yellow blossom.

Sirotek

Ráno jsem se probudila sama. Včerejší schůzka mě vyčerpala a vyděsila natolik, že jsem usnula hned jak jsem přišla domů a vzbudila se až teď. Byla jsem ještě více rozrušená než předtím. Je opravdu zvláštní a bojím se ho. Nedokážu s ním žít a už vůbec ne, když jede v drogách. Ale je to šéf šéfů, takže se to asi dalo čekat.

Po pár minutách přemýšlení mi do pokoje vtrhl Sebastián. ,,Promiň." Řekl jen prosté promiň. Jen jsem kývka hlavou, věděla jsem za co se omlouvá. ,,Už žádný tajemství." Zamračila jsem se na něj. ,,Dneska chci tebe a Jasmínku vzít na nějaký ten výlet." Usmál se. Je těžké vybrat nějaké místo na výlet, když už jsme snad všude byli. ,,Už vím dokonce kam a bude to takové malé překvapení." Prohlásil nadšeně. ,,Matka o tom ví, nemusíš si s ní dneska dělat starosti." Vděčně jsem se na něj podívala a odešel.

Ani bych na žádný výlet jet nemusela. Necítila jsem se dobře. Bylo mi hůř a hůř, ale chtěla jsem těm dvoum udělat radost. Chtěla jsem, aby aspoň oni byli šťastní. Tedy nějakou chvíli. Nejspíš se půjdu projít. Potřebuji si vyčistit hlavu, abych jim to odpoledne nekazila svojí náladou.

,,Teď nějak často chodíte na procházky Mario." Divil se Vincent. ,,Doufám, že teď nečekáš, že se ti budu svěřovat." Odfrkla jsem a přidala na tempu. ,,Známe se už 10 let." Bránil se. ,,Ale vlastně se vůbec neznáme. Kolik toho o sobě víme? Nic, nebo tedy aspoň já nevím nic o tobě." Otočila jsem se na něj. ,,Jistě to je pravda, hlavně jsem jiný než vypadám. Máš mě určitě za největšího mrzouta." Podíval se na mě zvláštním pohledem z, kterého nešlo poznat, jestli to mysli vážně. ,,Ano, to mám." Odkývala jsem mu to. ,,Ale proč?" ,,Protože už deset let mě hlídáš a každý den vidím tu samou tvář, společně s Franzem. Zabijíš lidi jednou rukou. Pokaždé když se tě na něco zeptám neodpovíš. Ještě mám pokračovat?" ,,Ne, v pořádku. Už nemusíš." ,,Proč se mnou teď najednou komunikuješ." Nechápala jsem to, tak jsem se ho zeptala. ,,Protože teď bude vše jinak. Odjedeš do Brna, možná i úplně někam jinam a já tam budu muset jet s tebou i s Franzem. A jelikož tam všichni tři nebudeme nikoho znát, tak mi přijde jako rozumný nápad, abychom se znali aspoň my dva, Franz s tím samozřejmě nesouhlasí." Dořekl a já se zarazila. Tolik překvapení najednou mě ubíjí. ,,To je jen vtip, že?" Zasmála jsem se. ,,Bohužel asi ne." Usmál se. ,,Nevím jestli ti můžu věřit." Zamračila jsem se. ,,Vážně Mario? Jsem tvůj hlídač, mě musíš věřit." Rozhodil rukama a zoufale se na mě podíval. Asi to tedy myslí vážně. ,,No dobrá. Tak mi o sobě něco řekni." Pokrčila jsem rameny. ,,Je mi 25, ale to už asi víš. Jsem sirotek, nikdy jsem neměl rodiče, od deseti let mě vychovával Petrův otec, tedy spíše jeho muži. V 15 mě poslali sem, společně s Franzem." Ukončil větou povzdechem. ,,Mario, vážně jsem jiný než si myslíš. Tohle všechno," ukázal na sebe, ,,je jen maska." Zase ten jeho výraz plný zoufalství. ,,Nedělej tenhle obličej." Šťouchla jsem ho do ramene. Jen se ušklíbl a pokračovali jsme v cestě zatím neznámo kam. Ještě jsme nevěděli co, nebo koho potkáme...

_______________

Další část je tu a tentokrát kratší. Chci se vás zeptat. Chcete radši delší nebo kratší částí? Kratší by vycházeli samozřejmě častěji,klidně 3x týdně. A delší jednou týdně. Dejte mi vědět do komentářů, co vám vyhovuje. ❤️