Ja nejsem kocourek

15. kapitola

Probudil mě Ryuuv mobil „Ano?" zvedá ho a vstává z postele, je mi to jedno otočím se na druhou stranu a kouknu se na hodiny 20:39, Ryuu tipné hovor „chci jít na černou sjezdovku" řeknu, jeho výraz je naštvaný „to je mi jedno" řekne „fajn" řeknu a vstanu z postele a jdu ke skříni kde začnu vytahovat svoje věci na lyže.

„Co to děláš?" řekne Ryuu „jdu na tu sjezdovku" odpovím a konečně vyhrabu kalhoty „cože!?" zavrčí Ryuu „však jsi říkal že je ti to jedno" řeknu jednoduše a začnu se oblékat „ty už mě opravdu sereš" řekne Ryuu „stejně ti recepční nedá lyže" řekne Ryuu jako kdyby se chtěl uklidnit „raději běž za Alexou aby neměla o tebe strach" zamručím.

„Proč ji nemáš rád?" zeptá se mě na otázku „tebe taky nemusím" řeknu a konečně se nasákam do kalhot „proč jsi tak hnusný na ní?" zeptá se na další otázku „fajn... Když jsme u těch otázek proč mám mít dítě?" řeknu a tentokrát se kouknu na Ryuua který sedí na posteli „protože by to bylo krásný nemyslíš... Mrňous nebo Mrňouskové, Já...." skočím mu do řeči „Alice" a znovu se pustím do oblékání.

Znovu se ozve jeho mobil tentokrát poslouchám jeho hovor „no? Kde jsi? Myslela jsem že půjdeme na tu večeři" slyším její hlas je tak pískavý „no... Můžeme jít někdy jindy" řekne „to myslíš vážně Lásko..." v tuto chvíli mizím z místnosti a již neslyším její hlas.

Schovam si uši pod kapucí, ocas již jsem měl schovaný, dojdu k recepci a recepční na mě promluví „dobrý večer přejete si něco?" zeptá se, má velmi příjemný hlas „dobrý večer... Potřeboval bych lyže" řeknu „jistě pojďte se mnou" řekne a já ji následují do sklepa „až uvidíte své lyže řekne tě si" řekne a já jdu za ní, zastavím se u dveří kde vidím své lyže.

„Toto je od Pána Blacka máte povolení že můžete odejít s hotelu?" zeptá se mě „ano mám" řeknu a ona odemčeno dveře popadnu lyže a jdu pryč, vyjdu shody a zmyzim ven ještě bude volat Ryuu na pokoj a já nebudu moc jít na sjezdovku.

Konečně jsem došel k černé sjezdovce nikdo tam nebyl vyšel jsem nahoru na kopec a připevnil jsem si lyže na nohy, sjezdovka byla zákeřná ale i nádherná bylo to něco úžasného, byl jsem na sjezdovce asi dvacet minut, když jsem sjížděl sjezdovku asi po třetí tak do mě nekdo narazil.

Skončil jsem na zemi pod tou osobou, byl to neko poznal jsem ho podle ocasu kterým machal „moc se omlouvám" řekne a snažíme si rozmotat nohy které se nám zamotaly „Santiago já jsem ti říkal že máš jet pomalu" uslyším velmi hrubý mužský hlas.

Muž k nám přišel a pomohl nám rozmotat nohy „pomužu vám" řekne a postaví mě na nohy až teď si ho prohlédnu byl velmi vysoký a svalnatý měl postavu jako Ryuu „Jsem Marko těší mě" řekne znovu a podá mi ruku přijímám jeho ruku „Keinji taky mě těší" řeknu.

„Já jsem Santiago" řekne ten nek a také mi podá ruku „Keinji" řeknu „Santiago" řekne Marko a chytí Santiaga za ruku a něco mu řekl do ucha na což Santiago se usmál, začal jsem si odpoutávat lyže „chtěli bychom vás pozvat na kafe jako omluvu" řekne Marko „omluva se přijímá ale bohužel nemám čas na kafe" řeknu a konečně si odepnu druhou lyži.

„Jistě.... Tak máte čas zítra třeba kolem šesté hodiny" řekne znovu Marko „ne děkuji nemám zájem" řeknu a vydám se směrem k hotelu v půlce cesty jsem potkal Daichiho a Daikiho „no pojď" řekne Daichi „vy jste šli pro mě?" zeptal jsem se „jo Ryuu musel s Alicí na večeři a nám řekl že tě máme dovést zpátky do hotelu".

Daichi mi vzal lyže a oba dva si přehodili ruku kolem mých ramen „Ryuu je s tebe na prášky" řekne Daiki a začne se smát, po nějaké chvíli jsme byli u hotelu.

„Jinak Nikki a Nori jsou v bazéně" řekne Daichi „dobře" řeknu a jdu do svého pokoje převlékl jsem se do plavek a šel za kluky do bazénu, naštěstí jsou splachovací.

A znovu začalo naše strkání, skákání a topení po asi hodině jsme byli úplně vyždimaní seděli jsme ve vyhřívce a povídali jsme si, k bazénu přišel nějaký cizí neko až pochvili mi došlo že je to Santiago.

„Už půjdu jsem unavený" řeknu a vztanu z vyhřivky když odcházím uslyším Nikkiho který začne mluvit na Santiaga „já už taky pujdu" uslyším Noriho a pochvili mě Nori doběhl, šel se mnou do pokoje „s kým si to Nikki povídal?" dělal jsem blbého „se Santiagem je to neko od našeho veterináře" takže Marko je veterinář.

Domluvily jsme se že se budeme koukat na nějaké filmy, Nori odešel a já šel do koupelny, umyl jsem si vlasy i tělo voda byla tak krásně teplá, převlékl jsem se a šel spatky do pokoje v pokoji byl Ryuu s Alicí „fajn odejdu spatky do koupelny a jak znovu otevřu dveře tak tu vy dva nebudete“ řeknu a znovu zavřu dveře od koupelny.

Po chvíli znovu otevřu dveře a pořád tam jsou „fajn... Co chcete?“ řeknu a jdu si sednout na postel „potkal jsem Marka...“ skočil jsem mu do řeči „kdo je Marko?“ dělat blbého to mi jde „Marko je veterinář a...“ znovu jsem mu skočil do řeči „a... Nemám zájem“ řeknu stroze „ale notak Kainji však tě jenom na očkuje, odebere ti krev a udělá pár testu“ řekne tentokrát Alice „hele Alexo laskavě se do toho nepleť“ zavrčím.

„Kainji!“ okřikne mě Ryuu „a laskavě už vypadněte chci se koukat na film“ zavrčím a ukážu na dveře „takže Kainji...“ znovu mu skočím do řeči „ne!“ řeknu nahlas „a už toho mám dost! Kainji! Zítra se setkaš s Markem a tečka! rozumíš mi!“ tentokrát křičí.

„Až budou z nebe padat prasata“ zařvu tentokrát i já „ale notak pánové však se nebudete hádat jak nějací psy“ řekne Alice „sklapni!“ zařvu na ni znovu já „Alice nech nás prosím s Kainjim o samotě“ řekne Ryuu „ale ještě jsme si měli jít na drink k baru... Lásko“ pane bože teď se chová jak malé rozmazlené děcko.

„Dej mi pět minut“ řekne a Alice odejde mezi dveřmi ještě řekne „ale jenom pět“ tentokrát jsem vstal z postele „Kainji proč to děláš? Co proč to sakra děláš!“ Ryuu byl celý červený zlostí „já jsem ti řekl že žádné děcko nechci a naočkovány jsem lidskou vakcínou tak mi dej pokoj“ zavrčím na něj „zapomeň Kainji jsi můj a já si s tebou můžu dělat co chci!“ zařval na mě.

„Tak mě prodej do chovné stanice jako Jasmínu nebo chceš ať dopadnu jako Max ale já mám lepší psychiku než kde kdo a naposledy ti říkám že já se z žádným veterinářem nesetkám“ zařvu „setkaš a budeš hodný jak beránek, rozumíš mi?“ řekne „ne“ zavrčím.

„Tak zítra Kainji a zkus něco udělat a uvidíš jak tě zmaluju“ řekne a opustí pokoj, chvíli po něm přijde do pokoje Nori, šli jsme se koukat na film, nakonec Nori usnul a já ještě chvili přemýšlel „toho veterináře ti spočítám“ řeknu si sám pro sebe a nakonec jsem taky usnul.

Nová kapitola😇
Doufám že se líbila 😍