Pondělí 14.10.
"Zmrde!" křikl Ethan a znovu do mě kopl.
Školní chodba byla už nějakou dobu vylidněna.
Myslím že nikdo kromě Ethanovy slavné crew a mě už ve škole nikdo není.
Alespoň s nemusím soustředit na přihlížející.
"Jsi jen obyčejná buzerantská špína!" uchechtl se Rico a udělil mi několik dalších kopanců do břicha.
Strašně to bolí.
Celé mé tělo zalila bolest.
Proplouvala mnou jako Černá Perla v oceánu.
Ethan mě chytl za vlasy a vytáhl mě z leže do sedu.
"Tak zas zítra ty mrdko." usmál se a dál mi poslední pěstí.
Jelikož mě pustil a mé tělo nemělo sílu na to se zvednout, sklouzl jsem podél skříněk zpět na zem.
Neležel jsem tam moc dlouho...
Po půl hodině jsem měl posbírané všechny své věci.
Postavil jsem se a musel se chytnout za břicho.
Pár minut jsem se snažil utišit bolest.
Když jsem si však sáhl na břicho, okamžitě jsem ucítil opětovnou dávku bolesti.
A takhle vznikají mé modřiny.
Myslím že překonáme včerejší rekord...
