Takhle část je taková nijaká :/ Ale doufám, že i přes to se vám bude aspoň trošku líbit.. :)
-Míša*
Jasně. Jakmile jsem ji došel, pochopil jsem. Úplně vzadu seděl sám Jeremy s jídlem před sebou. Všichni měli hlavy u sebe a pořád si něco šeptali. Ach ty děti.. Já myslel, že z toho už vyrostli. Spletl jsem se.
,, Pojď, nevšímej si jich.'' pohladil jsem ji po zádech a tím naznačil, aby šla dál. Bylo ji to nepříjemné, že na ní všichni civěli. Viděl jsem to v jejích krásných modrých očí .
,,Jsem tu s tebou.'' řekl jsem ji, když jsme si sedli k volnému stolu.
,,Já vím.'' nuceně se usmála.
Z pohledu Cathrine:
Nenáviděla jsem to. Nenáviděla jsem ty pomluvy okolo. Ty oči na mně. Když slyšíte okolo sebe hlášky typu : To je ona! , Tu podvedl ten hezkej kluk s Ashly, To je ona co udělala tu strašnou scénu, S touhle holkou chodil ten Jeremy..mohla bych to psát do nekonečna, protože toho bylo vážně dost. A jako třešnička na dortu byl on, sedící na konci jídelny s jídlem před sebou, kterého se ani nedotkl. Dneska odjíždím. Za pár hodin, to vydržím a všechno se vrátí do starých kolejí.
,,Alexi pojď už prosím. Nevydržím to tu.''
,,Dobře , já to odnesu ty jdi napřed. '' přikývla jsem a co nejrychlejším tempem jsem vyšla z jídelny. Musím na vzduch. Šla jsem na zahradu a nadechla se. Mohla bych tu být hodiny. Ten pocit volnosti je k nezaplacení. Achjo. Ty všechny jejich pomluvy. Chce se mi z nich zvracet. Proč se každý nemůže starat o sebe ?
,,Já myslel, že jdeš na pokoj.''
,,Potřebovala jsem na čerstvej vzduch.''
,,Chápu tě.'' Alex mě zezadu obejmul a jen tak jsme stáli a dívali se do zahrady.
,,Mám tě strašně moc rád Katie.'' prolomil ticho. Katie, takhle mi říkala maminka.
,,Já tebe taky, děkuju ti moc za všechno co pro mě děláš. ''
,, Nechci abys odjela.''
,, Bude to tam lepší... pokusim se zapomenout.'' zase se mi zalily oči slzama. Lhala jsem sama sobě.
,, Neplakej.''
Otočila jsem se čelem k němu. ,, Alexi já prostě nevím co chci. Nevím jestli chci odjet a zapomenout. Budeš mi strašně chybět.''
,,Ty mně taky...''
Je to tady. Odjíždím. Odjíždím z místa, kde jsem se seznámila s Alexem. Byla tři měsíce s Jeremym a seznámila se se spousty dalších lidí. Jestli dostanu to stipendium, tak se sem vrátím, ale co když ne? Vrátí se všechno do starých kolejí a tohle bude jen vzpomínka. Všichni se shromáždili venku před autobusema a začali se loučit.
,,Bude nám tady chybět kráska jako jsi ty.'' mrknul na mě ten 'debil' , který se jmenuje Jay, jak jsem potom zjistila. Jen jsem nechápavě zvedla obočí. Zasmál se. ,, To byla sranda. Budeš mi chybět.'' objal mě a oba jsme se smáli. ,, Máš moje číslo, můžem si psát.''
,, Budem si psát .''
,, Jo tak ahoj.'' naposled jsme se objali a já šla za Alexem. Začala jsem brečet, ikdyž jsem nebyla ani u něj.
,, Dávej na sebe pozor Kate.''
,, Budem si psát, že jo?''
,,Ve dne i v noci.'' pousmál se. Prosím, prosím musím dostat to stipendium. Už mi teď chybí. Když jsme se s Alexem objímali, uviděla jsem v zadu Jeremyho. Díval se na mě a já na něho. Chtěla bych se za ním rozeběhnout a obejmout ho a nikdy nepustit. ,, Dámy nasedejte do autobusů, za pět minut odjíždíme.'' Odtáhla jsem se od Alexe a otřela si slzy.
,, Musím jít.'' řekla jsem, jako by to neslyšel.
,, Já vím.Brzo se vrátíš.''
,,Doufám.'' usmála jsem se nadějně.
Poslední obětí, poslední ahoj, poslední pohled na Jeremyho a nastoupila jsem do autobusu.
