Prolog

26 1 0
                                    

Ahoj jmenuju se Michelle a je mi sedmnáct let. Mám necelých sto osmdesát a dlouhé světle hnědé vlasy, které mi sem tam zdobý nějaký světlí melír od sluníčka a oči mám tmavě hnědé, skoro až černé. Svůj život jsem moc nemusela. Byl nudný a předvídatelný.
Jako všichni jsem musela chodit do školy. Sice už to byla střední, ale když máte rodiče, kteří trvají na tom, že budete prosperovat ve škole a jednou z vás bude něco fakt velkýho, tak to není tak lehký, tu školu flákat. Asi jako každý normální člověk jsem do školy chodila nerada. Měla jsem jen pár přátel, hlavně protože jsem byla odtažitá a nikomu jsem moc nevěřila. Jako malou mě hodně šikanovali, protože jsem prostě nebyla jako ostatní. Už od malinka jsem klidná, milá a sama se sebou si vystačím. Už v osmi letech jsem se o sebe dokázala plně postarat a přesto, že mi jiné děti dělali naschvály a šikanovali mě, já jsem se jich nebála a byli mi ukradení.
A tak se u mě vyvynul šestý smysl, díky němuž jsem dokázala poznat člověka podle výrazu v jeho očích. Vždy jsem hned věděla jestli je ten dotyčný zlí, sympatický, podlý, pravdomluvný nebo milý a přátelský a podle toho jsem se taky s lidmi bavila. Můj život jako takový mě nebavil. Byl moc obyčejný a více než často ke mě byl i krutý. Toužila jsem po tom být něco víc než jen obyčejný člověk. Milovala jsem knížky, příběhy a různé fantasy filmy a podle toho jsem si taky říkala, jaký by byl můj život jiný a možná i lepší kdybych byla třeba upír nebo jiná nadpřirozená bytost.

Vlk a přítel drakaKde žijí příběhy. Začni objevovat