Ja nejsem kocourek

14.kapitola

„Kainji?" ozve se mým pokojem otevřu oči „mami co tady děláš?" zeptám se, najednou jsem ale nic neslyšel nemluvila nebo mluvila už nevím.

„Kainji" ozve se znovu ale tentokrát se mnou začne někdo házet až teď se probudím, otevřu oči a tam je Nori „co je?" řeknu a převalim se na druhou stranu „je snídaně" řekne „tak si ji sněz" řeknu „Ryuu bude naštvaný jestli se tam neukážeš" řekne znovu.

„Ať třeba skáče dva metry do vzduchu je mi to jedno" řeknu ale když Nori jde ke dveřím chytím ho za ruku, a stáhnu ho do postele „Nori nezajdeme dneska v noci na černou sjezdovku... Jenom ty, já a Nikki" řeknu a on na mě vykulí oči.

„Vím co máš v úmyslu Kainji... Jít na černou sjezdovku bez dovolení od Ryuua a říkám ti není to dobrý nápad" řekne Nori „tak díky za podporu" řeknu a vstanu z postele.

„Prostě bys neměl dělat blbosti... Ještě se ti něco stane" řekne, no jasně ještě se něco stane ale on nemá za "majitele" debilního Ryuua pomyslim si když mířím do koupelny se převléknout.

Vyjdu ven kde už není Nori a zamířim do jídelny kde už sedí všichni, naberu si jídlo a sednu si k nim probíhá vášnivá debate mezi Alicí a Daichim, už ani nevím o čem to vůbec mluvili.

Rychle jsem se najedl a odešel, i když Ryuu mým směrem pronesl nějaké zajímavé slova tak mi to bylo jedno, byl jsem naštvaný a zároveň smutný já chci jít na tu sjezdovku, dupl jsem si „jo Kainji teď se chováš jako malé dítě" pronesu sám k sobě a zasměju se, proč mě Nori v tomto nepodpořil? Že bych zkusil Nikkiho ale ne on nepůjde bez Noriho.

Povzdechnu si a placnu sebou do postele, nakonec někdo zaklepe „ano?" pronesu s hlavou v polštářích, ozve se otevírání dveří „Kainji nepůjdeš s námi do vířivky nebo bazénu" pronese Nikki.

„Ne díky" řeknu jednoduše potom slyším jak se dveře zavřou, asi po pěti minutách co jsem byl jak blbec rozplácnutý se rozmyslím že bych mohl jít ven, třeba lyžovat nebo se někam projít.

Nakonec jsem se rozhodl jít se projít, ouška i ocas jsem si přirozeně schoval a vyšel ven, potkával jsem lidí až potom jsem zahlédl Ryuua s dvojčaty otočil jsem se aby mi neviděl do obličeje a opatrně kolem nich prošel.

Když jsem se asi po hodině vrátil měl jsem to tu už docela zmapované věděl jsem kudy jít na dalsi zakázané sjezdovky ale stejně černá sjezdovka je ta topka jako doufám že mě chápete.

Vlezl jsem do pokoje kde seděl Nori s Nikkim „co tu děláte?" řeknu bez jakéhokoliv zájmu „Ryuu je naštvaný" řekne Nori „a co já stím" řeknu a začnu se vyslikat mokré kalhoty.

„No je naštvaný na tebe že jsi odešel bez dovolení... A říkal že si to s tebou vyřídí" řekne Nikki a já si nadzvednu jedno obočí „taky nemusíte oznamovat kam jdete" zavrčim „a toto je můj pokoj nebo váš?" zeptám se jsem naštvaný i na ně co si to dovolují mi lest do pokoje.

„Ven" řeknu a ukážu na dveře oba dva vstanou a jdou ke dveřím „ale mi jsme ti chtěli jenom pomoct" řekne Nikki a zavřou se dveře „nemusel jsi být na ně hnusnej nemůžou za to... Už to jsou prostě zvířátka které jsou poslušná" pošeptám a kouknu se do zrcadla kde nevidím toho usměvavého kluka ale smutného nějak rozbitého kluka který má vztek na všechny okolo.

Rozletí se dveře a v nich stojí Ryuu no ovšem kdo jiný „Kainji!" řekne jeho naštvaný hlas, a zavře dveře.

„Co?!" zařvu na něj a můj hlas zní tak cize „kde jsi byl?" zeptá se tentokrát sice klidněji ale přiblíží se ke mě „normalně jsem byl v perníkové chaloupce, babka mi říkala že by chtěla Jeníčka a Mařenku tak jsem jí řekl že by si měla dát spíše Ryuu a Alexu nebo ják se jmenuje" řeknu a můj pohled zabloudí znovu na zrcadlo.

„Mužeš se začít chovat normálně" řekne a chytí mě za ruku „a jak se chovám?" zeptám se „jako rozmazlený fracek" řekne „jo to říká ten pravý... A pusť mě" řeknu a trhnu sebou, tentokrát skončím u zdi.

„Co to sakra do tebe v jelo" zařve na mě a chytí mi ruce „za to můžeš ty!" zařvu na něj nazpátek „ja jsem si mohl žít v klidu svůj život, ale ty jsi mě nemohl nechat bejt... Ze mě nikdy nebude zvíře" vyřvu mu to přímo do obličeje.

Jeho oči se mi pomalu rozpijeli „Kainji! Ale ty to musíš pochopit ty jsi zvíře, nemáš práva jako mi lidí ani jako zvířata" řekne a já pomalu sjedu po zdi na zem a on si ke mě klekne „běž pryč... Vypadni!" zařvu na něj.

Po obličeji mi už tečou slzy „vypadni já nikdy nebudu zvíře i když si to tak moc přeješ“ zařvu na něj znovu „a dětska taky nebudu mít, jenom proto aby Alexa se o ně mohla starat a já vím proč já mám mít dětsko aby Alexa si nemusela zničit svou "úžasnou" postavu“ zařvu.

„Kainji uklidni se“ řekne konejšivým hlasem „ne nechci se uklidnit“ zařvu znovu „a proč já nemůžu jít ven bez toho abych ti to řekl? Nori a Nikki můžou proč já ne?“ moje mysl je vypnutá, jediné co cítím je vztek nehorázný vztek.

„Protože jsi můj a já mám jiné pravidla jak Daichi a Daiki“ řekne  „jo a proč? Oni ani nemají blbej obojek který ukazuje kde jsi nemají vlastně žádný obojek“ zařvu.

Vytáhne mě na nohy „nech mě“ zním tak strašně cize, kde jsi moje já?

Skončím v posteli kde si mě na sebe natiskne Ryuu „nech mě“ držel mě, mačkal mě k sobě, hladil mě a snažil se mě ukonejšit.

Pochvili jsem se přestal spírat, byl jsem unavený, začal jsem usínat Ryuu mi pořád držel ruce, měl jsem hlavu na jeho rameni otočil hlavu na mě, ach ten známí mentol.

Dával mi pusinky na čelo a vyzkal mě ve vlasech, pochvili se přilepil na moje rty, můj spodní ret si vzal mezi své zuby a odtáhl se bylo to trochu bolestivé ale zároveň tak krásné „ty tvoje šťavnaté rtíky mi chyběli“ řekne a udělá to znovu.

Potom mě nechá a já usínám ještě než pořádně usnu přesouvám svoji hlavu na jeho hrudník, takhle jsem vždycky spal když jsem byl malé a moje máma byla opilá, abych slyšel její srdce, moc mi chybí.

Pokračování příště...

Další kapitola 😇
Omlouvám se že jsem nebyla😂 ale na to už jste odemě zvyklí 🖤😂.
Doufám že se nová kapitola líbila 😶😈😂
Jinak i když vám možná připadá že si vaše komentáře nečtu... Není to pravda čtu si všechny 🤓 moc vám děkuji za vaše názory 😶😇 jsou pro mě důležité.
Jinak jsem si také všimla že jste se někteří trochu chytli kvůli mé gramatice 😶😮 vůbec mi nevadí že mi píšete do příběhu co mám za chyby bude se snažit zlepšít ale opravdu to asi moc velké zlepšení nebude jsem silný dyslektik a dysortografik 😶😇
Ale prosím nepište mi urážlivé zprávy vím že většina to nepíše ale už jsem se z pár setkala ale nenapsali to do komentu ale přímo mě 😶.
Mockrát vám děkuji že u mě stojíte ☺️ všechny vás lavuju😘😘❤️🖤.