Je to hodně krátké, vím :// Ale chtěla jsem to takhle rozdělit, protože tamta kapitola by byla moc dlouhá.. Děkuji moc , co jsi to čtou. Vážím si toho <3
-Míša*
Počkat, takže teď ještě jednou. Zavřela jsem pusu a zamrkala. Oni mi teď řekli, že jsem dostala stipendium??
,, Cože?''
,,Dostala jsi stipendium na jakkoukoliv školu. Gratuluju.''
Jen tak jsem tam stála a nemohla tomu uvěřit.
,, Katie! Notak tu tak nestůj! Dostaly jsme stipendium! Raduj se!'' objala mě Robin, ale já byla pořád jak opařená.
,, Mmusím nna chvíli vven.'' vykoktala jsem.
Otevřela jsem dveře a vyšla z domu. Přepadl mě vodopád slz. Slz štěstí, překvapení, ale také smutku. Teď můžu začít od začátku. Nový život. Nový lidi. Nový domov. Všechno úplně nový. Ne. Ne, vlastně ne.. Vzpomínky.. ty budou pořád staré. Sedla jsem si na lavičku nedaleko od domova. Na lavičku, na kterou jsem sedávala s Jeremym. Pořád jsem plakala. Přepadly mě ale obavy. Vůbec okolí neznám. Jak mě tam příjmou? Neznám město, neznám nic.. Jeremy se už nevrátí.. s Robin se potkávat nebudem, protože ona chce jít na školu, která je na druhém konci města. Ztratím úplně všechno. JEŽIŠ NECH TOHO! TOHLE JSI VŽDYCKY CHTĚLA, TAK TU NEBREČ A RADUJ SE, JSI JEDNA Z MÁLA CO SE JIM MŮŽE SPLNIT JEJICH SEN A TY JSI ZAS O KROK DÁL. Pousmála jsem se nad svojí myšlenkou. Po asi čtvrt hodině, co jsem tam byla jsem se zvedla a vykročila zpátky.
,, Cathrine, za hodinu se sejdeme v jídelně, řekneme vám k tomu ještě pár věcí.'' oznámila mi Jane a já jen přikývla a šla do pokoje. Bílej, smutnej pokoj.. všechno bylo úplně jinak. Nikdy bych neřekla, že se za tři měsíce může stát tolik věcí. Začínám od znova.. Žádnej Jeremy, dětský domov, vzpomínky.. Prostě novej život. Jako bych se znovu narodila. KÉŽ BY JSI MOHLA BÝT TADY SE MNOU, MAMINKO.
