Daughter of the monster

16.- Pax? Mír.

,,Jamesi..." hlesla mladá dívka, jež byla stále ještě uvězněna v temné říši nočních můr.

,,Jsem tady, Anie, neboj se, všechno už bude jenom lepší." zaslechla jakoby z velké dálky, přesto ten hlas velmi dobře poznala. James, její James.

,,Bolí to." vzlykla a ani si neuvědomila, jak si každé její slovo provrtává svou vlastní cestu do chlapcova srdce.

,,Já vím, to ty lektvary, neboj, brzy to přejde." snažil se dívenku uklidnit, ale ta už ho neposlouchala, neboť si ji spánek opět přitáhl do své hřejivé náruče.

James pustil dívčinu drobnou ručku a odhrnul jí spocené, nepoddajné vlasy z čela. Když vracel ruku zpět k tělu, jemně přejel klouby prstů po Stephanině hebké tváři. Dívka se jako na povel lehce zašklebila, nakrčila drobný nosík a více se opřela do kamarádovy dlaně. Neklidný pohled, jenž do té chvíle spočíval na její tváři, nahradil drobný úsměv.
Sám James neodolal a jeho ústa se vytvarovala do širokého úsměvu, až odhalil své krásné bílé zuby, jež mu mohl kdekdo závidět.

Jamesova ruka opět slouzla níž a již podruhé polapila dívčinu dlaň do své. Jeho zrak znovu spočinul na Stephanie, svým pohledem ji téměř propaloval, jak moc se snažil si rysy její andělské tváře vrýt do paměti.

,,Co to se mnou děláš?" povzdechl si a zavrtěl nad svým počínáním hlavou. Co to dělal? Je to přeci jeho nejlepší kamarádka, se kterou jsou momentálně na bitevním poli, takže jakékoliv city by měly jít absolutně mimo něj.

,,Jsem jen unavený." přikázal svému racionálnímu já a spokojeně se zašklebil.

Než se však stihl ubrat k jiným myšlenkám, například kde vlastně nechal své koště i nejlepšího kamaráda, rozrazily se s hlasitým vrznutím dveře bradavické ošetřovny

,,Tak jak je na tom?" vyhrkla rudovláska, jež se hnala v čele davu studentů prvního ročníku.

,,Byla by líp, kdyby jste se nechovali jako sloni na útěku." okomentoval její příchod ironicky James, načež se okamžitě rozvzpomněl na své tři hlavní životní cíle.

Zaprvé: Sbalit Evansovou.
Zadruhé: Stát se chytačem.
Zatřetí : Zjistit, kolik páru těch zatracených ponožek vlastně Brumbál vlastní.

,,Ale pokud se mnou půjdeš na rande, Evansová, tak ti i ten velice neelegantní příchod prominu." mrkl na ni, až se pár Stephaniných kamarádek začervenalo.

Dá se říci, že dnešek byl jistojistě Jamesův šťastný den, neboť místo ledabylé reakce, již získával do dnešního dne, dívka jeho srdce zrudla až po kořínky svých ohnivých vlasů.

,,Ale, ale, Evansová, snad se nám nečervenáš?" poškleboval se jí James, jistý si svým úspěchem.

,,Ty idiote," rozkřikla se Lily přes celou ošetřovnu, až sebou hlouček studentů, přicházející ošetřovatelka i sám James nevědomky trhli.,,co si o sobě vůbec myslíš?! A jak vůbec můžeš řešit takové hlouposti, když je tvá nejlepší kamarádka v takovém stavu?! " mávla rukou k posteli, na níž jejich přítelkyně ležela.,, Co kdyby se teď probudila, ty pitomče!"

James pod tíhou jejích slov sklopil kajícně hlavu a tak jediné, co jste mohli na ošetřovně zaslechnout, bylo hluboké oddechování rozzuřené rudovlásky. James by byl snad i přísahal, že se jí z rozšířených nozder kouřilo jako smrtichtivému drakovi.

,,Musím vám říct, že toto bylo neskutečně působivé. Měla jsem co dělat, abych nevyprskla smíchy, " rozezněl se tichým pokojem hlas té, kvůli níž se zde všichni původně střetli,, i když musím uznat, že jsem trochu zklamaná. Čekala jsem větší zápal, Jamesi." zaveselila se tichým smíchem a natáhla ruku směrem ke svému nejlepšímu kamarádovi.

Ten stále lehce rozčarován přistoupil k posteli nechávajíc vykulenou rudovlásku za svými zády.

,,Moc se omlouvám, Jamie." povzdechla si Stephanie, když konečně sevřela Jamesovu ruku v té své.

Hnědovlásek se jí podíval do očí a vydechl:,,Pax?" Dívka naproti němu nechápavě nakrčila obočí, než se usmála a přikývla.,,Mír." zopakovala po svém nejlepším příteli a usmála se na své přátele, kteří ji konečně přišli obejmout. James se v tom roji lidí téměř ztrácel, avšak ruku své nejlepší kamarádky stále pevně, avšak jemně svíral, odhodlán ji už nikdy nepustit.
A tehdy si byli jistí, že takhle je to zkrátka správné.

...

,,Potter si ji nezaslouží." konstatoval později toho dne Severus, když spolu s Lily seděli v jednom z oblíbených bradavických výklenků.

,,Ještě včera bych s tebou souhlasila, Seve, možná i dnes, během jeho představení na ošetřovně," prohrábla si dlouhé rudé lokny,,ale vidět jeho pohled, když se Stephanie vzbudila, úplně změnilo můj názor. Jistě, Potter je příšerný protivník a ještě horší nápadník, ale jsem si téměř jistá, že je tím nejlepším přítelem, kterého si mohla Steph přát." Severus se zhnuseně zašklebil a počastoval dívku svým typicky skeptickým pohledem.

,, Stejně jako jsem si já nemohla přát lepšího přítele, než jsi ty." dodala na tento popud Lily a položila si hlavu na jeho rameno.

,,Mám tě ráda, Severusi."

,, Taky tě mám rád, Lily." pronesl poněkud rozpačitě černovlásek a velmi nejistě položil ruku na dívčina záda.

,,Doufám, že spolu vydržíme jako nejlepší kamarádi až do smrti. Přála bych si, abychom se v dospělosti potkávali. My, naši partneři a děti, ty by si hrály, zatímco my bychom vzpomínali na školní léta. Nemyslíš? " povzdychla si zasněná dívka s hlavou v oblacích.

,,Jistě, nic si nepřeji víc." přikývl Severus, avšak jeho postoj nepatrně ztuhl, výraz ztvrdl a doteď zjihlé oči naplnila chladná temnota.

Severus byl člověk skromný, nepřál si zlaté zámky, ani drahé dary, jediné, co chtěl a co mu bylo nejdražší, byla dívka, jež nyní poklidně odpočívala v jeho náručí, a představa, že by si jeho spřízněná duše vzala někoho jiného, ho neskutečně vnitřně zraňovala.
Ne, toto nemohl dopustit a kdyby přeci jen, byl si jist, že by rudovlásku už nikdy v životě nechtěl spatřit, natož se s její dokonalou rodinkou scházet. To by totiž jeho lehce zranitelné srdce nezvládlo.

S touto myšlenkou se rozhodl přitáhnout si Lily ještě blíž. Nebude se trápit budoucností, právě teď je jen jeho a Severus si byl jist, že už nikdy nebude šťastnější.