Beznaděj 🖤

103 1 0
                                    

Zastavil u lesa, kde není moc frekventovaná silnice a otočil se ke mě.
,,Jsi strašně sexy víš to?" zeptá se s úsměvem a pozoruje každý můj pohyb.
,,Ty taky nejsi k zahození" řeknu a skousnu si rty.
,,Pojď ke mě" řekne mi svůdně.
Pousměju se, vstanu ze své sedačky a sedám si na něj obkročmo.

Jsem strašně nervózní, nejsem typ holky co by spala s každým klukem na potkání, ale teď to mám za úkol.

Jakmile dosednu, svou ruku přesune na můj zadek, který lehce stiskne prsty. Zároveň si mě tím přitáhne blíž k sobě. Znovu zmáčne můj zadek, ale tentokrát intenzivněji až ze mě vyšel vzdych.
Pousměje se a políbí mě.

Chvíli spolupracuju s jeho rty, ale když začne přidávat jazyk, trošku se leknu, protože mě v ten okamžik pevně sevře rukama, což tak příjemný nebylo

Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.

Chvíli spolupracuju s jeho rty, ale když začne přidávat jazyk, trošku se leknu, protože mě v ten okamžik pevně sevře rukama, což tak příjemný nebylo.

Nemůžu uvěřit, že jsem se s ním vážně vyspala.
Teď to ještě udělat tak, aby z toho on vyšel špatně a aby z toho neměl tak skvělý zážitek jako tomu tak bylo doteď.
Ležela jsem mu nahá na vyrýsovaném břiše a přemýšlela co udělat.
Rozhlédla jsem se kolem a všimla jsme si, že pod sedačkou na místě spolujezdce leželi pouta.
Zvedla jsem se z něj a vzala je do rukou.

,,A heleme se copak jsi to našla, chceš si ještě hrát kotě?" zakručel si.
,,Dobrý nápad" pousmála jsem se a vzala jsem mu ruce abych mu je připoutala. Nijak se nebránil a tak jsem ho stihla připoutat k pásu auta, aniž by si toho všiml (všímal si mých prsou).
Když jsem tak učinila, dlouze jsem ho políbila.

Ten pohled když jsem se odtáhla a začala se oblékat do svého oblečení za to stál.

,,Kam jdeš kotě? Co to děláš? Však jsme neskončili" mrkne na mě, ale já jeho slova ignoruju a beru si své věci z auta i s jeho tričkem.
Nakonec jsem vzala do rukou svůj telefon a vyfotila si nahého Chrise, který se snažil dostat pryč, ale nešlo mu to, protože pásy od auta jsou celkem silným protivníkem.
,,Promiň mi to" řekla jsem a odešla jsem z místa směrem domu.
Slyšela jsem rozlobené hlasy Chrise ještě pár metrů.

Přišla jsem domů asi po půl hodině.
Bylo něco kolem půl sedmé a já byla celkem přejetá.
Udělala jsem si jídlo a sedla jsem si na gauč kde zrovna dával nějaký film.
Po skoro celém dnu jsem si zapla mobil a podívala se na sociální sítě.
Mám dvě nové zprávy.
Otevřu první která je od Liar kde mi píše o dnešním setkání s Alex na zachodech a že ví o mých úkolech.
Protočím oči a radši otvírám druhou zprávu, která je od Hektora.

,,Ahoj Hailey, něco se děje, nevím co ale něco jo. Nebavíš se semnou a mě to ničí, udělal jsem něco?"

Chytnu se za vlasy a lituju toho co píšu.

,,Už se nemůžeme bavit, nechci nic mít s klukem co má furt kolem sebe nový a nový holky. Nepiš mi a nech mě bejt"

U posledního stisku: ,,odeslat" jsem ucítila silnou ránu, jakoby mě někdo probodnul, nemohla jsem dýchat...jediný co se mi povedlo byl pláč.

Rozhodla jsem se, že se ještě před spaním půjdu projít.
Obula jsem si boty a vyšla jsem z domu na ulici, ale to co jsem tam viděla jsem fakt nečekala.

Byl tam Hektor.

,,Co tady děláš?" zeptala jsem se vyděšeně

Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.

,,Co tady děláš?" zeptala jsem se vyděšeně.
,,Přišel jsem se na tebe podívat a zeptat se co se děje" odpoví a přejede mne svým pohledem od hlavy až k patě.
,,Viděl jsi mě ve škole to ti to nestačilo? A co by se mělo dít? Nic" odvrátim pohled na druhý konec ulice.
,,Ne to teda nestačilo" řekne vážně a jde přímo ke mě.

Než stihnu cokoliv namítnout, spojí naše rty a začne s nimi pohybovat.
Chvíli se nechávám unášet krásným momentem, ale bohužel jsem to musela přerušit.

,,Promiň já nemůžu" odtáhnu se od něj a můj pohled sklopím k zemi.
,,Hailey co se to s tebou sakra děje? To sis někoho našla nebo o co jde?!" ptá se Hektor podrážděně.
Tak strašně moc mu to chci říct, ale nemůžu.

,,Jo už někoho mám" odpověděla jsem po chvíli.
Hektor se na mě nedůvěrně podívá, ale když uvidí, že můj pohled směřuje na zem, smutně se pousměje a odchází ode mě ke svému autu.

A já beznadějně doufala, že se naposledy otočí.

Přiznej toKde žijí příběhy. Začni objevovat