World Kids Athletics Games [Pozastaveno]

Kudy domů?

Martina celkem dost mrzelo, že Anička objímá Adama a ne jeho. Vždyť se přece nic převratného nestalo, Martin taky jede na soustředění a nikdo ho za to neobjal. Bylo mu to hodně líto, tak moc chtěl být na místě Adama a mít možnost ji obejmout. Tak moc si to přál ale Anička byla stále šťastná, nalepena na Adama a Martina to ubíjelo. 

Po dlouhých hodinách zábavy na houpačce a nekonečného povídání Anička řekla že už musí jít. Bylo asi půl páté a Marťa využil situace. „Za chvíli bych stejně musel jet do Pržna za babičkou, tak já pojedu už s tebou ať pak nečekám na vlak." Okamžitě vyjelo z Martina a šel za Aničkou. „Jo dobře." Usmála se a spolu šli na vlakové nádraží pospolu čekat na vlak. Jo Martin sice v Pržně žádnou babičku ani jiného člena rodiny nemá, v životě tam sám nebyl a netušil kdy a jak se z Pržna dostane domů ale v ten moment by dal cokoliv za každou minutu s Aničkou. 

Celou cestu na vlak si povídali, smáli se a vypadalo to jako kdyby byli nejlepší kamarádi kteří se znají roky. Jo, Anička asi to užívala byla přece sama venku s úžasným KAMARÁDEM, povídala si a smála se s svým dobrým KAMARÁDEM. Martin sice taky navenek vypadal že si to užívá a je šťastný ale někde uvnitř ho ubíjel pocit že je jen KAMARÁD tak dokonalé, nádherné, milé, chytré dobré, sympatické holky. 

Vlak už přijel na druhé nástupiště a oba nastoupili. Anička se posadila k oknu a Martin hned vedle ní. Ve vlaku se nic nezměnilo, stále si povídali a povídali až dojeli do Pržna. Anička vystoupila  „Tak asi Ahoj Martine" „Ne! P-Počkej Ani, půjdu tě doprovodit." „Jo, aha tak fajn. Díky." Usmála se na něj Anička a šli směrem k domu kde ona bydlí. Po necelých patnácti minutách, které ovšem Martinovi připadali jako deset vteřin došli k domů kde Anička bydlí. Došli před branku a nastal čas loučení. „Tak ahoj Ani." Řek Martin. „Ahoj Martine" Dořekl Anička a Martin natáhl ruce a objal ji „Dnešek jsem si neskutečně užil" „Já taky." Pustili se, Anička otevřela branku, naposledy se otočila, zamávala Martinovi a pak už zmizela ve dveřích domu. 

Teď ale nastal maličko problém. Martin v životě sám v Pržně nebyl a bude rád když vůbec trefí zpátky na nádraží. Asi ještě dvě minuty po rozloučení stál před Aniččiným domem a přemýšlel kudy šli aby se dostal zpátky na nádraží. Pak se vydal na cestu dlouhou asi 150 metrů jenže pak nastal zlom, nevědě kam má odbočit. Doprava? Doleva? Rovně? Neměl absolutně tušení kudy šli. Soustředil se jen na Aničku a cesta kudy šli ho opravdu nezajímala. Po chvíli přemýšlení stejně nevěděl kudy šli takže se dal náhodně doleva. Šel a šel až došel k další křižovatce kde opět nevěděl jestli tudy šli. Tak se podíval a zatáčka vpravo se mu zamlouvala nejvíc tak tam odbočil. Ještě nějakou dobu šel ale už opravdu neměl tušení kde je. 

Byl někde uprostřed cesty v lese. Nikdo tu nebyl a slunce již pomalu zapadalo. Když v tom ho napadlo „Honza určitě za Aničkou několikrát byl, tak mu zkusím zavolat, určitě to tu zná." „Doufám.." Podíval se na mobil. Měl 15% baterky, v kontaktech našel Honzovo číslo a zavolal mu. Na poprvé to nezvedl. Na podruhé, potřetí, počtvrté, po páté, stále nic. Pošesté vytočil číslo Honzova mobilu, „Honzo! No tak, zvedni to! Nenechávej mě tu někde uprostřed lesa." Stále nic. Martin opravdu nevěděl kudy se má vrátit zpátky k Aničce natož kudy se má vrátit na nádraží. Bylo již šero, Martinovi se vybil mobil a opravdu nevěděl co tu bude dělat. „Kája tu má někde chatu. Kéž by tam byla a náhodou mě tu někde potkala." Martin si sedl na pařez u cesty, dal si čokoládovou tyčinku kterou měl v kapse a postupně mu docházelo že je pěkně v háji. 

Po nějaké době, mohla to bát tak hodina a půl kdy byla již skoro tma Martin uviděl jak jde někdo po lesní cestě. Byli to dva lidi kteří byli od něho asi 80 metrů. Šli spolu za ruce, najedou se zastavili objali se a začali se líbat. Martin se na ně díval zpovzdálí a věděl že ho nevidí. Vydal se směrem k nim s tím že se jich zeptá jestli neví kudy se dostane na nádraží do Pržna. Přiblížil se k ním asi na 50 metrů a všiml si, že ten kluk je docela hubený.. holka má vlasy v culíku a košili.. přesně tak jako měla Kája když byli na venku na houpačce. „To je Kája s Adamem!" Řekl si Martin a rozběhl se k nim.