Ja nejsem kocourek

13. kapitola

Když vylezla z kabinky přestal jsem si hrát s tou holčičkou vypadala smutně a snažila se vylest z kočárku, Alice si ji všimla „copak?“ řekla a šla blíže ke kočárku když se Alice přiblížila začala holčička natahovat.

Taky ji nemáš ráda tak jsme dva pomyslel jsem si a začal na holčičku dělat ksichty, vždycky když se Alice otočila choval jsem se že já nic lidé kteří chodili kolem i prodavačky se smáli, pochvili přišla maminka od holčičky.

„Jéé Alice ahoj“ řekne žena která chytí kočárek „co tu děláš?“ zeptá se žena „ahoj Sáro“ řekne Alice a začnou si povídat a přesuneme se do kavárny která je nedaleko od obchodu „Kainji mohl bys ji vzít na hřiště“ řekne Alice a holčičku Sára vytáhne s kočárku „no tak s tím vodítkem asi těžko“ řeknu a Alice se zaksichti a odepne mě „Mio půjdeš za Kainjim“, řekne Sára a já natáhnu ruce k malé a ona dá ručičky nahoru abych si ji vzal.

Když si ji vezmu tak mě chytí za ouško „to je divné nemá ráda cizí lidi“ řekne Sára a kouká se na malou Miu a snaží se aby mi pustila ouško „to je dobrý já už s ní půjdu na hřiště“ řeknu a jdu s ní na hřiště, dával jsem na ni fakt velký pozor aby se jí něco nestalo.

Asi po půl hodině zalezla do takového velkého iglú kde jsem se naštěstí vlezl i já a usla tam, vzal jsem si ji do náruče a šel s ní ke stolu.

Sára si ji vzala a dala jí do kočárku mezi tím co jsem si hrál no spíše za ní běhal přišel i Ryuu který jedl nějaké jídlo.

„Kainji ani jsem nevěděla že umíš tak z dětmi“ řekne Alice „ty toho nevíš“ řeknu „mě by to taky zajímalo kde ses tak naučil s dětma“ řekne Sára „dělal jsem chůvu“ řeknu a protáhnu se „ty jsi dělal chůvu ve své chovné stanice?“ zeptá se Sára „nejsem z chovné stanice“ řeknu jednoduše a chtěl aby se dostali k jinému tématu.

„Kainji a ty bys nechtěl dítě?“ zeptá se Sára „ještě jsem o tom nepřemýšlel a navíc jsem kluk a kluci nemůžou mít děti tak to asi nepujde“ řeknu „no já jsem někde četla že někteří nekové jako klíčíčiho pohlaví můžou mít děti“ řekne Sára.

„Kainjiho jsme chtěli dát na tyto testy a taky ho musíme nechat naočkovat a očipovát“ řekne Ryuu „ale já jsem očkováni“ řeknu a kouknu se na Ryuua který na mě upřel svoje oči.

„Alice říkala že kdyby jsi mohl tak bys teto prý skusili“ řekne Sára „tak o tom nic nevím“ řeknu a usměju se na Alici.

Začne zvonit mobil, je od Sári zvedneho a něco se začne ozývat z mobilu, zvedne se a bere kočárek „ahoj“ řekne směrem k nám „ahoj“ řekne Alice a Ryuu jenom zamave „nashledanou“ řeknu a Sára odejde.

Ryuu se na mě koukne „Kainji“ řekne tak jako kdyby jsem něco udělal „co?“ zavrčim na něj „zase se neumíš chovat“ taky na mě zavrčí „ja nevím kdo mi neřekl že chcete aby měl děcko teda jestli budu moct“ zavrčim a zvednu se od stolu a jdu pryč.

Uslyším jak se hádají „jakto že nemá vodítko“ slyším Ryuuv naštvaný hlas, ucítím elektro šoky, přece to musí být do nějakého toho metrů že když to překročím tak to nebude dávat elektro šoky, měl jsem pravdu.

Sedl jsem si na chodník a koukal na zeleň která byla před nákupním centrem, ale byl jsem moc napadnej s oušky a ocasem, neměl jsem mikinu s kapucí takže jsem akorát mohl schovat ocas což by mi nepomohlo.

„Hej čiči“ uslyším hlas a kouknu se směrem tam jsou tam asi tři kluci, vstanu a zamířim pryč, ucítím jak mě někdo chytí ruku a trhne ji směrem k sobě „kam pak?“ řekne a chytí mi obličej do dvou prstů.

Kouknu se kolem sebe, nikdo tomu nedává žádnou pozornost tak jsem si poradil odkopl jsem ho a rozběhl se pryč, za mnou běželi i ti ostatní kluci.

Běžel jsem a nakonec jsem vběhl do nějakého obchodu kde jsem se schoval do kabinky a stoupl si na židli která tam byla.

„Čiči“ to jsou kokoti já nejsem kočka pomyslel jsem si a najednou uslyšel známí hlas Ryuuv hlas „Kainji“ i když jsem byl na něj naštvaný tak jsem byl rád že tam je „Kainji!“ uslyším už trochu podrážděný hlas.

Otevřel jsem opatrně kabinku a rozhlydl se slyšel jsem pořád to čiči ale nikoho jsem neviděl, šel jsem pomalu k Ryuuovi, přece nesmím vypadat že jsem rád že ho vidím i když je to v tuhle chvíli pravda.

„Čičinka někam odchází“ uslyším za sebou a bezhlavě se rozběhnu k Ryuuovi který stojí u pokladen, stoupnu si k němu.

On mě chytí za obojek, je naštvaný „toto si vyřídíme“ zavrčí, najednou vyběhnou ti kluci.

„Už pojď“ řekne Ryuu a otočí se na odchod jdu za nim, ti kluci šli taky za náma jinak bych si ryuuem nešel, došli jsme k autu a já si sedl na zadní sedadla.

Když jsme dojeli k hotelů tak jsem vystoupil a šel do hotelu, kde jsem se převlékl a konečně skončil v posteli kde jsem se zavrtal do peřin.

Upřímně jsem s nikým nechtěl mluvit, pochvili jsem usnul, probudily mě až Nikki a Nori kteří mě šli zbudit na večeři, u večeře jsem byl ticho a spíše se v jídle nimram.

Pozoroval jsem Alici která se usmívala a povídala se vypadala tak umělé ještě s tím jejím úsměvem a pořád jak šahala na Ryuuovu ruku či stehno dělala to aby každý viděl že je její, hloupá osoba je k smíchu stejně jako Ryuu který se na mě koukal nepropolaval mě pohledem jenom se na mě koukal a nakonec promluvil „Kainji běž si lehnout nevypadáš dobře“ řekne a já chci vstát a odejít „no ale však zachvili všichni dojí a můžeme odejít všichni“ řekne Alice „ja jsem mu řekl ať si jde lehnou a tečka“ řekne Ryuu a Alice se na něj zlostně podívá.

Ta holka nebude hodná jak si o ní myslí Nikki a Nori bude to svině nebudu říkat že je to ďábel s obličejem anděla protože není tak krásná abych ji mohl nazvat andělem.

Lehl jsem si a usnul, budil jsem se skoro každou hodinu, nakonec něco málo po půlnoci jsem si otevřel okno a uviděl partičku kluků jak mají lyže a mluví, asi jdou na černou sjezdovku.

Vrátil jsem se do postele a s myšlenkami na černou sjezdovku usnul.

Nová kapitola🎊🎉
Doufám že se líbila 😍🖤