World Kids Athletics Games [Pozastaveno]

Proč?

,,Adame?" Zeptala se Anička, ,,Dneska zase budeš spát s Kájou nebo už spíte každý ve své posteli?" Mohlo by se zdát, že si z něho chce dělat legraci, ovšem Anička to myslela vážně a opravdu ji zajímalo, jak to bude dneska v noci vypadat.
Adamovy oči okamžitě po tom, co to dořekla směřovaly na Martina. Protože Adam si myslel, že Martin řekl holkám ještě před snídaní o tom, že nespal s Kájou. Martin se provinile pousmál a Adam okamžitě řekl ,,Já jsem s ní nespal!.. A to že to víte až teď je chyba Martina"

Kája s Adamem plně souhlasila s dívala se na Martina stejným pohledem jako Adam. „Promiň, já.." „Dobré, neříkej radši nic" Přerušila Kája Martina. Adam mlčky seděl zahleděný do Martinových pronikavě hnědých očí. Po nějaké chvíli kdy se Adam stále zamyšleně díval do očí Martina který s ním oční kontakt udržoval Martin poněkud nechápavě přimhouřil oči. Adam na tento náznak nereagoval. „Adame.. haló.. budíček" po tom, co to Martin dořekl se Adam probral z hlubokého zamyšlení. „Jo dobré vnímám" odvětil Adam a pousmál se, ovšem šlo poznat, že jeho úsměv není zcela upřímný.

„Já... já už radši půjdu spát."  Řekl Adam. Holky řekly klukům dobrou noc a odešly do svého pokoje. Jakmile holky odešly do svého pokoje a měly už zhaslé světlo Martin se podíval na protější postel kde ležel Adam „Adame?" „Ano?" „Poslední dobou tě přestávám trochu chápat. Vůbec se v tobě nevyznám." „Víš Martine... i já se v sobě začínám ztrácet." Odmlčel se Adam „Nevím co se mnou je". Adam se otočil na druhý bok a odebral se do říše snů. Martin už to pro tento den dále neřešil a nechal Adama v klidu usnout a i on sám pomalu usínal. 

Ovšem tuto situaci nesdílely holky na své části pokoje. Niky už sice spala ale Kája s Aničkou se ještě rozhodně spát nechystaly. „Ani?" Ozvala se Kája. „Poslední dobou mi přijde, že je Adam takový... nevím jak to říct.. No zkrátka mi přijde nějakým způsobem zvláštní." „Jo, taky mi přijde, že se chová jinak než obvykle." Řekla upřímným tónem Anička. „Myslíš že ho něco trápí?" Zeptala se Kája poněkud smutným tónem. „Fakt nevím Káji" Odvětila Anička hlasem, na kterém šlo poznat že už začíná být unavená. Kája sice měla v hlavě tisíce myšlenek a otázek, na které chtěla znát odpověď, ale taky chtěla nechat Aničku v klidu vyspat. „Tak dobrou noc Anče." „Dobrou Kájo. Sladké sny." Řekla už z polospánku Anička, ovšem Kája usnout ještě nemohla. Měla z Adama docela dost zamotanou hlavu, několik otázek na které neznala odpověď. Několik otázek na které neznala odpověď ona i všichni ostatní. Jediný kdo odpovědi znal byl jen sám Adam.

Kája ležela v posteli, dívala se do stropu a hlavou ji běžely nekonečné provazy myšlenek. Prvně přemýšlela nad Adamem. „Co ho trápí? Proč se mi nesvěří? Koho má rád? Proč nikdy za mnou nepřijde a neobejme mě?" Říkala si neustále dokola. „Počkat! Cože?! Nad čím to proboha přemýšlím? Vždyť je to můj kamarád, nemiluje mě, já ho taky nemiluji, nemá rád objímání tak proto mě nikdy neobejme. Teda.. asi nemá rád objímání protože pokud by mu na mě záleželo, tak by mě už někdy předtím objal. Třeba ve chvíli kdy jsem byla smutná nebo jsem brečela. To přeci kamarádi dělají, ne?" „Ale co když... Co když mě nebere jako kamarádku? Co když pro něj nic neznamenám? Co když mě z celého srdce nenávidí a jenom je natolik slušný, že se mi to  bojí říct?" „Co když jen čeká na okamžik, kdy odejdu z atletiky nebo mu prostě sama zmizím ze života? Co když každý okamžik když mě spatří, lituje každého okamžiku, kdy se mnou promluvil?" Neustále  se jí hlavou míjely tyto myšlenky. Kája stále ležela na zádech dívajíc se do stropu s myšlenkami o tom, že Adamovi na ni nezáleží. Najednou ji začaly téct slzy. Nekonečné proudy slz se valily z jejich očí. Zavřela oči, snažila se zastavit slzy ale nešlo to. Oči měla stále pevně zavřené snažíc se slzy zastavit a hlavně být potichu jako myška, aby nikoho nevzbudila.

Oči měla zavřené poněkud dlouho. Když najednou si někdo sedl k ní na postel. Ona otevřela oči Byl to Adam. Kája se z lehu posadila a jen se na něho dívala s uslzenýma očima. On s ní oční kontakt beze slov udržoval a jen tak seděl na její posteli. Po pár okamžicích se z ničeho nic  k ní naklonil a objal ji. Kája se ho pevně držela, měla hlavu na jeho rameni, a slz bylo čím dál tím více. Adam nic neříkal jen ji držel. „Promiň" Zamumlala mu Kája do ramena. „To je dobrý" řekl Adam. A pak... Pak Káji zazvonil budík. Kája otevřela oči „To byl jen sen?!" Řekla si pro sebe za zvuku stále zvonícího budíku. „Škoda že se to nikdy nestane" Najednou si všimla že vedle ní stojí Adam a vypíná budík na mobilu Káji který sice potichu, ale stále zvonil. „Jé, Dobré ráno. Jsem si tě ani nevšimla Adame." „No Dobré ráno" Pousmál se Adam. „A co je škoda že se nikdy nestane?" Zeptal se ji. „Ale nic" Usmála se na něj s vědomím že mu za žádnou cenu nesmí říct, co se ji zdálo a ani to, co se dělo v noci předtím než usnula. Adam to naštěstí dále neřešil a odešel se převléknout z pyžama do normálního oblečení. Totéž udělala i Kája a šla do koupelny s úmyslem vyčistit si zuby. Jakmile vešla do koupelny, byl tam už Adam s kartáčkem v puse „Nevadí?" Zeptala se Kája, ukazujíc na umyvadlo. Jelikož měl Adam plnou pusu pasty tak jen kývl na souhlas že nevadí. Ti dva tam vedle sebe stáli jako dvě neznámá prkna. Pak do dveří koupelny vstoupil Martin s kartáčkem na zuby a postavil se mezi ty dva. A mezitím co si čistili zuby, Adam se stále zamyšleně díval do Martinových oči.

Po nějaké chvíli co ti tři seděli mlčky na Adamové posteli a byli na mobilu, se pomalu začaly probouzet i ostatní holky. Poté následovala snídaně a dalších pár dnů náročného soustředění plného spousty tréninků.

Takže po nějaké době zase nová kapitola.  Celkem by mě zajímalo, jestli vám nevadí jak tu podrobně popisuji situace, které nejsou ani v té hlavní části celé "knížky". Takže bych byla ráda za nějakou zpětnou vazbu v komentářích, zda mám stále takto podrobně popisovat každou situaci a nebo jestli mám tyto vedlejší situace nějak zkrátit a pomalu se dostat k tomu hlavnímu ději - Závody v New Yorku-. A taky ještě jestli vám nevadí jak se docela velkou část děje řeší všelijaké mezilidské vztahy. A příště snad už vyjde nějaká delší kapitola.