Teď, nebo nikdy

23. Nenávidí mě

Prokop jen zavrtěl hlavou a odešel na box za.....Janou. Péťa si povzdechla a věnovala se papírům. Den rychle utekl a Péťa s Prokopem se navzájem vyhýbali. Péťa šla domů a po cestě koukala do země. Došla domů a převzala si Sama od Prokopové mamky. Sedla si na gauč a koukla na mobil.

Zprávy:
Pe: dorazíš dneska domů?
P: ne
Pe: Prokope já potřebuju pomoct se Samem a s Alvinem! Nezvládál to všechno sama a ještě k tomu s jednou rukou

Na to už Prokop neodepsal. Péťa pohladila Alviho a udržovala v sobě slzy. ,,Jestli se Prokop nevrátí, jak to má tady zvládnout?" Řekla Alvinovi i když věděla, že jí nerozumí. Alvin položil jeho hlavu na Péťiné nohy a ta ho hladila po hlavě. ,,Ale víš co? Já to zvládnu" zvedla se a šla si se Samíkem hrát. Alvin u nich ležel a koukal na ně. Po chvíli se všichni tři najedli a Péťa dala Samiho spát. Potom si sedla na gauč a pustila si film v tv. Přemýšlela, co udělala, že jí Prokop nechal a je na ní naštvaný. ,,Ho beztak zblbla ta Jana" řekla si naštvaně pro sebe.
Už byla unavená, tak vše uklidila a šla se osprchovat. Ve sprše o všem přemýšlela. Prokop jí chyběl ikdyž jí ublížil. Ale chce se k ní vůbec ještě vrátit? To Péťa nevěděla. Udělala zbytek večerní hygieny a lehla si do postele. ,,Alvi pojď, nechci spát sama" ukázala na místo na posteli, kde spával Prokop. Alvin vyskočil a stočil se do klubíčka. Péťa se snažila usnout, ale marně. Měla myšlenek plnou hlavu. Sedla si a otevřela notebook. Pustila si potichu písničky a četla si nějaké články na internetu. Bavilo jí to tak, že zapoměla na čas. Koukla na hodiny a bylo půl druhé. ,,Ach jaj...zítra nevstanu" řekla si pro sebe a zaklapla notebook. Objala jednou rukou Alviho a pokusila se usnout. Chvíli jí to trvalo a nakonec upadla do říše snů.