yellow blossom.

Sníh

V noci jsem vůbec nemohla spát. Mám opravdu velký strach. Sotva jsem se vzbudila a vletěla mi do pokoje matka. Nahnala mi do pokoje kosmetičku, kadeřnici a krejčího s mými novými šaty. Čtyři dlouhé hodiny připravování a matce to ještě nestačilo, prý nejsem pořád dokonalá. ,,No, stejně si myslím, že u tebe už to lepší nebude." Odfrkla si. Podívala jsem se na sebe do zrcadla.   Moje postava nebyla nic moc. Poprsí tak akorát, ani velké a,ani malé. Zadek žádný a břicho totéž. Vždycky jsem měla jídla dostatek, ale chuť k němu nebyla žádná. Nechápu proč dělala takové halo kolem těch šatů. Jsou jen obyčejné černé s podbíranou sukní se žlutě vyšívanými detaily. ,,No tak, pohni." Křikla na mě matka. Ještě jsem si vzala prstýnek po babičce a šla za matkou. ,,Vyzvendnou tě tady jeho muži." Nasucho jsem polkla.

Vyzvedli mě v poněkud nenápadném autě. V limuzíně.  Tohle auto přímo křičí na okolí. Samozřejmě jsme měli namířeno do té nejluxusnější restaurace v Praze. Byla jsem nervózní a bála jsem se.  Vystoupila jsem z auta a trošku zaškobrtla. Jeden z jeho můžu se za mnou jen ohlídl a šel dál. Otevřeli mi vstupní dveře a já vešla dovnitř. Hned jak jsem vešla přešel ke mně nějaký muž. Bylo mu tak kolem 50 a měl drobnější postavu. ,,Zavedu vás za vaším snoubencem." Prohlásil slizkým hlasem. Jen jsem přikývla. Měli jsme namířeno do kuřáckého salónku. Nenávidím cigarety a dým z cigaret. A ani nějak moc neholduji alkoholu, vždy si dám jen sklenku vína,nebo šampaňského na oslavách. Muž mi podržel dveře od salónku a já nasucho polkla, když jsem spatřila kdo tak sedí. On...je můj budoucí manžel? Čekala jsem opravdu muže kolem 40 a ne tak mladého a pohledného muže. Stoupl si od stolu a přešel ke mně. ,,Jsi ještě krásnější než na fotkách." Ušklíbl se. Jen jsem stála s překvapeným výrazem. Uchechtl se. ,,Čekala jsi někoho...staršího?" Řekl s úsměvem na tváři. ,,Eduarde, už můžeš odejít." Rozkázal starému muži, ten se otočil a a odešel. ,,Neříkali mi nic o tom, že bys byla němá." Opět se ušklíbl. V tu chvíli jsem si uvědomila, že jsem ještě nevydala ani hlásku. ,,Omlouvám se." Vyhrkla jsem. Jen přikývl, nic víc. Vytáhl z kapsy krabičku s prstenem a jen mi ji podal. ,,Až budeš chtít...nasaď si ho." Podle mě byl až moc zdvořilý, to se u tak mocných lidí nestává. ,,Děkuji." Špitla jsem jen. Přešel ke stolu a posadil se. ,,S těmi šaty se tedy moc nepotrhli." Prskl. Jen jsem ucukla. Nevěděla jsem, co na to mám říct. ,,Mluv už sakra!" Bouchl pěstí do stolu. ,,O-omlouvám se." Lekla jsem se. Posadila jsem se a promluvila: ,,Matka mi o vás nic neřekla." Podíval se na mě neutrálním pohledem. ,,To je dobře." ,,Nic o vás nevím." ,,Ano přesně tak, chvíli to tak ještě zůstane." Nevěřila jsem svým uším. Mám si za pár dní vzít někoho úplně cizího. Stále nevím jeho jméno. Začínalo mi být opravdu úzko. ,,Dnes už se vidíme podruhé.O tom asi taky nemáš tušení, že?" Zeptal se. ,,N-ne..." Zakoktala jsem se překvapením. ,,Viděli jsme se včera. Vincent a Franz tě odtáhli, tak rychle jako kdyby viděli ducha." ,,Jak ví-," nestihla jsem to doříct. ,,Dávají na tebe pozor otcovi muži. Hlídají tě už od narození, už od narození jsi byla moje." Chtěla jsem utéct někam hodně daleko. Nemůžu tomu uvěřit. Bylo mi opravdu špatně. ,,Budu se na tebe snažit být hodný", podíval se na mě ledovým pohledem. ,,Mohli bysme se pustit do jídla." Řekla jsem. Cosi naťukal do svého telefonu a za chvíli přišel číšník s šampáněm. Möet, jak jinak. ,,Napřed, ale malý přípitek." Vzal si sklenici a mě podal druhou. ,,Na naši svatbu." Pozvedl sklenici. ,,Na naši svatbu." Zopakovala jsem a ťukla si s ním. V ten okamžik se vynořil další číšník s jídlem.

Po obědě si zapálil cigaretu a já měla opravdu chuť odejít. ,,Vadí ti kouř, cigarety...?" Zeptal se mě, foukl mi zapáchající dým do tváře. „Ano." Odpověděla jsem jen prostě. Hraně si povzdechl. ,,Tak to se ti nebude líbit ani tohle." Vytáhl z kapsy malý pytlíček, který obsahoval bílý prášek. ,,Co je to?" Udivila jsem se. „Sníh." Odpověděl. Jen jsem se na něj podívala nechápavým pohledem. Zasmál se. ,,To je kokain." Podal mi to do ruky. Rychle jsem mu to vrátila zpět. ,,Vy...fetujete?" Hloupá otázka. ,,Snažil jsem se přestat, ale šli po mě démoni." Řekl ironicky. Je zvláštní. Bojím se ho. Co když mi ublíží? Do takového člověka se nikdy nezamiluji. Cigarety a drogy jsou věci, které já opravdu nesnesu. Svého manžela jsem si vždycky představovala úplně jinak.  Přála jsem si někoho kdo mě bude milovat. On je akorát pohledný a má velkou moc, nic jiného. Začínám být opravdu zoufalá a opravdu se bojím. Jak mi to rodiče mohli udělat? To mě nemají ani trochu rádi? ,,Jde na tobě vidět, že se bojíš." Zamračil se. ,,Nebudu lhát, opravdu se bojím." ,,Ještě nemáš důvod se bát." Zamračil se ještě víc. Je opravdu náladový. Jedni chvíli se tu na mne usmívá a druhou se na mne divá zabijáckým pohledem. Nenávidím mafiány. Ale jednou budu bohužel jedna z nich. Vlastně už po svatbě.

,,Je ode mě dost nezdvořilé, že jsem se ještě nepředstavil." Vstal a šel ke mně. Také jsem vstala a stoupla si před něj. Podal mi pravou ruku a tou chytil tu mou. ,,Jsem Petr Adámek, Capo di Tutti Capi*." Nasucho jsem polkla. Netušila jsem, že má až tak vysoké postavení. ,,Já-" Zarazil mě.
,,Těší mě, Mario."
—————————

*Capo di Tutti Capi- Šéf šéfů

Je tu další část. Dejte mi prosím vědět, jak se vám zatím příběh líbí, jestli má cenu psát dále. Budu se snažit vydávat části apsoň jednou týdně.
Děkuji za každý váš hlas🖤