yellow blossom.

Rusovláska

Byla jsem ze všeho tolik unavená. Neuměla jsem si nic vysvětlit. Vincent se mnou nemluvil už dva týdny, z toho tři dny bydlím v Brně. Petra jsem od té události neviděla. Zrušily se i naše libánky. Zaslechla jsem, že je nejspíš mimo Českou republiku. Ale cítím se tady lépe než doma. Nemusím poslouchat matku a jelikož jsem žena Šéfi šéfů všichni se tady na mě bojí jen promluvit, proto se mnou možná Vinc nemluví...

„Mario?" ozval se hrubý hlas. Otočila jsem se. „Už ses rozhodl se mnou mluvit?" odfrkla jsem naštvaně. Povzdechl si: „Je doma." Nenapadla mě lepší reakce, než ta kterou jsem udělala. S písknutím jsem se rozeběhla do obrovské vstupní haly našeho skoro paláce. Chtěla jsem Vincenta jen naštvat, takže to bylo hrané. Uchechtla jsem si, když po chvíli přišel a měl vyskočenou malinkatou žilku na čele. V tu chvíli se otevřeli vstupní dveře a v nich stál Petr. Měl roztrhané oblečení, taky dolní ret, obočí a byl samá modřina. Jen jsem si dala pusu před pusu a nehnula se. Hned přiběhly služebné a začaly ho přemisťovat někam neznámo kam. Jedna z nich mě při odchodu spražila pohledem. Byla to velice pohledná rusovláska a byla i obdařená. Nijak jsem nereagovala, jak už jsem stačila pochopit, Petr spal s jinými a s ní nejspíš také. Nevadilo mi to, nechovala jsem k němu žádné city, ani nenávist. Otočila jsem se na Vincenta: „Co se stalo?" Ušklíbl se a odešel. Grrrr...blbec.

K večeru jsem se rozhodla, že půjdu za Petrem a zeptám se ho sama. Oblékla jsem si přes své pyžamo jemný župánek a vyrazila jsem s Vincentem v patách, jak jinak. Franze jsem tady snad viděla jen dvakrát, zvláštní. Před jeho pokojem stáli jeho bodyguardi. „Teď tam jít nemůžete," zahřměl jeden z nich. „Jistě, že můžu, jsem jeho žena," oznámila jsem s vážným výrazem. „Opravdu to nejde, má hosta," přitakal druhý. Fajn, musela jsem přitvrdit. „A co může být důležitější než já?! Hm?! Okamžitě mě k němu pusťte!" zahřměla jsem tentokrát já. Nevím kde se to ve mně vzalo. Ustoupili ode dveří a otevřeli mi je. U jeho stolu s ním seděl muž tmavší pleti s kratšími vousy. Otočil se směrem ke mně. „To je ona?" zeptal se Petra s pohledem na mě. Jen přikývl. „Je dobrá, akorát nemá kozy," uchechtl se. Petr ho probodl pohledem. „Takhle o mé ženě nemluv, Caline!" okřikl ho jako malé dítě. Calin se zvedl a odešel, nezapomněl si při odchodu prásknout dveřmi. Petr se otočil na mne: „Co potřebuješ?" Přiblížila jsem se blíž k němu a začala: „Co se ti stalo? Jsi v pořádku? Je to vážné? Máš něco zlome-?" „Jen mi ustřelili ptáka," řekl s naprosto vážnou tváří. „To je mi líto...," sklonila jsem hlavu k zemi. Doopravdy mi to líto nebylo, nebudu s ním muset spát. „Dělám si srandu. Měla jsi vidět svůj výraz," usmál se. Jeho úsměv byl tak vřelý... Ne, nebyl. Na co myslím. Stoupl si těsně přede mě a zeptal se: „Už mě konečně políbíš, Mario?" Zarazila jsem se a zatřásla hlavou na nesouhlas. Koukla jsem se mu do očí, které se mi zaleskly slzou. Přece takový Muž s velkým M, nebude brečet kvůli něčemu takovému. Může mít žen kolik chce. Bouchl rukou do stolu. „Vypadni," zařval, „slyšíš?! Vypadni!" Hned jsem se sebrala a běžela jsem z jeho ložnice. Tyhle jeho změny nálad mě opravdu nebaví.

_____________________
Další část, snad se líbila❤️
Budu se na vás těšit u další.