Teď, nebo nikdy

22. Proč já?

,,Péťo, tak co? Co ti ten kretén udělal?" Sedl si k ní. ,,Prokope klid...jen mě žduchl o strom, ale pohla se mi kost" uklidnila ho Péťa, ale Prokop byl stale naštvaný. ,,Ale jinak už není žádný problém, že ne?" Pohladil Péťu po rameni. Petra zakroutila hlavou, že ne. ,,Hele tak já teď půjdu za pacientem a večer pojedem domů, jo?" Usmál se. ,,Dobře" usmála se Péťa a zavřela oči. Po chvíli se jí podařilo usnout.

O 3 dny později:
,,Prokope já chci do práceee" povzdychla si Péťa. ,,Neboj, až ti sundají sádru, půjdeš" zasměje se. ,,No ale to bude za 6 týdný" opřela se o gauč. ,,Neboj, to tu zvládneš, příjdu odpoledne, jo?" Políbil jí a pak odešel do práce. Péťa počkala, než se vzbudí Samík a pak ho nakrmila. Oblékla mu mikinku a dala do kočárku. Dala Alvinovi obojek a vyšla ven. Šla do parku. Vezla kočárek a u její nohy pobíhal Alvin. Prošla parkem a vrátila se domů. Najedla se a dala jídlo i Samíkovi a Alvinovi. Po hodině šla se Samem i Alvinem k urgentu. Péťa věděla, že Prokop za chvíli končí tak ho chtěla překvapit. Stoupla si za urgent a po chvíli vyšel Prokop. Ale nevyšel sám. Šla s ním nějaká paní asi 27 let. Nešli směrem domů, ale směrem nonstop. Péťa na ně nechápaně koukala a pak se naštvaně a zároveň smutně rozešla domů. Sedla si na gauč a koukala do mobilu. Napsala Prokopovi.

Zprávy(P-Prokop, Pe-Petra):
Pe- Prokope kde seš?
P: v práci, máme tam vážný případ, příjdu večer
Pe- tak vážný případ jo?
P- vždyť to říkám. Nějaká autonehoda
Pe- autonehoda...aspoň mi nelži Prokope!
P- cože?
Pe- víš co? Dneska domů ani chodit nemusíš!
P- fajn! To radši budu spát na ulici
Pe- spi si klidně u té své pindy!
P- to mám v plánu

Péťa odložila mobil a spustili se jí slzy. Alvin to vycítil a přiběhl k ní. Péťa ho pevně objala a dále brečela. ,,Proč Alvi? Proč..." utřela si slzy.

Další den....
Péťa se vzbudila a když vedle sebe neviděla Prokopa, do očí se jí nahnaly slzy. Zavolala Prokopové mámě, jestli by nemohla pohlídat Samiho a ta souhlasila. Péťa šla teda do práce. ,,Mery prosím potřebuju práci" přišla k Mery. ,,Ty si prostě nedáš říct" zasmála se Mery a hledala pro Péťu práci. Péti sice moc do smíchu nebylo, ale nahodila falešný úsměv. Kolem prošel Prokop s tou paní. Péťa si všimla, že má doktorský úbor. ,,Kdo je to?" Zeptala se Mery a ukázala na ní. ,,Nová doktorka. Jana Lauerová" odpověděla jí Mery. Péťa si bezeslova sedla a vyřizovala papíry. Zvedla hlavu a uviděla Prokopa. Jejich pohledy se střetly.