Martinus
25.10.
Poslední hodina skončila a já jsem na cestě ke své skříňce.
Všechny nepotřebné učebnice jsem uložil dovnitř potřebné si zase strčil do batohu.
Už jsem si začal myslet že z toho dneska vyváznu.
Jenže když jsem zavřel skříňku, bylo mi jasné že ne.
"Ahoj Gunnarsene!" vykřikl Ethan.
Začal se smát a utahovat si že mě.
Samozřejmě Rico, Bart a Chris taky.
Nevnímal jsem je a zklopil pohled.
Netrvalo dlouho a ležel jsem na zemi.
Z nosu mi tekla krev, protože jsem i několikrát dostal pěstí.
I v ústech jsem cítil krev, díky natrženému rtu.
Všichni čtyři do mě kopali.
Neměl jsem sílu udělat cokoliv.
Jen jsem ležel a čekal až to skončí.
Bolest zaplavila celé mé tělo.
Myslel jsem že snad nikdy nepřestanou.
Připadalo mi to nekonečné.
Bart do mě naštěstí naposledy kopl a všichni čtyři odešli.
Ležel jsem tam dobrou půlhodinu.
Jednoduše jsem se nedokázal zvednout.
Břicho mě bolelo doopravdy hodně.
Samozřejmě to mohlo být ještě horší, jako třeba minulý školní rok.
Shodili mě že schodů a poté ještě dost zmlátili.
S veškerou tou bolestí jsem se nedokázal zvednout.
Učitel mě našel až další den ráno...
U rodičů jsem měl opravdu velký problém.
Ashley totiž svědčila, že mě viděla opilého.
