25. Lazarův fenomén

108 5 0
                                    

,,Rychle napojte ho!" Vykřikl Roman, když si všiml, že ožil. ,,Tak to jsem ještě nikdy neviděl" udivil se Kubiš. ,,Byl to Lazarův fenomén, měl opravdu štěstí" řekl Maty a s Romanem dooperovali. Odvezli ho na jip a Roman šel za Péťou. ,,Péťo?" Řekl jí. ,,No? Jak to dopadlo? Co Prokop?" Chrlila na něho otázky. ,,Klid Péťo. Na sále se stal zázrak. Podrobněji Lazarův fenomén" začal Roman. ,,Panebože.....děkuju moc této malé náhodě" šťastně řekla Péťa. Roman se usmál a řekl: ,,Chceš jít za nim? Ale budit ho budeme až večer". ,,Jasně že ho chci vidět!" Řekla rychle Péťa a pak šla s Romanem na jipku. Péťa si sedla k Prokopovi a chytla ho za ruku. ,,Přežije to, žejo" koukla na Romana. ,,No snad jo....ale vyhráno ještě nemá" řekl smutně Roman a Péťa zavřela oči aby zadržela slzy. Seděla u něho 2 hodiny a pak přišel Roman. Začal Prokopa budit, ale nic. ,,Romane co se děje?" Zeptala se vystrašeně Petra. ,,Zkusíme to později" řekl zamyšleně. ,,Za to můžu já..." utřela si Péťa slzy. ,,Za co?" Zeptal se jí Roman. ,,Za to, že se mu to stalo" začne mrkat aby zahnala slzy. ,,Ale nemůžeš" zkusil Roman, ale Petra si nedala říct. ,,Ale jo, pohádali jsme se spolu a Prokop dva dny nespal doma. Kdybych šla tehdy s ním tak.." nedořekla Péťa a Roman jí přeskočil: ,,Tak by vás postřelil oba a bůhví kdy by vás někdo našel". ,,Prokope promiň mi to" stiskla mu ruku a Prokop se začal probouzet. ,,Prokope? Slyšíš mě?" Začal na něho mluvit roman a Prokop kývl. ,,Zkus se nadechnout přes tu hadičku". Prokop se normálně nadechl, tak Roman začal extubovat. ,,Víš kde si?" Koukl na Prokopa. ,,Jo v nemocnici, ale nevím, co se stalo" řekl ospale. Když si všiml, že vedle něho sedí Péťa, otočil hlavu jinam. Roman odešel, aby si to mohli vyříkat. ,,Prokope promiň mi to...jen jsem byla zklamaná, že jsi mi lhal..myslela jsem si, že jí más radši než mě a...promiň že jsem se třeba nepostavila před tebe aby radši postřelil mě nebo jsem.." vyklopila a hodlala pokračovat, ale Prokop jí předběhl: ,,Péťo prosímtě neomlouvej se a neříkej takové věci..můžu za to já..lhal jsem ti" stiskl jí ruku a koukl jí do očí. ,,Lukáš mi vyhrožoval, že jestli s ní nebudu trávit všechen volný čas, ublíží ti..promiň" řekl smutně. ,,Prokope neboj, Lukáše už zatkli, už budeme jen spolu jo?" Usmála se a otřela si slzu. Prokop kývl a potom usl. Péťa ještě u něho seděla a pak šla na lékařák.

Teď, nebo nikdyKde žijí příběhy. Začni objevovat