World Kids Athletics Games [Pozastaveno]

Cože Aničko?

„Kájo slyšíš mě?" Ozvalo se z telefonu. „Jo slyším Aničko." „Co se stalo?" Řekla trochu zmateně Kája a Adam se na ni podíval nejistým pohledem. „Martin!"
,,Co Martin?!" ,,No, on mi napsal" ,,Co ti napsal?" ,,No... že..." ,,Že co?" Přerušila ji nervózní Kája. ,,Martin mi napsal že mě  má rád víc než kamarádku" Adam se na Káju díval stále nejistým pohledem. ,,To je super Aničko! Co jsi mu na to odepsala?,, Řekla nadšeně Kája s domněním že ho Anička má ráda  stejně jako on. Adam se mezitím uklidnil a oblékl si triko. ,,No Kájo já pořád miluji Honzka, nemohla jsem Martinovi napsat totéž co on mi. Napsala jsem mu že je strašně fajn ale prostě k němu nic necítím." ,,Jaj" Řekla smutně Kája. ,,No nic Káji, musím končit. Papa všechno ti to někdy řeknu."    Kája položila telefon. A podívala se již na oblečeného Adama. Bylo okolo půl jedenácté a Adam řekl že už radši  půjde. Tak se oblékl, a šel s Kájou na nádraží. 

Kája k němu šla až k vlaku a jakmile odjel, šla zpátky domů uklidit aby rodiče nepoznali, že tam Adam byl. Ne že by jim to nějak vadilo, ale nějak se ji nechtělo vysvětlovat proč u nich spal a co dělali.

Tak tedy přišla domů, uklidila vše do původního stavu, ustlala postel a zapnula si počítač aby nic nebylo podezřelé. Asi po hodině a půl přišli její rodiče a šli společně k Babičce na rodinný oběd. 

Mezitím Adam přišel domů A tak trochu přemýšlel co dneska odpoledne bude dělat. Jeho rodiče byli stále mimo město takže Adam měl celý barák pro sebe. Najednou mu přišlo upozornění na mobil. Psala mu Kája. „Ahoj Adame, dojel si v pohodě domů?" „Jo" Odepsal ji Adam. „Jo a nezapomeň se zeptat, jestli budeš moct jet na to soustředění do Krkonoš." „Ještě že mi to připomněla." Pomyslela si Adam a hned volal rodičům, aby se jich zeptal zda by tam mohl jet.

Po dlouhém přesvědčování a váhání se mu nakonec podařilo rodiče přemluvit a byl moc šťastný z toho že může jet na výběrové soustředění. 

Byla neděle odpoledne  a stále nevěděl co má dneska sám doma dělat. Tak ho napadlo že využije příležitosti toho že se dozvěděl že může spolu s ostatními jet na to úžasné ale zároveň náročné soustředění přes půl republiky. „Ahoj, dneska se celkem nudím nechcete něco podniknout?" Napsal Adam do skupiny. Skoro okamžitě mu odepsala Anička „Jo, já bych podnikla něco strašně ráda. Co kdybychom šli někde k vodě a pak na houpačku jak v Maďarsku?" Po chvilce napsali všichni zprávy znamenající souhlas. Tedy až na Honzu. No jo no, Honza jako obvykle je trošičku mimo děj. Domluvili se, že ve tři se sejdou na houpačce u vody. 

Ve tři všichni přišli a už se pomalu rozvíjela klasická konverzace o všem možné. Teda nepřišli všichni, Anička zde stále nebyla. „Promiňte, Promiňte" Omlouvala se zadýchaná Anička která právě doběhla k houpačce a lapala po dechu. „Nestíhala jsem, ale dělala jsem co jsem mohla abych tady byla co nejdřív." Jen to dořekla a všichni se začali okamžitě smát. „No jo Aničko. Pozdě. Jako vždy." A smích ještě nabral na intenzitě. 

Anička se vmáčkla k ostatním na houpačku a zapojila se do již rozjeté konverzace. „Musím vám něco říct." Řekl vážně Adam všichni ostatní zmlkli a podívali se na něj zaraženým pohledem. „Noooo" Pokračoval Adam. „Dělej Adame! Mluv!" Řekla již nervózní Niky. „Víte... dneska jsem mluvil s rodiči ohledně toho soustředění.... v Krkonoších..." Pokračoval stále vážný Adam a ostatní tušili, že to nevyjde a Adam na soustředění nepojede. „...Dlouho jsem je přemlouval a snažil se je přesvědčit abych s vámi mohl jet....." Adam sklopil pohled a smutně se díval do země. Pak odvrátil oči od trávy pod houpačkou, podíval se jim do očí, usmál se a vyhrkl ze sebe „Jedu s vámi!" Jakmile to řekl, všichni se usmáli a objali ho. „Adame tohle už nám nikdy nedělej." Řekla Anička která stále objímala Adama a Martin se na ty dva díval neutrálním pohledem.