Teď, nebo nikdy

12. Vzpomínka

Nastalo léto a Samíkovi bylo půl roku.

,,Péťo? Nechtěla by si dneska někam zajít?" Zeptal se Prokop u snídaně. ,,Jasně, kam?" Usmála se Péťa a začala krmit Samiho. ,,Jezdíš na koních?" Koukl na ní. ,,Jako malá jsem jezdila, takže dá se říct že ano, proč?" Pousmála se. ,,Můj strejda má asi hodinu odsud ranč, mohli bychom tam zajet a jít se projet" navrhl Prokop. ,,Děláš si srandu? Jasně ze jo!" Rozzářila se Péťa. ,,Samíka můzeme vzít sebou, Sára, moje sestřenice se o něho postará" usmál se Prokop na Samiho a Sam se usmál taky. Péťa nadšeně kývla.

Po obědě:
Péťa oblékla Sama a pak vyrazili k autu. Jeli asi hodinu a potom vjeli do krásného areálu. V okolí se rozlínaly velké louky a lesy. Vysedli z auta a Prokop vzal malého. Šli dvorem až k domu. Péťu zaujaly dvě velké stáje a plno pastvin. ,,Ahoj Prokope a.." přivítal je pravděpodobně strejda od Prokopa. ,,Petra Horvátová" podala mu Peťa ruku. ,,Petr Weider" potřásl ji rukou. ,,Strejdo toto je Samík" ukázal Sama. Všichni šli dovnitř, kde se Péťa seznámila i s ostatníma. Nechali Samiho u Sáry a šli do stáje. ,,Vyber si jakého chceš, já si vezmu Darkness, na ní jsem jezdil už jako malý. Sice je starší, ale je rychlá" pohladil Prokop vysokou černou klisničku. Péťa se podívala na koně a vybrala si Vanilku. Mladou klisnu barvy palomino. Osedlali si je a vyšli ven. Prokop pomohl Péťe nasednout, protože Vanilka je velký obr. Potom nasedl i Prokop a krokem jeli po kamenité cestě. Následovala polní cesta na které si zaklusali. ,,Dáme cval?" Ohlídl se Prokop na Péťu a ona kývla. Prokop nacválal a Péťa hned za nim. Zpomalili až u jezera do kterého na koních vjeli. ,,Je to tady boží" pohladila Péťa Vanilku. Když se začalo stmívat, vratili se do ranče. Odstrojili koně a Prokop ještě zůstal u Darkness.

....Vzpomínka Prokopa (kdyz měl 8 let)....
Tryskám na mojí milovane klisnične po louce když v tom před náma proběhne srna. Darkness se lekne, couvne, ale šlápne do díry a spadne na mě. To je jediné co si pamatuju. Potim jsem se vzbudil v nemocnici a vedle mě stála mamka a doktor. Řekl mi, že jsem podstoupil náročnou operaci, protože mi žebro protrhlo plíci. Dále jsem měl ruku v sádře. Všechno bylo v pohodě, dokud na jip nevletěl můj otec. Řekl mi, že mojí Darkness prodáme. Začal jsem brečet. Mamka s ním odešla pryč. Nakonec mi Darkness nechali, ale taťka už se nikdy neukázal.
....Konec vzpomínky...

Prokop zaklepal hlavou a vyšel za Péťou. ,,Stalo se něco?" Zeptala se ho opatrně Péťa. ,,Nene jen vzpomínky" pousmál se a políbil ji. Péťa to nechtěla řešit, protože moc dobře věděla, jak je to nepříjemné.