World Kids Athletics Games [Pozastaveno]

Ohlédnutí za Maďarskem 5

První trénink od závodů v Maďarsku. Vše je jiné než před tím. Všichni jsou nějak smutní, nebaví se spolu a tak, ale nejvíce to šlo poznat na Honzovi. Na něm byla změna vidět nejvíce, změno o 180°. Nikdo nevěděl co se mu stalo a tak jeho špatná nálada doléhala na všechny. 

Další den po tréninku dal Honza Niky obálku a řekl ji, ať si ji otevřou příští trénink, jak budou spolu. Niky nemohla z toho usnout, napsala do skupiny, že se sejdou dříve před tréninkem, že je to něco důležitého. Všichni přišli a ona jim vysvětlila, že má dopis od Honzy a měla ho otevřít až jak budou všichni spolu. Už nemohla déle čekat. Otevřela ho a začala. číst a jelikož Honza není úplně řečník, napsal to celkem stručně.

"Ahoj možná si poslední dobou říkáte, co mi je a proč vám dávám tenhle dopis. Nebudu chodit okolo horké kaše, důvod je jednoduchý. Odcházím z atletiky. Ani na tenhle trénink už nepřijdu. Prostě se budu věnovat tenisu. Budete mi všichni hrozně moc chybět a v obálce je ještě pro každého z vás samostatný dopis tak se tam mějte. Ahoj"

Všichni měli hned špatnou náladu, Anička slzy v očích a vlastně ne jen Anička. Kluci koukali do země, pak Niky ještě rozdala dopisy každému zvlášť a už, nemohla a rozbrečela se. I Kája měla plné oči slz, ještě aby ne když pro ni ještě nedávno Honza znamenal celý svět. Kluci je tam objali a utěšili nebo se aspoň o to snažili. 

Jak už všichni museli na trénink, vládla špatná nálada. Bodejť by ne, když Honza nadobro odešel a Aniččiny slzy se změnily v naštvanost. Byla naštvaná že jim to nebyl schopny říct do očí a že celou tu dobu co se trápil, tak ji nic neřekl a ona se s ním nemohla rozloučit. Anička byla z toho všeho už tak nějak strašně unavená naštvaná, smutná. Prostě všechno zároveň a nevěděla co má dělat. Všichni se ji snažili pomoct, ale ona se v tom všem topila dál a dál a ostatní s ní. 

Anička tyto pocity v sobě nesla až do té doby, než jí  ostatní udělali oslavu narozenin. Chtěli, aby se odreagovala, zařídili vše. Anička byla od té doby poprvé šťastná a poradně si to užívala. Asi v polovině oslavy někdo zazvonil na zvonek, nikdo si toho nějak moc nevšímal a otevřít šla Aniččina mamka. Za dveřmi byl Honza s kytkou v ruce. Anička stála, nevěděla, co má dělat, obejmout ho? Vlepit mu? Nebo co má říct?! Jak už ji šok opustil, vrhla se mu kolem krku a zeptala se ho, co tu vůbec dělá. On na to: „Myslíš si, že bych zapomněl na narozeniny tak úžasné holky?"

Vzala si tu kytku, dala ji do vázy, všichni šli obejmout Honzu a oslava zase probíhala ve velkém. Slavilo se celkem dost do noci a tak jim Anička navrhla, jestli nechtějí přespat.

Domluvili se s rodiči a zůstali tam přes noc. Když jsme nemohli usnout, řekli si, co kdyby se šli projít? Tak jsme se oblíkli a šli jsme ven. Došli k řece, kde si sedli a pozorovali hvězdy. Po nějaké době se všem zažalo chtít spát a tak si začali povídat, aby tam neusnuli.

Pak Anička chtěla zkusit vodu v řece. Byla ledová. Honza šel s ní, protože chtěl taky zkusit vodu. Jak tam za ní vlezl. Anička uklouzla na kameni a spadla do té ledové vody. Honza ji okamžitě začal zvedat a jak se Anička postavila na nohy, vrhla se mu kolem krku a on ji objal. Jelikož byla zima a Anička byla celá mokrá, tak se všichni odebrali zpět k Aničce domů.

Ráno Niky probudily něčí kroky. Byl to Adam. Jak viděl, že je Niky vzhůru, potichu řekl dobré ráno a Niky se taky zmohla na nějaké paslovo, co mělo znamenat dobré ráno. Niky řekla ,,Zajímalo by mě, jak si oba myslí že to mezi nimi je" on ,,Mužů zjistit jak to bere Honza" ,,To by bylo fajn a já zjistím Aničku a pak si to řekneme" "Ok"

Pak už jste se začali všichni nějak probouzet. A po snídani se všichni šli projít k řece

Adam šel za Honzou do řeky, aby zjistil, jak si myslí, že to má s Ančou a Niky se nějak snažila zabavit Aničku a Kája s Martinem ji v tom nevědomě pomáhali.

Šli zpět k Aničce domů a zjišťovali si vlak domů. Měli ještě docela dost času, tak si jen tak sedli, rozvalil se na sebe a celkem se nudili. V tom se Anička zeptala Honzy, jak se mu daří v tenise a tak rozhovor jel. Niky jen mrkla na Aničku a ukázala ji, ať jde za ní a nenápadně odešla. Anička dělala, že jde do kuchyně a pak přišla za ní. Niky se ji ptala ,,Jak si myslíš, že to teď je mezi tebou a Honzou, chodíte spolu?" Anička ,,Netuším, ale asi jo, podle toho, co dělá, jsme se nerozešli, takže asi Jo proč se ptáš?" "Jen tak" a pak se vrátily za ostatními. 

Chvíli co se všichni bavili, Niky kývla na Adama, ať jde za ní. Šli ven a ona se ho ptala ,,Tak co jak to bere Honza?" Adam ,,No nevím, jestli je to veselé nebo ne, jak to bere Anča to nevím..." ,,Neokecávej to, jdi k věci!" ,,Ok Honza to bere tak, že prostě už spolu nejsou, a že kdyby byli, tak stejně se vůbec neuvidí a nešlo by to, že je nejlepší, že jsou kamarádi" ,,aha tak to je blbé..." „proč?" "Anička to bere, že se nerozešli" ,,aha ale co teď s tím?" ,,netuším, ale ti dva by si měli promluvit" ,,to stoprocentně"  

Pak tam stáli, nálada byla taková chladná a Niky si všimla, že už tam jsou celkem dost dlouho a vypadá to možná nápadně, tak šli oba zpátky. Všichni si vzali věci a šli na vlak. Tam čekali a řekli si, že půjdou kousek dál a nechají tam Aničku a Honzu o samotě. Aničce to tak nějak docvaklo a zeptala se ho, jak to mezi nimi vlastně je. Rozešli se? Nerozešli se? A Honza se tak na ni podíval a nevěděl, co má vlastně říct a tak řekl, že sám neví, protože když spolu chodí a skoro nikdy se nevidí, tak je to celkem blbé a že by asi bylo nejlepší, kdyby byli kamarádi, Anička řekla přes všechny ty slova, co chtěla říct, jen jojo máš pravdu, to bude nejlepší. A šla za ostatními.

Přišla za nimi a zeptali se ji, co se stalo. Ona že nic, jen že už se domluvili a všechno si ujasnili. Přijel vlak. Rozloučili se a nastoupili do vlaku. Před nimi nastoupil Honza. Sedli si a zeptali se ho ,,Honzo co se stalo?" ,,Nic jen jsem to nejvíc podělal ale jinak v pohodě"

Nikdo to nepochopil a tak vládlo ticho snad až do konce cesty. Jak vystoupili, tak Honza šel, oni na něj ještě zařvali, ,,ahoj'' ale on nic.

Sedli na nádraží na chvíli na lavičku a Niky s Adamem si řekli, že ostatním řeknou, co se děje, protože to věděli jen oni dva. Řekli jim to a Martin jen prohodil "chudák Anička" a pak přemýšleli, proč vlastně Honza najednou odešel z atletiky, že určitě neodešel jen tak a proč tím pádem začal chodit s Aničkou. No odpovědi nebyly a nevěděli vůbec nic. 

Pak přijeli rodiče pro Niky a Martina. Kája s Adamem tam zůstali sedět sami na lavičce. On se jí zeptal ,,kdy ti jede vlak?" ona řekla, že ještě půl hodiny a zeptala se Adama, jak jede domu. On že jede autobusem, co mu jede taky za půl hodiny. Pak začal ten trapný moment ticha, trval tak půl minuty ale zdál se být nekonečný. Ani jeden z nich nevěděl, co má začít za téma, tak tam seděli, až Adam prohodil ,,jak sis užila Maďarsko?" ,,Jojo bylo to fajn, stalo se dost důležitých věcí, momentů a vím, že na tohle nezapomenu" ,,Já taky ne, teď je toho hrozně moc" a dál se normálně bavili.

Až pak Adam zjistil, že mu za pět minut jede bus a Káji jede za chviličku vlak. Ona se s ním chtěla normálně rozloučit, ale on ji objal a šel. Ona tam asi ještě pět sekund stála jak sloup a pak šla. Nastoupila do vlaku a jela.

Další den byl trénink, všichni se tam potkali a Anička měla dobrou náladu, což nikdo nečekal. Po tréninku jsme seděli před stadionem a povídali si. Řekli jsme si, že příští rok tohle musí klapnout zase.

Objali jsme se a dali si slib, že do roka a do dne se tenhle moment zopakuje.