World Kids Athletics Games [Pozastaveno]

Soustředění

Po nějaké chvíli co ti tři seděli mlčky na Adamové posteli a byli na mobilu, se pomalu začaly probouzet i ostatní holky. Poté následovala snídaně a dalších pár dnů náročného soustředění plného spousty tréninků.

Zbývá poslední den, jedna noc a pak už jen cesta zpátky domů. Ale to bychom ještě moc předbíhali. Je ráno posledního tréninkového dne a už jsou všichni vzhůru po ranní hygieně, převlečení do v rámci možností normálního oblečení.
Martina, i ostatní už celkem znervózňovalo to, jak neustále Adam navazuje oční kontakt s Martinem, ovšem nikdo to nechtěl nějak řešit, tudíž se ho radši na nic neptali.
,,Už bychom mohli pomalu jít na snídani" řekla Niky po tom, co se podívala na čas na mobilu.
Takže se všichni pomalým tempem odebrali směrem ke snídani.
,,Dobré ráno flákači" Řekl s nadsázkou dobře naladěný trenér. ,,Tak.. dneska poslední den kdy trénujeme, tudíž pořádně máknem" Nadšeně oznámil Pepa, načež se ostatní na sebe podívali výrazem 'ono jde makat ještě víc než doposud?'. Ale radši nikdo neměl žádné námitky a jen se věnovali jídlu na snídani a svým klasickým nudným rozhovorům bez jakéhokoliv většího významu.
,,V deset před hotelem" řekl trenér který již dojedl a jeho svěřenci jen kývli na souhlas. ,,Jdem?" Ozvala se Anička jakmile už měli všichni po snídani a jen seděli u stolu. Zvedli se a šli na pokoj. Jako každý den se vyvalili na dvě postele v klučičí části pokoje. ,,Tak co myslíte že dnes bude za trénink?" Zeptala se Niky s tónem ze kterého šlo slyšet trochu zoufalství z toho, že se blíží další náročný trénink. ,,Nevím, jen doufám že ne kiláky do kopce..." Odvětil Adam znechucen už jen při myšlence na tento trénink, nebo spíše mučící techniku než trénink. ,,Ale ale, však pro tebe jsou kiláky úplně pohodka, ne? By sis to mohl dát i s meziklusem" Pronesla Anička s lehkou ironií v hlase směrem k Adamovi. Adam na ni vytřeštil oči s nechápavým výrazem. ,,Ne!" Odsekl Adam a začal se smát.,,Adame ale půlka pod dva dvacet se nezaběhne sama" Řekla s lehkým smíchem Kája Adamovi. Načež on nasadil zpátky svůj vytřeštěný výraz. Pak následoval výbuch smíchu od všech. ,,Tyhle chvíle miluju lidi" Řekla Niky potom, co se všichni trochu uklidnili z vyčerpávajícího záchvatu smíchu.,,Hej, máme před sebou poslední dva tréninky takže jeden z nich bude těžký a jeden o něco lehčí jako například volňas nebo tak něco, a asi by bylo lepší, kdybychom šli dopoledne ten nechutně těžký trénink a odpoledne třeba hodinku volňas..." Začal Kája přednášet svoje složité teorie o tom, jaký půjdou trénink ale z jejího velmi zajímavého proslovu ji vyrušil Adam. Ten se totiž z ničeho nic zvedl a odešel do vedlejší části pokoje, kde nikdo nebyl. Kája přestala mluvit a jen se stejně jako ostatní nechápavě dívala, netušící proč odešel.,,Martine?" Pronesla Anička s myšlenkou, jestli náhodou netuší co se stalo. ,,Vypadám snad že to chápu?" Řekl Martin po chvíli co se čekalo na jeho odpověď.,,Jděte tam někdo" ,,Třeba ty Martine,, ,,Proč já? Ať tam jde třeba Anička,, ,,A proč tam nemůže jít Niky?!" Po pár vteřinách toho, co se dohadovali kdo za ním půjde se kaja zvedla a poměrně nastanou chůzíšla za Adamem. Vešla do druhé části pokoje, zavřela za sebou dveře a uviděla ho, jak stojí u otevřeného okna s hlavou v dlaních vypadajíc dosti v koncích. Po chvíli co tam Kája mlčky stála dívajíc se na něho bez jeho povšimnutí udělala pár kroku směrem k němu.,,Adame?.. můžu na chvilku?" Adam zvedl hlavu a kývl na souhlas. Ona k němu přistoupila blíž ,,Jsi v pohodě?" Zeptala se ho ,,...Jo" odpověděl nejistým tónem, přičemž se stále díval z okna směrem do dáli, jakoby tam Kája vůbec nebyla. ,,Promiň jestli je to kvůli mě... Ale nevím co se s tebou posledních pár dnů děje, nikdo to neví. Mám o tebe celkem strach, proč se od nás tak moc straníš?... jestli se něco děje tak mi to klidně řekni... nám všem to klidně řekni, ať se bude dít cokoliv, vždy tu budeme pro tebe. Kdykoliv budeš potřebovat." Řekla celkem už zoufale. Po chvilce ticha kdy Adam začal lehce červenat a pomalu se mu začaly lesknout oči a šlo na něm poznat, že se snaží udělat všechno pro to  aby mu ty slzy nezačaly téct, se mu Kája podívala do očí, i přesto že on se stále díval jinam ,,Promiň..." řekla mu a otočila se směrem ke dveřím s úmyslem odejít a nechat ho tam v klidu samotného. Už mačkal kliku když se najednou ozval ,,Počkej prosím" Kája se zastavila a otozlcila se zpátky směrem k Adamovi ,,Víš..já...promiň.. mrzí mě to, nevím jak.." když v tom najednou do dveřích vpálila Anča, ,,Pardon, pardon ale za 10 minut začíná trénink a já bych se ráda převlékla,, Adam se mlčky otočil od okna a beze slov odešel zpátky do své části pokoje taky se převléknout.
U toho, co se holky převléklaly se Niky zeptala Káji, ,,Tak co, víš něco?,, Kája beze slov jen zakroutila smutně hlavou, protože věděla, že s Adamem něco je, ale nemůže mu pomoct a hlavně neví co mu je. ,,Určitě bude v pohodě" řekla už převlečená Anička která se šla učesat do koupelny.
Jakmile už byli všichni nachystaní, opět začal souboj o to, kdo se co nejrychleji dostane z pokoje, aby nemusel zamykat. Všichni vyběhli z pokoje, teda až na Adama, ten si v klidu zavazoval tkaničky se smutným výrazem na tváři. Pak vzal klíče, zamkl a šel je dát k trenérovi Pepovi. Nikdo stále nechápal, co s ním je, vždyť byl ještě nedávno takový veselý kluk a z ničeho nic se to zlomilo a vypadá jak hromádka neštěstí? A co ty neustálé oční kontakty s Martinem? Nikdo nic ohledně Adama nechápal a bylo zde nekonečně mnoho otázek, na které neznal nikdo krom Adama odpověď.
Celý tento trénink byl něčím jiný. Vždy, když byl na soustředění trénink, tak se všichni mezi sebou bavili, smáli se a to i když byl trénink sebevíc náročný. Ale dnes to bylo jiné, všichni byli potichu, bez smíchu s ne moc dobrou náladou a jen poslušně plnili pokyny trenéra který také pociťoval zvláštní atmosféru tohoto tréninku. Při výklusu se Kája svěřila Aničce s tím, co se dělo když přišla za Adamem a že jí už chtěl něco říct, když v tom tam vpálila ona. Anička si to v ten momentem začala vyčítat ,,A to s mi nemohla říct ať vypadnu a ještě vás tam chvíli nechám?!" Okamžitě zareagovala. ,,V pohodě Aničko, teď už to je jedno a kdybys tam nepřišla tak bychom nejspíš nestihli trénink a měli problém u Pepy." Řekla klidným tónem Kája v momentu kdy dobíhaly posledních pár metrů z výklusu po posledním náročném tréninku.
Po prortažení nastal opět závod o to, kdo se jako první dostane do sprchy, ovšem opět bez Adama, který se svým klidným tempem doplazil po schodech do pokoje, v klidu si naschytal věci do sprchy a čekal až se dostane řada na něj.

Pomalu se vracím! Opět. Po více než měsíci je tu další kapitola. Měla jsem co dělat abych se přenesla přes blok, který jsem měla aby jsem opět zvládla něco napsat. Ale nějak jsem to zvládla a nejspíš budou vycházet i další části tohoto příběhu.