Ja nejsem kocourek

10. kapitola

Brzo ráno jsme v staly aby jsme byly co nejdřív na horách já jsem celou cestu prospal.

Auto zastavylo a já ucítil Ryuovy studené ruce na svém krku, potom jsem slyšel jak zavřel dveře, otevřel jsem oči a protáhl se.

Otevřeli se dveře na mojí straně, a já vystoupil až teď jsem uviděl razivě růžové vodítko na svém krku, Ryuu vodítko chytil na druhé straně, koukal jsem se na něj jestli to mysli vážně, poočku se na mě koukl a usmal se.

Šel jsem za ním, naše věci vzal nějakej mladík byl docela hezkej, staly jsme u recepce a Daichi s Daikim mluvili na recepční, Ryuu se koukal na holky které chodili kolem, na jednu se usmival a ona na něj „Kainji tobě to nevadí?" řekl Daichi a naznačil hlavou.

Jenom jsem se usmál šel jsem před Ryuua „Ryuu?" řeknu „kainji teď ne" řekne a odstrči mě na bok, bohužel si nevšiml že jsem mu vodítko obmotal kolem nohou, potom jsem do něj "omylem" žduch a on skončí na zemi.

Ta holka se začne smát „Kainji!" za křičí na mě a já společně s ostatními se vybuchnem smychi „a vy ho ještě podporujte" řekne naštvaně „přece nejsi naštvaný " řekne Daiki a pomůže mu se země „jsem však mě strapnil" řekne „a s tebou si to ještě vyřídim" řekne a ukáže na mě prstem, udělal jsem smutné oči a sklopil jsem uši „ne to ti nepomůže " řekne a já ještě víc otevřu oči a sklopim uši „notak dobře " řekne a rozhaže mi moje učesané vlasy.

Potom se vydame do pokojů, kvůli tomu že neci nesmí chodit s ostatními lidmi do bazénu nebo do sanuny, tak taky jsou rozdělené pokoje pro neki a normální lidmi.

Otevřel jsem dveře od pokoje byl to krásný pokoj, byla tam velká postel s nebesy a skříňky které byli bílé, šel jsem ke skříňce a snažil jsem se jí otevřít nešlo to, uslyšel jsem kroky „ta skříňka není pro tebe" řekne a obejme mě ze zadu „a pro koho by měla být "řekl jsem„to je pro mě"
řekne „ty nemáš v pokoji skříňky " řeknu a zasmeju se on se nakloní k mému uchu a potom mi zašeptal „to je hračky... Na vibrátory..." chtěl pokračovat ale já ho zarazil „no a ty na mě žádné hračky nemáš takže tu skříňku mužů mít na věci " řeknu a jdu si pro kufry.

„Jak můžeš vědět že nemám " řekne a začne se usmívát, dělal jsem že ho neslyším „kdy mě naučíš na lyžích?" zeptam se a začnu vytahovat z kufru oblečení a skládat ho do skříně.

„Třeba dneska po obědě" řekne a rozplacne se na postel „co kdybys mi šel pomoc?" zeptal jsem se „ty to zvladneš" řekne a protáhne se „ty jsi tak unavení s té cesty že? " řeknu a jdu k posteli a sednu si k jeho hlavě kterou si dá na můj klín „no jsem strašně utahani" řekne a zavře oči „takže dneska ráno nebude žádná rychlovka? To je škoda dneska jsem měl na to chuť" najednou jsem byl pod ním.

„Nechtěl jsi...." začal mě líbat, naše jazyky se propletaly když jsem mu sundal tričko a on me tričko i kalhoty začal se starat o me bradavky, najednou začal zvonit mobil „Ryuu neber to" Ryuu přestal a zvehl telefon „no ahoj Alice...." zbytek už jsem neposlouchal, oblékl jsem se a šel za Nikkim a Norim byly oba v pokoji od Nikkiho leželi na posteli a povídali si, lehl jsem si a taky se zapojil do konverzace, od té doby co jsem tady jsou oni jediný s kteríma jsem si normálně mohl promluvit.

Mluvili jsme o všem co je nebo mě zajímalo, asi co je nejvíc zajimalo tak jakej je Ryuu v posteli, na tuhle otázku jsem jim řekl aď si to skusí sami.

Po nějaké době se ozvalo ode dveří „tak tady jste... poďte se najíst" řekl Daiki který stal ve dveřích vstal jsem a vyšel ven z pokoje „kde máš Ryuua?" zeptal se Daichi který před okamžikem došel za Daikim „nevím" řeknu a jdu za Nikkim a Norim sedl jsem si a opřel jsem se o lokty, musel jsem furt přemýšlet o dnešním ránu „co je špunte?" zeptá se mě Daichi a rozcucha mi vlasy neodpovím jen se koukam do stolu.

Číšník donese objednané jídlo až potom Ryuu dorazí k obědu „omlouvam se že jdu pozdě " řekne a sedne si „no ještě žes dorazils.... Ses ztratil že jdeš tak pozdě" řekne Daiki a začne se smát stejně jako všichni u stolu teda kromě mě.

„Nebo tě pravačka bolela tak jsi to dělal levačkou?" znovu všichni vybuchnou smíchy začnu se taky smát, nedej na sebe znát že je ti to líto první bod abych nekazil lidem náladu.

Po obědě jsem si šel lehnout zase jsem se přežral po deseti minutach přišel Ryuu „obleč se půjdu te naučit na těch lyžích" řekne a jde dal, převleču se a jdu k Ryuu pokoji kde zaklepu Ryuu vyjde a jdeme si pro lyže které jsme si uložili do nějakého sklepa nebo co to bylo.

Lyže vyneseme ven a já si je upevním na lyžařské boty „tak jo ...." začne mi vysvětlovat jak mám stát na lyžích potom co jsem se zvadl rozjet tak s Ryuu sjel z kopce „tak pojeď je to lehké" zavolá a já se rozjedu asi třikrát spadnu na zadek a dvakrát jsem si malém rozbyl obličej když se mi konečně podařilo se rozjet tak jsem byl šťastný ale štěstí hnedka vyprchalo protože jsem si uvědomil že neumím brzdit.

Nakonec narazím do Ryuua a oba spadnem do sněhu, když si rozmotame nohy a sundame si lyže z nohou začnu se smát Ryuu měl bílé vlasy od sněhu.

„Co se tak směješ?" zeptá se mě a v jeho hlase jde poznat že je naštvaný „vypadaš jak eskymak" řeknu a furt se smal.

„Ty maš co říkat" řekne a ja po něm hodím sněhovou kouly, Ryuu se na mě rozběhl „no počkej" řekne a ja začnu utíkat vypadame komicky protoze jsme padali do sněhu, nakonec mě Ryuu chytil, ležel jsem pod ním a smal se lidi kolem nas chodili a koukali se na nás.

Ryuu mi hodil na obličej sníh a slezl ze mě „pojď" řekne a jde k lyžím já vstanu a jdu za ním párkrát skončím na zadku protože to příšerně klouže.

Vezmeme lyže a jdeme na kopec Ryuu si je dá na nohy a sklouzne dolů já si je taky obuju a skoušim to znovu, po pár dalších pokusech mám dost.

Já se vracím do hotelu a Ryuu s dvojčaty jdou k lanovkám kde jsou věči hory, před hotelem očistím lyže a a dám je nějakému typový ktery je uloží když vysleču si mokré věci a hodil je přes topení, dál jsem si horkou sprchu.

A potom jsem si šel lehnout když jsem se začal nudit šel jsem najít daikiho a daichiho potkal jsem je na chodbě měly přes rameno hozený ručník „kam jdete?" zeptám se „do výhřivky jdeš taky?" řekne Daiki „jo jasně" řeknu a jdu si pro plavky a ručník.

Ve vyhřivce jsme byli jenom mi tři a různě jsme si povídali až padla téma na mě a Ryuua „divim se že tě Ryuu pořadmá" řekne Daichi „jak to myslíš?" zeptám se „jsi jeho třetí Neko za poslední dva roky" řekne Daiki „co?" vyvalim oči „měl holku Neko jmenovala se Jasmína po asi třech měsíců ji prodal do chovné stanice, poslouchala ho na slovo protože se ho bála" řekne Daichi „ po ní si pořídil Maxe ale ten toho moc nevydržel nakonec ho Daiki s Daichim museli dát do psychiatrické léčebny od tama si ho vzal pán Steart " řekne.

„Kdo je pán Steart?" zeptám se a „ten pán kterej byl na párty a chvíli s tebou mluvil a od Daichi jsem slyšel žes mu dal facku" řekne Nori „vy myslíte toho uchyla!" vyjeknu, potom jsme změnili téma.

Vylezli jsme z výhřivky a šel jsem se obléct, když jsem byl oblečení šel jsem najít Ryuua zaklepal jsem na dveře a otevřel sem je, Ryuu tam seděl s nějakou holkou vyděl jsem jak se drží za ruce „je Kainji toto je Alice, Alice Kainji" řekne Ryuu „je Kainji řada tě poznávám" řekne a vstane a jde ke mě obejme mě „Ryuu o tobě furt mluví" řekla a já se teďka až spamatuju „o tobě se vůbec nezmínil" řeknu a otočím se a odcházím z místnosti „Kainji vrať se" řekne Ryuu a já se rozběhnu pryč „Kainji!" zavřu dveře od pokoje a zamčuje z očích mi tečou slzy, svezu se po zdi.

„Kainji" slyšel jsem hlas dívčí hlas „Kainji já to chápu taky jsem byla smutná když jsem zjistila že má tebe" řekne a já se snažím udržet vzlyky „ale ty mu nepatříš" řeknu a jdu co nejdál od dveří začnu vyhazovat svoje věci na zem „Kainji co tam děláš?!" uslyším Ryuu, zahrabu se pod věci některé jsou moje některé od Ryuu začnu se uklidňovat a z vyčerpání usnu.

Další kapitola🎉🎉🎊🎊, další změna v příběhu 😁 doufám že se líbí 😍😍🖤🖤 budu se snažit aby kapitoli vycházeli co nejčastěji jinak se moc omlouvám že dlouho nic nevyšlo.