11. První dny

155 4 0
                                    

Péťa ležela týden na jipu a Prokop se za ní chodil každý den koukat. Každý den chodili i za Samem. Po týdnu Péťu pustili domů a po měsíci i Sama. Peťa měla sice volno, ale i tak někdy chodila do práce se Samíkem.

Péťu vzbudil pláč. Rychle vstala aby nevzbudila Prokopa a šla k Samovi. Vzala si ho do náruče a šla do kuchyně. ,,Ššš" uklidňovala ho Péťa a hladila ho po hlavičce. Sam po chvíli přestal brečet a začal se natahovat po lahvičce s mlíkem. Petra si sedla na gauč a dala Samovi najíst. Prokop se vzbudil a šel tajnĕ k Peťi zezadu. Objal ji a Peťa se usmála. ,,Tak co? Vzbudil tě špunt?" Zasmál se a sedl si vedle nich. ,,No jo, si musím zvykat" zasmála se taky a dál se vĕnovala Samovi. ,,Dáš si palačinky?" Usmál se Prokop. ,,Jestli budeš dělat, tak si dám" políbila ho a odložila prázdnou lahvičku. Sam po chvíli usl a Péťa ho dala do postýlky. Pak si s Prokopem sedli ke stolu a konečně se najedli i oni. ,,Tak co budeme dneska dělat, když máme oba volno?" Usmála se Petra. ,,Nooo můžeme se jít podívat na urgent, ukážeme jim Samíka a podívame se, co je nového" pousmál se Prokop a zvedl se. Zašel pro Sama a oblékl ho. Péťa nachystala kočárek a Prokop tam Samiho dal. Oba se potom oblékli a vyrazili směr urgent. ,,Potom se musíme stavit za Jirkou, aby jsme se domluvili na službách" řekla Péťa a Prokop přikývl. Když došli na urgent, okamžitě k nim přiběhla Mery. ,,Ahoj, tak co?" Usmála se a koukla na Samíka, který se usmál. ,,Můžeme ti ho tady na chvíli nechat? Musíme se stavit za Jirkou" usmála se Péťa a koukla prosebně na Mery. Mery samozdřejmě souhlasila a tak šla Péťa s Prokopem za Jirkou.

Teď, nebo nikdyKde žijí příběhy. Začni objevovat