Marcus
27.10.
Domů jsem dorazil až další den ráno.
Rodiče nás přece nechtěli vidět, ne?
Byl jsem u Ashley, u mojí lásky.
Neuvěřitelně ji miluju a ona mě taky.
Nikdo s tím problém nemá, k n Martinus.
Od patnácti let se chová jako idiot...
Nevím co mu furt vadí.
Určitě žárlí!
Vždycky když jsou spolu s Ashley sami, nadává jí a jednou jí dokonce dál i facku!
Nemohl jsem to nechat k n tak.
Zmlátil jsem ho.
Ashley mi řekla ať to udělám...
Nejdřív jsem nechtěl, ale ona měla pravdu.
Choval se furt hůř a hůř.
Nakonec mi Ashley řekla ať se s ním nebavím vůbec.
Nechtěl jsem!
Ale musel jsem...
Nemůžu přijít o tak skvělou holku.
Martinus se stejně chová jako debil.
Furt mi lže!
Říká že to moje Ashley ho šikanuje, že spí s Nathanem.
To je přeci hloupost!
Vždyť miluje mě.
Postupem času jsem ho začal nenávidět.
Je mi jedno že ho mlátí, má se umět bránit.
Dělá ze sebe jen chudáka...
Domů jsem přišel před osmou ráno.
Hned jak jsem za sebou zavřel dveře, uslyšel jsem ženské vzlyky.
Vstoupil jsem do obýváku, kde seděla a vzlykala moje babička.
"Babi, co se děje?" okamžitě jsem si k ní přisedl.
"Marcusi! Jsi zpět! Alespoň jeden z vás je v pořádku." pousmála se a objala mě.
Jak jako jeden z nás?
A kde je Martinus?!
Vždy je s babičkou, když je u nás.
Teda... Je mi to jedno.
"Co se stalo?" zeptal jsem se.
"Včera když jsi odešel, Tinusek vzal Emmu na Bony. Cestou zpět už se stmívalo. Emma vběhla do silnice zrovna když jelo auto a..." znovu se rozvzlykala.
"Emmu srazilo auto? Já toho idiota už vážně zabiju! To ji nemohl pohlídat?" začal jsem řvát a taky trošku brečet.
Moje malá sestřička...
Sice poslední dobou nemáme dobrý vztah, ale pořád je to moje sestra.
"Ne! Martinus ji hlídal skvěle. Protože ji odstrčil ze silnice. On se pro ni objetoval... a teď bojuje o svůj život! Marcusi má jen malé šance aby přežil!" plakala dál babička.
Tinus?
Nesmí umřít!
Vždyť... Co bych bez něj dělal?
Bože můj, choval jsem se jako kretén.
To já byl ten idiot, né on!
Tak moc jsem se snažil odmilovat!
A kvůli tomu, že mi to nešlo, jsem ho začal mlátit.
Kdybych mu to řekl, možná by na mě byl naštvaný, ale měl bych bratra!
"Chci za ním!" vyhrkl jsem.
"Za chvíli přijedou rodiče. Musí Tinusovi dovézt nějaké věci a doktorům nějaké papíry. Můžeš jet po obědě s nimi." ujistila mě babička.
Já idiot!
Měl jsem jít s nimi.
Babička si vzala telefon a zavolala mámě že jsem dorazil.
"Za půl hodiny jsou tu. Hned po obědě zase pojedou." řekla babička a smutně se na mě usmála.
