil mě k tomu strýc a učil mě k tomu, neznal jsem nic jiného, neměl jsem na výběr, ale pak jsem poznal tebe a Hiro mě pořád upozňovala a ty... ty jsi začala pro mě znamenat víc než jen nějaká hračka na hraní. Vždycky ses o mně zajímala a starala." položil mi ruku na ruku. Odhodila jsem jim a zvedla se... "Řekla jsem, že nesnáším dvě věci... lhaní a drogy, blahopřeji, protože ty jsi dokázal obojí." začala jsem si balit věci. "Počkej... ne prosím... nechoď, já to skončím." šel ke mně. "Nech mě být, máš pravdu, jsi špatný a já chci odejít." odstrčila jsem ho. "Prosím tě, y/n." poprvé mi řekl mým jménem, rozběhly se mi slzy do očí. Otočila se na něho a políbila ho.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
"Děkuji za všechno, ale tohle ti odpustit nemůžu." řekla jsem zklamaně, vzala si kufr a šla pryč, když jsem ho od něho vzdalovala myslela jsem, že se propadnu do země. Možná jsem ho už opravdu milovala. "Y/n..." slyšela jsem, jak zavolal, ale už jsem se neotočila.
Večer jsem skončila opět na nádraží, nevěděla kam jít a jet... rozhodla jsem se navštívit matku, bylo to riskantní, ale byla to moje krev. Když jsem přišla před dům byla tma... ...vzala jsem nahradní klíč a v ruce jsem měla nůž... "Haloo?" vešla jsem, zapla jsem světla, ale nerozsvítilo, zase nezaplatila elektřinu. Když jsem vešla do kuchyně, nikdo nikde nebyl, tak jsem šla do ložnice, u stolu byla jedna svíčka. "Jsi to ty? Y/n?" ozval se slabý hlásek z postele. "Matko? Matko?!" běžela jsem k posteli. "Co ti je?!" zařvala jsem na ní. "To nic broučku, to je v pořádku... to nic." "Co ti je?!" opakovala jsem. "Jsem tak ráda, že tě vidím, kde jsi byla? Myslela jsem, že už tě nikdy neuvidm." začala brečet. I já jsem začala, protože moje matka umírala! "Byla jsem celý život špatnou matkou... ty sis tenhle život nezasloužila. Zasloužím si smrt." "Ne, prosím, matko ne. Neumírej, zavolám ambulanci, pomoc, cokoliv, počkej..." natáhla se pro mobil, ale ona mi ho vzala. "Ne, je pozdě, i tak bych zemřela, mám rakovinu, jsem v poslední fázi." "Kde je Sunnha, proč se o tebe nepostaral?" "Odešel tě hledat, je to hajzl, drž se od něho dál, uteč co nejdál..." začala kašlat. "Y/n jsi tak krásná a chytrá, ty jsi zasloužíš kouzelný život, já jsem tě vždycky stahovala ke dnu." Brečela jsem a objímala jí. "Pojď ke mně..." uvolnila mi místo a já si lehla vedle ní, začala mě hladit po vlasech a já si vzpomínala, jak to dělala, když jsem byla malinká.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Najednou jsem si vzpomněla na všechny ty krásné vzpomínky, kdy jsem byla menší... leželi jsme jen tak v posteli a vyprávěla mi o tom, jaký ona měla sen, řekla, že vždycky chtěla jet do Paříže a procházet se po nočním městě s láskou jejího života a vždycky říkala, že jsem to byla já.
Teď jsem ležela vedle mé umírající matky, která mě hladila po vlasech a vyprávěla mi ten samý příběh... "Ty tohle můžeš ještě zažít... běž a už se nikdy nevracej sem do tohohle města." Jen tak jsem brečela a držela jí v náručí. "Miluju tě, tvá matka tě miluje y/n." Rozbrečela jsem se víc... "Mami.." po dlouhé době jsem jí opět řekla "mami"... "Miluju tě, mami, nikdy jsi nebyla špatná, každý dělá chyby a já ti odpouštím, prosím odpusť i ty mě." ... "Mami?" koukla jsem se na ní... usnula... navěky. "Ne..." objímala jsem jí.
Po chvíli, kdy jsem dotelefonovala, mi řekli, že si pro ní přijedou... stála jsem mezi dveřmi a koukala na ní... se slzami v očích jsem odešla z domu, vzala si peníze, které mi máma dala a odešla jsem. Byla jsem 10 m od autobusové zastávky, když jsem uslyšela kroky, otočila se a někdo mě praštil do hlavy, upadla jsem do bezvědomí.
