Daughter of the monster

19.- Miluji jinou

Tkalcovskou ulicí se prohnal silný vítr věštící blízkou bouřku. Po prašné cestě se rozdmýchal prach a poté, co vítr ustál, dosedl zpět na zem a zakryl stopy, jež zde zůstaly po mladém chlapci.
Ten v dálce spěchal, co mu síly stačily, k obydlí své nejlepší kamarádky.

Když se konečně přihnal k rodinnému domečku, vyběhl schody a zběsile zaklepal na vchodové dveře. Před jejich otevřením si ještě rukávem starého trička setřel ze ztrápené tváře slzy, které od smrti jeho matky nepřestávaly kanout po jeho zarudlých lících.

Z otevřených dveří vykoukla žena se zrzavými vlasy, která se až děsivě nápadně podobala jeho Lily. Vřele se usmála.

,, Potřebuješ něco, chlapče?"

,,Dobrý den, paní Evansová, mohl bych, prosím, mluvit s Lily?" dostal ze sebe a ze všech sil se snažil zůstat klidný a nebrečet.

Tvář ženy se zkroutila soucitem.
,, Je mi líto, ale Lily odjela ke kamarádce, Evelyn se jmenuje, myslím, vrátí se až za týden."

,, Aha. "jediné, co ze sebe Severus dostal.

,, Můžu ti s něčím pomoci alespoň já ?"

,, Vlastně ano, je to asi zvláštní prosba, ale mohla byste se, prosím, postarat o pohřeb? Nemám žádné peníze a-"zasekl se a ukázal na svůj dům skvějící se na druhé straně ulice.

Ženy vytřeštila oči, pravděpodobně chtěla vyslovit jednu ze sta otázek, jež se jí v tu chvíli vyrojily v hlavě, ale to už Severus seběhl schody a utíkal pryč od domu Evansových.

Není tu, jeho Lily tu není, nikdo tu už pro něj není, zůstal úplně sám...

S tou myšlenkou se vydal tam, kam ho nohy nesly. Aniž by to věděl, vydal se přesně směrem do centra Londýna.

***

James se nespokojeně zašklebil a bez velkého nadšení přežvýkával špenátové těstoviny, které mu paní Potterová před pár chvilemi naservírovala.

,, Nechutná ti? " povzdechla si dotčeně.

,, Ale jasně, že chutná, mami, vaříš ještě lépe než bradavičtí skřítci." zalichotil jí.

Byla to taková malá neškodná lež, neboť každý věděl, že skřítky z bradavické kuchyně v jejich kuchařském umu jen tak někdo nepřekoná. Jeho maminku to však vidilně potěšilo a to bylo to jediné, co ho nyní zajímalo.

,, Tak když ti chutná, proč se tváříš, jako kdybych tě mučila. " uchechtla se Euphemie.

James si hlasitě povzdechl.,, Chtěl bych už jít ven s Anie."

,, Jsi s ní venku pořád, pár minut bez tebe vydrží, určitě taky doma obědvá, přeci ji nebudeš tahat od nedojedeného jídla. "

,, To asi ne. " přitakal souhlasně James, i když v hlavě se mu zrodil úplně jiný plán. Nevědomky se rošťácky pousmál.
Jeho matka v něm však dokázala číst jako v otevřené knize a jeho záměr velmi rychle odhalila.

,, Ne, nebudeš ji tahat od oběda, hotovo, žádné námitky,"prohlásila, když se její syn nadechoval k protestu,, a vůbec, co s tou Stephanie pořád děláte? Vždyť jsi s ní celé prázdniny. Neomezuješ ji trochu? Třeba má i jiné kamarády, se kterými se chce vídat, neexistuješ jen ty." vynadala mu.

James si uraženě odfrknul. Nelíbilo se mu, že jeho matka právě zhanila všechny jeho egoistické myšlenky.

Možná se Stephanie opravdu chce sejít i s někým jiným, ale nechce mu to přiznat, aby se necítil odstrčeně, protože přesně to byl její typ povahy. Hlavně všem vyhovět, aby byli šťastní a o svoje štěstí se starat až poté.
V hlavě si poznamenal, že na tohle se jí bude muset ještě později zeptat.

,, Povídáme si. "odpověděl na jedinou matčinu otázku a ta v odpověď protočila oříškové oči.

,, Jamesi Fleamonte Pottere, myslíš si, že jsem opravdu až tak hloupá?" zasmála se, ale oči jí jiskřily radostí.

,, Cože? " nechápal James matčinu nadšenou reakci.

,, Ty ses do ní zamiloval. " obvinila ho a Jamesovi poklesla brada.

Zamilovat se do Stephanie? Ano, sice je pravda, že je už takhle mladá velmi krásná, má dobré srdce a tehdy na ošetřovně se o ni opravdu upřímně bál, ale to stále nic neměnilo na tom, že to byla pouze kamarádka, ta nejlepší. A i kdyby nebyla jen kamarádkou, stále tu byla Lily, jeho vysněná budoucí žena. Tu přeci miloval již od prvního pohledu. Kdepak, Anie a on, to nejde dohromady.

,, Ne, mami, jsme jen kamarádi. Já už miluji jinou. " zakroutil hlavu a tvář jeho matky se naplnila překvapením prolnutým hlubokým zklamáním.

James se podivil. Že by si jeho matka již vysnila Anie jako svou budoucí snachu?

Je pravda, že od prvního dne, kdy se objevila na prahu jejich domu si ji manželé Potterovi oblíbili a po pár dnech by si mohl kdekdo pomyslet, že je jejich vlastní dcerou, a to hlavně díky tomu, s jakou láskou ji vždy obletovali.

Když pak po příjemné návštěvě, během které se dokázala se zájmem bavit s oběma jeho rodiči o jejich vlastních koníčcích, a zároveň Jamesovi stále dávat stiskem drobné ručky najevo, že na něj nezapomněla, se Stephanie zvedla a bez jediného slova šla pomoci jeho matce do kuchyně s nádobím, nemohl si nevšimnout významného pohledu, kterým ho matka obdarovala.

,, Je úžasná, synu, té se drž. " prohlásil jeho otec, když ženská dvojice zmizela v kuchyně a oni dva osaměli.

,, To je." přitakal tehdy bez většího přemýšlení.

Od té návštěvy se u nich Stephanie objevila ještě několikrát, stejně jako on u ní doma, kde byl taktéž přivítán s otevřenou náručí.

James se probral ze svých myšlenek a obrátil se zpět ke své matce. Ta se během jeho přemýšlení stihla opět sebrat a jemně, přesto s jasně čitelným zklamáním v očích, se na něj usmívala.

,, A kterápak je tedy ta šťastná? " zeptala se.

,, Lily Evansová, chodí se mnou do Bradavic a je se Stephanie na pokoji."

,, Chudinka Stephanie. " povzdechla si jeho matka, ale James dělal, že ji neslyšel. Její slova mu nešla na mysl. Proč chudinka, vždyť jsou s Lily kamarádky, možná i ty nejlepší, co on věděl.

,, Mám dojedeno, už můžu jít? "odstrčil od sebe tedy prázdný talíř a upřel na ženu před sebou štěněcí pohled.

,, Tak utíkej, ale vrať se nějak rozumně, jasné? A pozdravuj ode mě Stephanie!" křikla za ním ještě, když už vybíhal ze dveří.