Přiznej to

Drahá kolínská 🖤

Mám všeho dost.
Když přijdu domu, máma už tam nebyla, taky jak jinak...
Nechala mi vzkaz na pultu.

Měla by sis najít nějakou brigádu, za nedlouho ti bude 18náct a ty nic nemáš, školu ti budu platit, ale svoje věci by sis mohla začít platit sama.
Musela jsem odjet zpátky, Jorge mě potřeboval na pracovní schůzce.
Něco si najdi  -máma

,,Jorge mě potřeboval" řeknu si naštvaně.
,,Hlavně že já, tvoje vlastní dcera se bez tebe mám nejlíp" zmuchlám vzkaz a jdu do svého pokoje.
Otevřu si na mobilu nějaké stránky kde hledají brigádníky.

,,Hlídání dětí ne, venčení psů no nevim nevim, čistič mrazáků ne, servírka v kavárně hmmm možná, listonoška ani náhodou, tím jsem si prošla v prváku a už nikdy víc" kroutím očima.
No moc toho na výběr nemám.

Rozhodnu se jít se provětrat.
Vezmu si jablko a vycházím z domu.
Otočím se k domu svého souseda a spatřím svého kamaráda sedět před domem na schodech jako hromádku neštěstí.

,,Jsi v pohodě?" zeptám se Heatha jakmile přijdu před jeho dům.
Vzhlédne ke mě a je vidět, že něco není v pořádku.
,,Jo jasně, jsem v pohodě" snaží se lhát a oblafnout mě, že je v pohodě.
,,Ne, to teda nejsi Heathe, nejsem debil a mám i oči" řeknu mu lehce podrážděně.

,,Je to všechno v prdeli" řekne nakonec po zhruba minutě ticha.
Podívám se na něj a on na mě, když uvidím jeho slzy na jeho tváři, sednu si k němu a obejmu ho.
,,Pššt, to bude dobrý" šeptám mu do jeho vlasů a hladím ho po zádech.
,,Pojď pryč prosím, nechci aby nás tady takhle viděl otec" řekne, utře si slzy a jde společně se mnou od svého domu.

Jsme oba zticha.
Po cestě, si všimnu jak je z té věci špatnej, chytnu ho za ruku a propojím naše prsty.
Podívá se na mě a já mu řeknu ,,sem tady pro tebe Heathe, ať se stalo cokoliv, jsem tady" řeknu mu s lehkým úsměvem.
,,Děkuju moc Hailey, ani nevíš jak moc si toho vážim" řekne mi sklesle, ale pokusí se o úsměv.

Dojdeme společně na náměstí našeho malého městečka a rozhodneme se, že se stavíme na kávě.
Objednali jsme si a servírka nám je donesla.

,,Víš, od ty doby co umřela máma, začal táta pít" začne Heath a je zahleděný do svého šálku.
Upiju trošku kávy ze svého šálku a pozoruju ho v očekávání co řekne dál.
,,Nejhorší na tom je to, že kvůli tomu jak utrácí za chlast, nemá moc peněz na školu. Přestal si nás s Lee všímat a na Lee se to podepisuje" řekne a usrkne ze své kávy.
,,Jak?" zeptám se.
,,Včera byla za školou se svýma kamarádama a hulila s nimi trávu, málem ji vyloučili" řekne naštvaně, ale zároveň zklamaně.
,,Počkej co? Jako vážně? A co na to řekl táta?" nemůžu uvěřit tomu co jsem se dozvěděla.
,,Nic, když to zjistil skoro ji ještě pochválil za to že není taková slušňačka a že se nezdá tak jako on když chodil do školy a dělal jeden průser za druhým" řekne a konečně se na mě podívá.
,,Já nevím co na to říct, nechce se mi tomu ani věřit" řeknu a chytnu ho za ruku kterou má položenou na stole.
,,Jo, to mi povídej" řekne s beznadějí v očích.
,,Asi si najdu nějakou brigádu a až si něco vydělám, prostě se odstěhuju" řekne najednou.

V tu chvíli se mi vytvořil nápad.

,,Heathe, taky potřebuju brigádu, co kdyby jsme si něco našli společně?" zeptám se ho s nadějí v očích.
,,Jo tak proč ne? Jenom něco musíme najít" řekne mi.
,,Zdravím, omlouvám se za vyrušení, ale zaslechl jsem že hledáte brigádu tak mě napadlo, co by jste řekli na to být číšníky v tomto podniku?" zeptá se nás postarší muž kolem 50ti let se stylovým ohozem, černými brýlemi a nagelovaným účesem, od pohledu se zdál velmi milý. 

,,Jako pracovat tady? Proč ne? Máme to celkem kousek a máte to tu moc hezký tak proč ne?" usměju se na Heatha, který vypadá taky nadšeně.
,,Jo přesně, tak proč ne? Bereme to!" řekne nakonec Heath a usměje se na muže.
,,Dobře dobře, tak tady je mé telefonní číslo, zavolejte mi kdy budete moct nastoupit a domluvíme se, jinak jsem Martin Grey" mrkne na nás muž a podá mi svou vizitku, čímž se ke mě nahne a tak ucítím jeho kvalitní a určitě drahou kolínskou.

,,Tak se mějte hezky, budu se na vás těšit přátelé" mrkne na nás muž a odchází za bar ke svým zaměstnancům.

,,A máme to" plácneme si s Heathem nenápadně a společně se nad tím zasmějeme.

Konečně mi něco vyšlo!