Z pohledu Jeremyho:
Tak strašně moc bych chtěl se rozeběhnout za tím autobusem, který odjížděl a zastavit ho. Zabíjelo mě to. Ty pohledy. Vím udělal jsem chybu. Ty kreténi to na mě nastražili. Schválně mě tam dali s ní. Ne nevymlouvám se z toho, ale kdyby mě tam s ní nedali, nestalo by se to. A ještě ke všemu Alex. Pořád se kolem ní motá. Nedivil bych se kdyby s ní něco měl. Idiot. Teď musím co nejrychleji odsud vypadnout a jet ke strýčkovi, abych ji mohl aspoň vidět. Ten její smích,hlas vůni. Vzal jsem mobil ze zadní kapsy a napsal jí další smsku.
KATE PROSÍM OZVI SE MI. PROMIŇ POSRAL JSEM TO. CHCI TĚ ZASE VIDĚT. PROSÍM ODPUSŤ MI.
Z pohledu Cathrine:
Už mi přišla další SMS od něho. Proč brečím už od doby, co jsme vyjeli? Musím tomu dát čas a srovnat si všechno v hlavě. Mám sluchátka v uších a snažím se na vše zapomenout. Na vše za poslední 3 měsíce. Strašně to bolí, když vidíte člověka, kterého milujete jak se líbá na vaší posteli s člověkem, kterého naopak nenávidíte a navíc, když je slečená do půlky těla. Proč myslím jen na něho? Nenávidím ho. Nenávidím ho za to, co se mnou dělá. Milovala jsem ho a teď všechno zkazil. Já mu věřila. Chvíli jsem váhala jestli mu odepsat, ale ne.
Když jsme přijeli, vzala jsem svůj kufr a šla do pokoje. Nebylo tam nic kromě skříně a postele. Sedla jsem si na postel a dívala se do bílé stěny naproti mně. Nevybalila jsem si kufr. Vždyť je to jedno. Všechno je jedno. Na ničem mi nezáleží. Záleželo mi na něm, ale to už je pryč. Dívala bych se dál, dneska už jinou činnost vymyšlenou nemám než se dívat do zdi, ale zapípala mi SMSka. Zvědavost mi nedala a podívala jsem se. Alex. Usmála jsem se na obrazovku jako kretén .
UŽ JSTE DORAZILI?
JO
Nevim jak to dělá ale odepisoval do půl minuty.
DRŽ SE. BRZO PŘIJEDU.
DĚKUJU. JO PROSÍM UŽ TEĎ MI CHYBÍŠ.
TY MNĚ TAKY.
Tím naše konverzace skončila a já pokračovala ve své činnosti. Čumění do zdi a přemýšlení.
