Vyčítavý pohled 🖤

111 1 0
                                    

,,Stejně nevěřím že jsi nikdy nehrála flašku" zakroutí nevěřícně hlavou.
,,Co je na tom tak zvláštního? Já se radši vytrácím do pokojů" řeknu šibalsky.
,,Jo?" ptá se Hektor když jsme u auta.
,,Přesně tak" odpovídám vážněji.
,,Kdybych mohl, ohnul bych tě tady přes to auto a vyšukal z tebe duši" říká tiše a přitom přistupuje blíž ke mě.
,,Nedovolila bych ti to" olíznu si rty, čímž v něm vyvolám to, že mě vyhoupne na své auto a stiskne mé stehno.
Nedokážu se ovládat a tak mu vzdychnu do rtů.

,,Neprovokuj mě" řekne a svou rukou mi přejede po noze

Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.

,,Neprovokuj mě" řekne a svou rukou mi přejede po noze.
,,Nedotýkej se mě, nemusel by jsi skončit dobře" zašeptám mu do rtů a zkousnu mu svými zuby jeho dolní ret.

Místo toho aby něco řekl po tom co se odtáhnu, se mi natiskne na rty a začne s nimi pohybovat.
Je to zvláštní, nikdy dřív jsem tohle necítila a tak spolupracuju.

Stiskne mé boky a já stisknu prsty jeho mikinu.
Ucítím jak se pousměje, ale nepřestává mě líbat.
Po chvíli se ale odtáhnu a jakmile tak učiním, všimnu si jeho vyčítavého pohledu.

,,Měli by jsme jet do školy" řeknu.
,,Ale mě se nechce" řekne a položí si hlavu o moje rameno.
,,Já vím že ne, ale musíme" pohladím ho po zádech a on se napne.
,,Jsi v pohodě?" zeptám se ho.
,,Ne ehm ne, tak jedem" odpoví a já vím, že něco není v pořádku.

Pustí mě a jde nasednout do auta, hned na to, jdu i já.
Cesta trvala chviličku a zvlášť když jel Hektor docela rychle, rozhodně se toho nebál.
Přijedeme ke škole, společně vystupujeme z auta a míříme ke škole.
Cestou se střetáme s Jafreym, který míří opačným směrem.
Směrem pryč ze školy.

Všimla jsem si jak na nás s Hektorem zíral a já se najednou zase necítila zrovna bezpečně.

Ucítila jsem na své ruce ruku Hektora, chytil mě za ruku a šel se mnou dál

Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.

Ucítila jsem na své ruce ruku Hektora, chytil mě za ruku a šel se mnou dál.
Jafrey se podíval na naše ruce a zaťal pěsti.
Stiskla jsem Hektor víc a snažila se mu vyhnout obloukem.
Povedlo se.
Jafrey naštěstí nechtěl další problémy a tak jsme mohli pokračovat v cestě.

,,Pane Baine a slečno Star máte nějaké vysvětlení, kde jste byli první hodinu?" ptá se učitelka angličtiny po tom co přijdeme do hodiny.
,,Paní učitelko, moc se omlouváme, ale zaspal jsem a tady Hailey jsem požádal, jestli by mě nehodila do školy" lže Hektor.
,,Aaa no dobře, budu dělat že nevím o tom, že máte svých několik aut a prostě budeme dělat jakoby nic" mrkne na nás učitelka a pokračuje ve výkladu.
Hektor na mě mrkne a vede mě sebou do jedné z volných lavic.

,,Ty jsi neuvěřitelnej" šeptám mu jakmile si sedneme.
,,Já vím" usměje se.

Skončila hodina, všichni studenti se nahrnují do chodeb školy a mezi nimi jsem i já s Hektorem.

,,Co teď máme?" zeptám se ho.
,,Já mám chemii a ty máš dějepis" odpovídá.
,,To bude zas nuda" prokroutím očima.

Jakmile to dořeknu, ozve se z rozhlasu hlas ředitele.

,,Prosím aby se dostavili do ředitelny pan Hektor Baine a slečna Hailey Star" ozve se z rozhlasu.
Podíváme se na sebe a nevíme co se děje.

,,Já říkala, že nemáme chodit na to kafe" kručím na Hektora.
,,To nebude kvůli kafi" říká.

Hektor zaklepal na dveře ředitelny a společně jsme vešli.

,,Aaaa, jsem rád že jste přišli oba najednou. Důvod k tomu proč jsem si Vás sem pozval je ten, že jsme ukončili studium studenta Jafreyho, který tě napadl Hailey" uvádí nás do děje ředitele.
,,Jakto?" ptám se ho.
,,No podle kamerového systému jsme zjistili, že Vás opravdu napadl první"
podívá se na mě a na Hektora vážněji.
,,Hektore, jelikož jste podle záznamu udeřil Jafreyho poté co on udeřil Hailey, takže žádný trest nedostanete, ale příště si na to dávejte pozor, ne všude jsou kamery" upozorňuje Hektora.

Po rozhovoru s ředitelem stojíme před ředitelnou a zíráme na sebe.
,,No říkal jsem že to nebylo kvůli kafi" pousměje se Hektor.
,,Měl jsi pravdu" přiznám.

V tu chvíli zazvoní na hodinu.

,,No nic no, budu muset jít, ale ještě se uvidíme" mrkne na mě a odchází chodbou do své třídy.
Hned na to se ke své třídě rozejdu i já.

Přiznej toKde žijí příběhy. Začni objevovat