World Kids Athletics Games [Pozastaveno]

Cože? New York?!

Je květen a všichni za sebou mají pár závodů. Dneska je pondělí což  znamená  že je klasicky  trénink. Celkem překvapení že tu jsou skoro všichni 'best frendi' (Adam, Martin, Anička, Niky i Kája) akorát ten Honza.. ten už se tady asi neukáže. Přišli do místnosti, hodiny odbily hodinu jenž znamená začátek tréninku. Řeklo se čtyři kolečka na rozklus tak se běželo. Dneska běželi všichni nějak u sebe a bavili se o všem možném. 

Doklusalo se a šlo se protahovat. Nerozlučná pětka stále u sebe. Když tu najednou trenér „Ztište se prosím!" Všichni se ztišili a trenér spustil „Jelikož se žactvo velice dobře umístilo na Evropských atletických hrách v Maďarsku, tak pár lidí bylo nominováno na Světové atletické hry." „Je to poprvé v historii oddílu kdy s někdo dostal na tak prestižní závody v tak mladé věkové kategorii" 

„Ale teď by vás nejspíš zajímalo kdo je ZATÍM nominovaný že?" všichni se lehce zasmáli a nedočkavě čekali, kdo je v nominaci.

„Tak samozřejmě Adam" Adam se okamžitě usmál jak lečo a byl strašně šťastný, trenér pokračoval „Adame, ty bys byl nominovaný na 1500 ale i 800 metrů" Usmál se ještě víc a čekal co mu trenér ještě  řekne „ ale samozřejmě nemůžeš jít obojí takže co? 800 nebo 1500" Adam chvíli váhal podíval se na Martina, ten jen pokrčil rameny. Pak jeho oči směřovaly na Káju a ta mu potichu řekla  že spíš 800, že teď strašně moc zrychlil, a myslí si, že tam má větší šanci. Adam se na ni chvíli jen díval, pak se jeho oči odvrátili k trenérovi a řekl „Tak asi tu osmistovku.." Trenér přikývnul a zapsal si to. 

„Dále se nominovala Anička" Anička se začala radovat, div že neskákala radostí do stropu. Trenér se pousmál a  řekl „Takže patnáctku Aničko jo?" „Jojo  1500" Anička slzy štěstí v očích a smála se na Adama a oba spolu čekali kdo dál se nominoval.

Trenér pokračoval „Tak co Kájo? půlku? Jako mohla bys jít i 300 metrů ale na tu osmistovku máš rozhodně větší šanci"  „Jojo zaběhnu si tu osmistovku" 

„Dobré zbytek dořešíme potom, teď si dejte abecedu děcka." Postavili se a Kája objala Adama „Jsem na tebe pyšný Kájo" řekli ji „Já na tebe taky Áďo." Pustili se a následoval klasický trénink. Po závěrečné výklusu následovalo opět protažení a trenér za nimi přišel s papírem s nominací. „Takže Kája, Adam, Ančes to je jasné. Ale co s vámi Niky a Martine" Martine ty tam Pojedeš 100% Potřebujeme tě do míšené štafety a ještě k tomu jsi těstě pod nominační čarou na 1500 metrů. Takže ty jedeš." Martinovi se ulevilo a čekali dál. Trenér ještě dodal „ Samozřejmě kdyby tu byl i Honza tak by šel 60, dálku a i tu štafetu, ale tahle jdeš místo něj ty Martine"

„No, a nakonec  ty Niky" „Na 60 je konkurence velká, tam by se dostala možná Kája ale ani tím bych si nebyl jistý" Niky zmizel úsměv z tváře a šlo vidět že byla  smutná že tam jako jediná z party nebude. Jenže pak ještě trenér dodal „Ale pokud bys ještě malinko zrychlila na 150 tak tam bys měl šanci" „Ale ještě něco, 60 máš rychlejší než Anička takže tam stoprocentně pojedeš na smíšenou štafetu" 

Jakmile se dozvěděli že tam jedou všichni byli nesmírně šťastní. Ale  byla tu ještě jedna otázka. Kam že to vlastně pojedou? Kde se budou konat nejprestižnější závody mládeže na světě? Všechny to celkem zajímalo. Po tréninku se odebrali před stadion a měli v plánu si všichni zajít do KFC. Jenže všem vrtalo hlavou, kam na ty závody pojedou. Asi 40 metrů od stadionu se Anička rozběhla směrem zpátky a Kája hned za ní. Doběhly zpátky na stadion a zeptaly se trenéra „Pepo?" „Kam že to na ty závody pojedeme?" Trenér odpověděl „Já jsem vám to neřekl?" ,,no neřekl,, zasmály  se holky. Na což trenér odpověděl ,,no letěli byste do New yorku" Holky se na sebe  podívaly  nevěřícným pohledem a pak obě nadšeně řekly ,,Cože?! Do New yorku?!!"