World Kids Athletics Games [Pozastaveno]

VIP Soustředění

Světové atletické hry mládeže se konají v půlce července. Nyní je konec května a na to, že za méně než dva měsíce mají být atleti v té nejlepší formě pro reprezentaci se zatím řádné převratné výkony nekonají. Je pátek, tudíž poslední trénink týdne i měsíce. Opět se na tréninku objeví všichni kteří jsou nominování a hned z kraje tréninku si je Pepa vezme stranou. „Hele, za  měsíc odlétáte o New Yorku a ještě potřebujeme vyladit formu, takže příští týden je pro vás připravené dvoutýdenní soustředění"  „V Krkonoších"

„JOOOOOOOO!" Začali se všichni radovat. „Počkat, Počkat" Trochu je zarazil trenér „Pokud budete  moct nebýt ve škole." Všichni přikyvovali na souhlas že to nebude problém, až na Adama. No jo, s Adamem jsou jako vždy problémy. Když si Adam nebyl zcela jist, jestli bude moci jet, ostatní se trochu zarazili. Ovšem doufali, že vše vyjde a všichni pojedou na sice náročně ale určitě super soustředění do Krkonoš, kde ani jeden z nich na soustředění nikdy nebyl. 

Po rozhovoru s trenérem, při kterém všem rozdal přihlášky spolu s informacemi k soustředění, ale také k samotným závodům v New Yorku následoval poslední květnový trénink. Nebyl ničím zvláštní, až na obavy aby na soustředění mohl jet i Adam. 

Po tréninku šli všichni společně směrem k autobusovému nádraží odkud jeli autobusem Martin s Niky jelikož vystupují na  stejné zastávce, a jakmile odjeli, tak šli Anička, Adam a Kája na nádraží. Vlak jel holkám asi za dvacet minut a Adamovi jel autobus za necelou půlhodinku. Sedli si na lavičku na druhém nástupišti odkud jel vlak Aničce a povídali si. Holky se snažili co nejvíc přesvědčit Adama, aby udělal všechno proto aby jel spolu s nimi na soustředění. „Adame, bez tebe to nebude ono, prostě ty k nám patříš a nesmíš tam chybět!" řekla Kája. „Jo Adame! budeš nám tam chybět" dodala Anička. Na Adamovi šlo poznat, že tam chce jet  a také doufá že mu vše se školou vyjde a pojede tam.

Po pár minutách již přijel vlak k druhému nástupišti. Anička nastoupila, postavila se k oknu a ještě zamávala Adamovi a Káji, přičemž Adam držel Káju kolem ramen a ona byla o něj lehce opřená. 

Vlak spolu s Ančes odjel. Ti dva se mezitím přesunuli zpět na prví nástupiště  kde už stál vlak do kterého nastupuje Kája. Kája nastoupila, zamávala Adamovi a každý si už šel svou cestou. Asi v půli cesty Kája napsala SMS Adamovi  „Adame, nezapomeň si to nějak zařídit, chyběl bys mi tam." Po chvilce přišla i odpověď Adama „Kájo neboj, udělám pro to vše chci si to užít s tebou. I všemi ostatními. A taky si uvědomuju že když nepojedu já, možná by nejel i Martin, takže udělám pro to vše. Hned jak budu něco vědět dám ti vědět. Ok?" „Dobře, myslím na tebe a držím palce." Odepsal Kája. Pustila si písničky, dala si sluchátka, opřela se o okno vlaku a sledovala krajinu kolem.

Je asi osm večer a Káji zvoní mobil. Podívá se kdo jí volá. Je to Adam. Zvedne mobil a čeká rychlou a jasnou zprávu o tom, jestli Adam pojede či nikoliv.  Jenže z mobilu se ozve „Kájo?" „Ano Adame?" Odpověděla mu Kája. „Díky bohu, nikdo jiný mi nevzal mobil" „Hele ujel mi autobus, a ještě jsem někde ztratil klíče, rodiče nejsou doma a nechci je stresovat." „Jo dobré Adame, za sedm minut mi jede vlak na nádraží k stadionu, běžím na vlak a do patnácti minut jsem u tebe. Přespíš dneska u nás a dál to neřeš." Okamžitě mu odpověděla Kája. „Ale já.." „Ne Adame nic neříkej, prostě dneska přespíš u nás a vůbec do dál neřeš já už musím běžet na vlak jinak to nestihnu." „Uvidíme se za chviličku. Čauky." Zavěsila Kája, zvala s sebou Klíče, mobil, peněženku a běžela na vlak.