Daughter of the monster

3.Nový přítel na obzoru

,, Nejsem vaše dcera. "vydechla se slzami v očích Stephanie.

,, To víš, že jsi,zlatíčko," snažila se jí Anne pohladit po rameni, neúspěšně,, sice ne biologická, ale pro mě i pro Johna jsi jako naše dcera. Vždycky jsi byla a vždy budeš, na tvých pravých rodičích nezáleží. "přes vzlyky se pokusila o veselý tón.

Zoufale hledala podporu u svého muže, který ji vždy ve všem podržel. Ten se zoufale mračil do země a jeho srdce bylo protkané zvláštním pocitem. Poprvé v životě se cítil skutečně vinný, vždyť on zatajoval své dceři pravdu o její minulosti celých jedenáct let!

Již dříve se s Anne domluvili, že jednou řeknou Stephanie celou pravdu. Roky však ubíhaly a oni si stále žili šťastně a spokojeně. Ani jeden neviděl jediný důvod k tomu, vytahovat ty tajné chmury zpět na povrch.

Byli by v tom pokračovali i nadále, kdyby se ten hloupý pták, který se právě procházel po jeho stole, nerozhodl jejich idylickou budoucnost zničit nebo spíše rozdrtit na prach. V jedné chvíli se v něm vystřídalo hned několik emocí, ve kterých zvítězil právě vztek.
Ten ale velmi rychle zmizel, když zvedl svůj rozčarovaný pohled a shledal, že jeho dcera musela během jeho přemýšlení opustit dům.

,, Proč jsi nic neřekl?! " uhodila na něj naštvaně a možná i lehce dotčeně Anne.

,, Nevím." vydechl a přešel k oknu, ve kterém ještě stihl zahlédnout siluetu malé tmavovlasé dívky zacházející za roh ulice.

***

,, Můžu letět přes hranice,prosííím? " zaškemral a pokusil se o ta nejlepší psí očka, která uměl.

,, Ne, Jamesi. Už jsem ti říkal tisíckrát, že to není bezpečné. Může tě vidět nějaký mudla a co pak? Víš jaký by z toho mohl být průšvih?" zopakoval snad již po sté pan Potter a otráveně se na svého synka podíval.

Přestože byl James jedináček, nikdy nebyl tím rozmazleným dítětem, za které ho všichni považovali. Nikdy neplatilo, že to, co chtěl také dostal a fakt, že jeho rodina byla jednou z nejbohatších kouzelnických rodin na světě, na tom nic neměnil. Vše, co chtěl, si musel zasloužit a co bylo zakázané, jednoduše nemohl.

Tak tomu bylo také v této situaci, když se jedenáctiletý James mermomocí dožadoval povolení opustit pozemky a přeletět ochranné hranice.

,, Ale tati - " zakňoural bezmocně James.

,, Žádné ale, pravidla jsou daná a ty je prostě budeš dodržovat, ať se ti to líbí nebo ne."

,, Fajn. "

James se uraženě otočil a došel až k přístřešku, ve kterém schovával své milované koště. Obezřetně se rozhlédl zleva doprava a když shledal okolí čisté, popadl svůj Zameták a vyběhl až na hranice.

Už poněkolikáté, přesto stále udiven, se dotkl průhledné, sotva patrné kouzelné zdi, která obklopovala dům z obou stran a chránila jej před nepřáteli a zvědavými mudly. Zeď však nebyla nekonečná,to si už James zjistil. Ve výšce asi pěti metrů nad zemí se stěna pomalu ztenčovala, až zmizela úplně.
A to bylo přesně to místo, kde ji hodlal James přeleťet a vydat se na návštěvu do světa mudlů.

,,Co si myslíš, že děláš?! "zaslechl za sebou, když začal pomalu stoupat směrem k nebi.

,, Letím na výlet."