Touha vládnout

▪Rozhodnutí▪

,,Elizabeth Anne Hildemorová, berete si zde přítomného Lorda Perkinse za svého manžela, budete ho milovat a ctít až do skonání světa?"
naposledy jsem se podívala na člověka, který ve mě vždy věřil, musela jsem zadržet slzy strachu a smutku a vyslovit ta převelice těžká slova, neboť naše království potřebuje nového krále.

Ale přesto jsem nedokázala unést ten fakt, že toho muže, co stojí předemnou a snaží se mi z očí vyčíst odpoveď na vyrčenou otázku vůbec neznám a nevěřím mu.
Můj otec právě zemřel a tak mi promiňte tu náhlou rozpolcenost a nechuť se za někoho vdát, přání mého otce je mým rozkazem.
A tak se dostáváme zpátky k té vtíravé otázce, která nejenom změní život mně, ale i všem lidem, kteří žijí zde v Eragonu. Pohlédla jsem na mého budoucího chotě a zhluboka se nadechla, neboť nemám času nazbyt. Odhodlala jsem se a konečně odpověděla. ,,Ano, ano beru." Moje rozhodnutí bylo platné a nezvratné. Lord Perkins se jen šibalsky pousmál, načež mnou projel mráz po zadech a stejná otázka nabrala síly a přesunula se tentokrát na něj. On samozřejmě neměl pochybnosti a ve vteřině a bez zaváhání souhlasil se sňatkem a já jen doufala, že se odsud brzy dostanu a najdu v něm přinejmenším malinké zalíbení. Rozhodně ne lásku.... A tak jsem ve svých 17 letech byla odsouzena žít s Michaelem Perkinsem, lordem z Velmonie, kterému už táhlo na 30 let. Moje obavy se vyplnily, nikdy nepoznám pravou lásku...