Flashback
16.4.2014
"Jsi ten nejlepší brácha." usmál se a objal své starší dvojče.
"Ne, to ty jsi ten nejlepší. Nevím čím jsem si tě zasloužil ale nikdy tě neopustím." zašeptal a objal mladšího ještě pevněji.
"Miluju tyhle naše chvíle." uchechtl se mladší a pomalu se odtáhl.
"To já taky. Neumím si představit, že bych se narodil bez tebe." zamyslel se starší a posadil se na postel.
Mladší nezaostal a posadil se vedle něj.
"Neumím si představit život bez tebe. Neměl bych nikoho, kdo by za mnou pořád stál. Neměl bych o koho se opřít. Neměl bych... vlastně bych neměl sám sebe." řekl mladší.
Tato věta donutila staršího k úsměvu.
"Slib mi že nás nikdo, nikdy nerozdělí." pronesl starší.
"Slibuju." Přikývl mladší a znovu ho objal.
End of flashback
Tady jsem byl ještě tak naivní a věřil že nás dva vážně nikdo nerozdělí.
Nechápete?
Hned vám to vysvětlím.
Tohle jsme si slíbili před čtyřmi lety, když nám bylo dvanáct.
Od té doby jsme si to říkali každé ráno po probuzení a každý večer před spaním. Nebo prostě když byl ten druhý smutný.
Vydrželo nám to do patnácti.
Pak si mé starší dvojče našlo přítelkyni.
Dneska je 7.9.2018.
Jsem Martinus Gunnarsen a tohle je můj příběh.
