Daughter of the monster

21.-Usmiřovací sušenky

,,Stephanie, Srabus není nic pro tebe."
,,Anie, Snape ti zničí ivot."
,,Stephanie,Srábek-"
James se zasekl a s pohledem přikovaným na sama sebe v zrcadle přemýlel, proč jeho mylenky vyznívají ve skutečnosti tak nedůstojně.

,,Jamesi,večeře!" ozval se zdola hlas jeho matky, ale on její volání přeel mávnutím ruky a opět vrátil pohled zpět do zrcadla.
,,Co dělám patně?" povzdechl si a zklamaně zavrtěl hlavou.

Prázdniny se blíily rychle ke konci a Stephanie stále trávila vechen svůj volný čas se Severusem Snapem, zatímco on zůstal na ocet. Jeho srdce i jeho ego to těce nesly.
Proto se rozhodl, e udělá ve pro to, aby Stephanie přesvědčil o své vlastní pravdě.

***

Zatímco se James trápil sám se svými mylenkami, Stephanie se snaila plně věnovat Severusovi, který neustále propadal depresím, je ho od smrti matky začaly souit víc ne kdy dříve.

,,Nechtěl by sis zahrát pexeso?" otázala se ho tie Stephanie, kdy seděl na posteli opět zahloubán ve svých mylenkách.
Pomalu na ni přesunul zrak a pak lehce odměřeně přikývnul na souhlas.

,,Skvělý, skočím pro něj, hned jsem tu." vypískla nadeně tmavovláska a rozeběhla se do přízemí rodinného domku. Na schodech ve spěchu málem narazila do své matky.

,,Omlouvám se." křikla za ní a prokličkovala chodbou do obývacího pokoje, kde popadla z konferenčního stolku barevné pexeso a rychle spěchala nazpět. Na schodech jí vak na rameni přistála matčina ruka.

,,Steph měla bys něco vědět... V den, kdy jsi domů přivedla Severuse, se tu stavil James. Scháněl se po tobě a kdy jsem mu řekla, e je tu Severus, uprosil mě, ať ti nic neříkám a zmizel."

Stephanie vyjeveně hleděla na svou matku. Tak proto jí ten hlupák neodpovídal na její dopisy, on prostě jen árlí. Ze srdce jí spadnul obrovský kámen.

,,Děkuju, es mi to řekla!" padla své matce okolo krku a pak s nadením vyběhla do schodů a rozrazila dveře do svého pokoje.

,,Netuil jsem, e tě i obyčejné pexeso dokáe takhle natankovat." uklíbl se Severus a křečovitě se zavrtěl na posteli plné poltářů s dívčimi vzory.

,,U vím, proč mi James neodpovídá na dopisy!" vykřikla nadeně Stephanie a mladý Snape se pouze znechuceně uklíbl.
,, Nech mě hádat, moje teorie, e se udusil vlastním egem, se nepotvrdila."

Stephanie nelenila, popadla nejblií poltář a přetáhla chlapce po hlavě.
,,Buď milej!" okřikla se po něj a nespokojeně napulila rty. ,,Dozvěděl se, e tu teď bydlí a asi si hraje na uraeného."

,,Idiot, je teď sám, dobře mu tak." usmál se Severus lstivě a Stephanie svým pokřiveným úsměvem připomněl dravou elmu na lovu. O tom, e chlapec před ní opravdu zapadá do své koleje, neměla větinou velké pochyby, obzvlátě kdy se choval takto.

,,To není pravda." ohradila se. ,,A teď up, vstáváme a jdeme upéct usmiřovací suenky. Čeká nás návtěva u Potterů."
Severus zděeně vytřetil své onyxové oči, ale ne se nadál, přistála mu v klíně zástěra a tak mu nezbylo nic jiného, ne se s nechutí smířit s tím, e dnes vejde dobrovolně do domu svého největího ikanátora.

***

,,Caroline, zlatíčko, co jsi to právě řekla?" zajíkla se Mia Macmillanová a s vystřetěnýma očima skenovala tvář své jediné dcery.

,,Jen jsem se zeptala, proč nemáte znamení zla. Jste přeci také smrtijedi ne?" zopakovala svou otázku dívka a protočila očima.

,,To se má tak, drahouku, e my sice patříme mezi čistokrevné, tudí máme tu povinnost se s Pánem zla stýkat, ale to z nás přeci hned nedělá smrtijedy."

,,A chtěli byste jimi být?" zeptala se opět dívenka a její matka nekontrolovaně vykulila oči.

,,Jistě, e ne, Caroline. Ten člověk je zrůda, nikdy bychom se k němu dobrovolně nechtěli přidat!" rozohnil se tentokrát její otec a hlava rodiny. ,,Proč se na takové hlouposti vyptává?"

,,Ani nevím, jen tak." pokrčila dívka rameny a bez jediného dalího slova či pohledu opustila letní salónek. Své rodiče tam tak zanechala zahloubané v nepříjemném tichu.

***

,,Jen abys věděla, fakt se mi tam nechce." povzdechl si tmavovlásek, kdy stanuli před hlavním vchodem do domu Potterů.

,,Z toho věčného kňučení a přesvědčování během cesty jsem to u pochopila, ale děkuji za informaci." uchechtla se Stephanie, ale i její hrdlo bylo podivně staené a mozek silně protestoval proti tomu, co se teď rozhodla udělat.
Natáhla drobnou ručku a s hlubokým výdechem stiskla zvone.
Poté, co se rozezněla známá melodie, ruku stáhla a nervózně mezi prsty stiskla plastovou krabičku obsahující její oblíbené domácí suenky.

,,Jé ahoj Stephanie, kde se tady bere? Myslela jsem, e bude po zbytek prázdnin u té své kamarádky! Musí mi povědět, jak sis to tam uila...A taky mi musí říct, proč jsi odjela jen tak bez rozloučení, já i Fleamont jsme z toho byli dost smutní. A James taky, i kdy by to nikdy nepřiznal, zná ho, je v pubertě, hraje si na chlapáka." tlachala paní Potterová, zatímco drtila dívenku v náručí.

Zatímco se tedy Stephanie snaila dostat z pevného objetí a uloupit svým plicím alespoň trochu vzduchu, Severus se napůl rozpačitě a napůl pobaveně usmíval. Kdy se paní Potterová ve svém monologu stále snaila pokračovat, přelápl nervózně z nohy na nohu. Ta ena nevypadalo jako tyranka, naopak, moná byla trochu otravná, ale jinak působila opravdu mile. Hlavou se mu honilo, jak mohla taková ena porodit takové monstrum.

,,Tohle je Sev." dostala ze sebe konečně Stephanie, kdy se jí podařilo dostat z pevného objetí.
Paní Potterová nakrčila obočí a usilovně se snaila vybavit si, odkud to jméno zná.

,,Ty bude ten Stephanin kamarád ze Zmijozelu, kterého můj syn tak moc nesnáí." posmutněla, kdy jí dolo, o koho se jedná.

,,Ano, to budu já." přikývl Severus pomalu a zdráhavě k ní natáhl ruku. ,,Severus Snape, těí mě, paní Potterová."
ena na jeho nataenou ruku chvíli pouze hleděla a kdy u si Severus začal připadat krajně nevhodně a rozhodoval se, e ruku stáhne, popadla ho za ni a stáhla ho do svého pověstného pevného objetí.
,,Pro tebe Euphemie, drahouku. Moc mě mrzí, co je mezi tebou a mým synem. Stephanie mi něco málo řekla... Já vím, e James není ádný svatouek, ale ve skutečnosti má opravdu velké srdce a já jen doufám, e brzy přijde k rozumu." posteskla si.

Severus upřel vyjukané oči na svou kamarádku, ale pak se ze schodů ozval dusot rychlých kroků.

,,Kdo to je, mami? A proč bych měl sakra zrovna já přicházet k rozumu?!"

Slova autorky:‼‼‼‼‼‼‼
Ahoj vichni, konečně vás zdravím u nové kapitolky. Neříkám tím, e jsem plně zpět, ale snaím se pomalu vrátit a s tímhle příběhem bych chtěla opět pokračovat.
🛑DOPORUČUJI PŘEČÍST SI KNIHU OPĚT OD ZAČÁTKU!!!🛑
Pomůe vám to se lépe zorientovat v ději, obzvláť jestli jste ji rozečetli u před nějakou dobou...
Snad vás bude příběh i nadále bavit.
Mějte se krásně❤❤