yellow blossom.

Olivie

Jelikož se vám asi příběh opravdu líbí a já moc ráda čtu vaše úžasné komentáře, tak jsem se rozhodla napsat další kapitolu 😌
____________________

Už jsem toho zatajování měla dost. Uběhl další týden od mého "rozhovoru" s mým manželem a on prý zase někam odjel. Vincent je totální blbec, furt se mnou nepromluvil. Jsem teď častěji naštvaná, než smutná. „Capi se vrátil," vtrhnul mi do pokoje jeden z jeho bodyguardů. Ihned jsem se sebrala a s dupotem jsem se vydala do jeho kanceláře, spíše tam šukal své pokojské místo práce, kde se prý měl nacházet. „Už toho mám dost! Jsem tvoje žena a nebaví mě furt poslouchat, že jsi někde pryč. Nebaví mě tě neustálá nevědomost všeho, co se kolem mě děje!" všechno jsem to na něj vychrlila bez mrknutí oka. Otočil se a obličej se mu zkřivil do naštvané grimasy. „Myslíš si, že tohle všechno je jen o tobě, že za chudinku jsi tady jen ty. Přece sis vzala cizího muže. Já se o to taky neprosil! Jsi tak naivní a blbá. Nemohl jsem si vybrat jako všichni ostatní. Jen, protože to tvůj otec posral a zabil mi otce. Musel jsem si tě vzít, aby se to urovnalo. Tak se kurva vzpamatuj!" s tím jak to dořekl přistoupil ke mně a políbil mě. Bylo ve mě tolik adrenalinu, že jsem mu to oplácela. Jenže mi proběhlo hlavou znovu, to co mi řekl. Odtáhla jsem se a vrazila mi facku. Chytl mě za obě ruce a začal se mnou třást. „Copak nechápeš, že se tě snažím jen před vším chránit?!" oči se mu zase zaleskly slzami. „Nechápu proč bys to dělal," s touhle větou jsem se mu vymanila ze sevření a odešla jsem.

Pořád se mi v hlavě přehrávalo to co mi před třemi hodinami řekl. Můj otec mu zabil otce a on si musel vzít jeho dceru. Vážně jsem byla sobecká. Vůbec jsem na tohle nemyslela, ale jak bych taky mohla, když jsem to nevěděla. Ale pořád jsem nechápala, proč by mne chtěl chránit. Mé myšlenkové pochody přerušilo zaklepání na dveře. „Můžete dál," tiše jsem promluvila. „Nesu vám jen něco k jídlu, prý jste celé dny nejedla," vešla do pokoje drobná blondýnka. „Stejně to jíst nebudu, ale moc děkuji," lehce jsem se na ní usmála. „Měla byste sníst aspoň nějaké ovoce, potřebujete to. Jste celá bledá," odpověděla mi. „Prosím, netykej mi, jsem určitě ještě mladší než ty," usmála jsem se znovu. „Omlouvám se. Jsem Olivie," představila se mi. Jen jsem přikrývla. Moje jméno tady zná každý. Převzala jsem si od ní tác s jídlem a položila ho na noční stolek vedle mé postele. Olivie se mi poklonila a odešla. Příjemná dívka, ale klanění se mi zrovna moc nelíbí. Nejsme zase tak důležitá a žádná princezna taky nejsem. Vzala jsem si z tácku jablko a zakousla se do něj. Opět se ozvalo zaklepání. Cizince jsem vyzvala ke vstupu dovnitř. „Chci se omluvit," vešel Vincent. „Kdo jsi?" zahrála jsem překvapený obličej. „Opravdu mě to mrzí. Neměl jsem jinou možnost," smutné odpověděl. Nešlo se na něj zlobit. Přešla jsem k němu a podívala jsem se mu do očí. Chtěl mě políbit, ale já ho jen objala. Nemohla jsem ho políbit v domě mého manžela. „Měl bys odejít," odstrčila jsem ho od sebe. Jen sklopil hlavu a odešel. Dnes už mám návštěv opravdu dost. Lehla jsem si do postele a usnula.

Mohla jsem spát maximálně tak 2 hodiny, protože mě vzbudil telefon...

_____________________
V příští kapitole se máte opravdu na co těšit.
A mimochodem, taky jste si všimli, že se v některých kapitolách inspiruji jeho texty?
Právě další kapitola bude inspirována jeho písničkou. Uhádnete jakou?🤔❤️