Přiznej to

Proč mě ignoruješ? 🖤

Věděla jsem že nemůžu nic dělat, protože by Hektora vyhostili z party a on by semnou už nikdy nepromluvil.

,,Co chceš dělat?" zeptám se ji skrz stisklé zuby podrážděně.
,,Něco bych měla" zákeřně se na mě podívá a pousměje se.

,,Fajn domluveno" rozetře si rtěnku tmavé rudé barvy po rtech a sleduje mě v zrcadle.
,,Neboj, bude to sranda uvidíš" mrkne na mě, ale já vím své a rozhodně vím, že to sranda nebude.

,,Ahoj Hailey, jak to jde?" uslyším na chodbě hlas Hektora mluvícího na mě.
,,Ahoj no" nestihnu to doříct.
,,Hailey, pojď se mnou musíme něco probrat" ozve se Lair s pohledem upřeným ma mě.
,,Musím jít promiň" řeknu rychle Hektorovi, zabouchnu skříňku a jdu rychlým krokem k Lair.

,,Co to bylo?" zeptá se jakmile k ní přijdu.
,,Nic, jenom mě pozdravil" vysvětluju.
,,Fajn, takže s tím skončíš taky, žádný zdravení ani mluvení ok?" pousměje se a bez čekání na mou odpověď odchází do davu lidí.

Jen tak tam stojím a zírám jak mizí a s ní i mé přátelství a cosi s Hektorem.

Šla jsem na hodinu a nebylo mi vůbec dobře.
Nevěděla jsem jak říct Hektorovi, že se sním nemůžu dál bavit a tak jsem ho ignorovala celé dvě hodiny co na mě mluvil, nebo se o to aspoň pokoušel.

,,Hailey, co se stalo? Proč mě ignoruješ?" dožene mě Hektor po hodině anglické literatury.

Vyhnu se jeho pohledu a zamířím rychle na dívčí záchody kde naštěstí nikdo není.
Zavřu se na záchodě a spustí se mi neudržitelný proud slz.
Nechávám slzy téct po tvářích, ale ne na dlouho. Uslyším kroky a tak se otřu a snažím se dát aspoň trošku do pořádku, spláchnu aby to nevypadalo divně a vycházím ze záchodu směrem k umyvadlům kde stojí černovláska z naší třídy. Myslím že se jmenuje Alex, ale nejsem si jistá, je taková tichá i přesto že vypadá jako problematickej typ holky.
Věnuju ji jeden pohled a omývám si ruce, ona stojí opřená o umyvadlo a mě si nevšímá, má sklopenou hlavu do umyvadla.

,,Hej, jsi v pohodě?" zeptám se jí.
,,Jo, můžeš jít" řekne znechuceně.

,,Nemusíš být na mě hned hnusná ne? O co ti jde?" ptám se překvapeně.
,,O co mi jde? Jde mi o to, že ta partička od toho tvýho dementa Hektora si ze mě dělá strašnou prdel a jedou do mě kvůli mýmu stylu, o to mi jde frajerko" řekne s vážným výrazem v obličeji.

,,Ty jsi od Lair" dojde mi.
,,To si piš a jelikož tomu tak je, tak po tobě chci, aby jsi dala lekci těm zmetkům z jeho party, budu hodná a nemusíš nic dělat Hektorovi" řekne.
,,Jak to myslíš? Jako jakou lekci?" nechápu.
,,Jsi hezká holka, využij toho a využij je! Na něco přijdeš uvidíš, nezapomeň na někoho je jich 5, nebo toho budeš litovat holčičko" mrkne na mě a bez dalších slov odchází.

Super, může to být ještě horší?

Jasně že může! Jdu domu pěšky a v dešti.
Po pár minutách chůze za sebou uslyším zatroubení auta.
Prudce se otočím a uvidím neznámé bílé auto značky Ford. Zadívám se kdo sedí na místě řidiče a uvidím jednoho bad boye z Hektorovi party.
Jmenuje se Chris a je o rok starší než já a Hektor.

Stáhne okýnko a promluví na mě.

,,Čus, nechceš někam hodit?" zeptá se a projede mne pohledem od hlavy k patě.
Chci odpovědět ne, ale vzpomenu si na výhružky a tak odpovim opačně.
,,Super tak pojď" ukáže pohledem na místo spolujezdce.
,,Kde bydlíš?" zeptá se jakmile oba sedíme.
,,Kousek odtud, povedu tě" řeknu.

Po cestě jsem sebou různě ošívala a snažila se aby si mě všímal a vyšlo to.

,,Copak to děláš?" zeptá se mě šibalsky.
,,Zastav a povím ti to" řeknu a prohrábnu si vlasy.

Zkousne si rty a hledá místo kde nejezdí auta a je to mimo silnici.