10. Už navždy spolu

183 6 0
                                    

"Prokope gratuluju. Máš krásného syna a Péťa leží na jipu. Sice byla v ohrožení života a zachrabili jsme jí jen tak tak, ale večer jí budeme budit" usmál se Roman. ,,Díky bohu" Prokop byl nepopsatelně šťastný. ,,Děkuju moc tobě i Matymu, že jste to nevzdali" usmál se. ,,Měl bys poděkovat i Vali. Zachránila Samíkovi život" usmál se Roman a potom odešel. ,,Mery? Zavoláš sem prosím Vali?" Zeptal se Prokop, ale v tu chvíli přišla na lůžko Vali. ,,Děkuju moc za Samíka" začal Vali děkovat. Potom si ještě s Vali povídali a potom Prokop námahou usl. Když se vzbudil, už byl večer. Odpojil si kapačku a šel za Mery. ,,Mery? Je už Petra vzhůru?" Zeptal se jí. ,,Jojo, před hodinou jí budili, můžeš za ní zajít" usmála se  a Prokop se hned rozešel na Jip. ,,Ahoj lásko, jak ti je? Jsem hrozně šťastný že si to přežila, nevím, co bych bez tebe dělal" sedl si k ní a políbil ji. ,,Je mi už lépe, děkuju" chytla mu ruku a Prokop její ruku stiskl. ,,Jak dlouho tady budeš? A Samík?" Zeptal se Prokop.  ,,Budu tady týden muset ležet a Sam bude muset být měsíc v inkubátoru" řekla trochu smutněji, ale byla stále nepopsatelně šťastná, že to takhle dopadlo. Pozdĕji se šli na Samíka podívat. Nemohli se na něho vynadívat. Oči a vlasy měl po Prokopovi a úsměv a rysy v obličeji po Péťe. Pořád se usmíval a Peťa s Prokopem měli velkou radost, že to takhle dopadlo.

Teď, nebo nikdyKde žijí příběhy. Začni objevovat