Přiznej to

Já tě ošetřím 🖤

Zbytek hodin jsem přetrpěla.
O třetí hodině za mnou přišla zdravotnice a nevypadala zrovna dvakrát nadšeně.
Trošku mi vynadala, ale po tom co jsem předstírala, že jsem naprosto v pořádku mi to uvěřila a odešla.

Pravda ale byla taková, že mi nebylo dobře... ani trochu, ale musím vydržet do konce.

Hned jakmile zazvonilo na konec poslední hodiny, vstala jsem a šla jsem směrem ke skříňkám.
Dala jsem si věci dovnitř a konečně se vydala k východu.

Rozhlédla jsem se abych našla Hektora, ale ještě asi nevyšel ze školy a tak jsem šla po schodech směrem na konec školního pozemku, naneštěstí do mě někdo silně strčil a já se ocitla pod schodama na tvrdém povrchu země.

,,Slyšela jsem, že ses bavila s Hektorem. Copak jsi nerozuměla tomu co jsem ti jasně říkala?!" zařve na mě rozzuřená Lair scházejíc schody směrem ke mě.
,,Budu si dělat co chci a ty mi nebudeš nic zakazovat!" řeknu odvážně a hned na to schytám jednu ránu pěstí do obličeje a aby toho nebylo málo, schytám druhou o obrubník na který jsem díky síle Liar dopadla.

,,Nešahej na ni! Už se jí nikdy ani nedotkneš!" přiběhne k nám někdo a chytá Liar za ruku. Vidím rozmazaně, ale i tak se snažím zjistit kdo to je.
,,Hektore" zamumlám a konečně pořádně uvidím jeho pohled směřující na mě.

Rychle ke mě přejde a bere mě do náruče.

,,Už si můžeme promluvit Hektore" mumlám mu do ucha.
,,Napřed tě dáme do kůpy Hailey, jedem ke mě a já tě ošetřím, pak si promluvíme"

Jakoby mi došli slova, nebyla jsem schopná nic říct, takže jsem se nechala nést do Hektorova auta a snažila se neomdlít.

Přijeli jsme k němu před dům a já se rozhodla o pokus vylézt sama z auta.
Povedlo se, Hektor mě pozorně sledoval abych neupadla a přidržoval mne, ale naštěstí jsem se už dokázala udržet na vlastních nohách. Odemknul dveře do domu a společně jsme vešli dovnitř.

,,Dostala jsi slušnou ránu, máš oteklou tvář, doufej že ti to nezfialový" prohlíží si mě Hektor už sedící se mnou na jeho posteli a přikládá mi na tvář ledový obklad.
Bolestně se zašklebím a přebírám si obklad do vlastní ruky. 
Za tu dobu co jsem s Hektorem odjela ze školy jsem na něj ani nepromluvila.

,,Promluvíme si?" zeptá se s upreným pohledem na mě.
Pohlednu mu do očí a přikývnu.

,,Takže, přestali jsme se bavit od ty chvíle co tě začal někdo vydírat kvůli videu kde jsme spolu byli, protože jsi nechtěla aby mě kluci vyhodili z party a tak jsi radši souhlasila s úkolama" říká Hektor a přitom se dívá na své ruce.
,,Ano, vím že je pro tebe ta parta důležitá a nemohla jsem dovolit, aby tě z ní vyhodili" vysvětluju.

Zvedne ke mě pohled a pokračuje.
,,Odešel jsem" říká a pozoruje mou reakci.
,,Já vím, prý ses popral" odpovídám.
,,Jo, ale jak to víš?" diví se.
,,Dostala jsem dost srozumitelně znát, že za to mužů já" říkám se sklopenou hlavou.
,,Jak? Někdo ti nadával?"
,,Kdyby jen to, ale to je jedno, proč ses pral?" měním téma.
,,Ne Hailey, neutíkej od tématu" řekne a přitáhne si mě k sobě, ale naneštěstí mne chytl za bok, kam mě daná dívka kopla, takže jsem sebou prudce ošila a zaskuhrala.

Hektor se na mě koukal jako na živoucí mrtvolu a já nevěděla co dělat.

,,Hailey, co se stalo?!" říká a snaží se mi vyhrnout tričko aby se podíval co mě mohlo tolik bolet.
Když se mu to povedlo, zděšeně se díval na místo, kde byla obrovská fialovo, zelenomodrá modřina.
,,Já nevěděla že tam něco mám, teda jo, kopla do mě, ale nenapadlo by mě že budu mít takovou modřinu" řeknu udiveně při pohledu na to zjevení na mém těle.

,,Hailey, kdo ti to udělal?" ptá se vyděšeně.
,,Já nevím, jedna holka, asi o rok starší fakt nevím" odpovídám upřímně se slzami.

Hektor vstane a jde si sednou přímo vedle mě, obejme mě a začne mne hladit po vlasech.

,,Je to moje vina, měl jsem být s tebou" zamumlá mi.
Začnu kroutit hlavou a známku nesouhlasu a obejmu ho silněji.
,,Není to tvá vina,  nemůžeš za to Hektore"

Hektor se ode mě trošku odsune aby mi viděl do tváře a povídá.

,,Hailey, slibuju ti, že už ti nikdo a nic neublíží. O to se postarám" řekne vážně a dá mi letmý polibek na tvář.

Cítím se bezpečně.
Jsem v místnosti s člověkem, kterého miluju.
S člověkem, co mě brání před zlým světem.
S člověkem, co mě nenechá odejít.